Nino Machaidze & Guido Loconsolo: Nebe a dudy

Oba mladí a sympatičtí. Ona bezesporu už hvězda, on však její pouhý stín. I tak by šel shrnout nejnovější operní recitál v pražském Obecním domě.
Gruzínská sopranistka Nino Machaidze za sebou raketový start, při kterém jí hlavně pomohl zástup za Annu Netrebko při předposledním ročníku salcburských slavností. Zdaleka nejen na Gounodově Julii, kterou teď i v Praze představila, je znát, že Machaidze má své role skutečně pečlivě nastudovány a většinou i dobře zažity, ocenit je třeba i velmi dobrou hlasovou mimiku. Její soprán je sice hlavně na koloraturní party hutnější, než bývá zvykem, ale i tak skvěle pohyblivý. Jen při větším tlaku na hlas, tak jak se to na několika místech pražského programu stalo (hlavně Donizettiho Lucie), ztrácejí nejvyšší tóny na lehkosti i libozvučnosti. Jakkoli třeba za brilantní Elvíru z Belliniho Puritánů je třeba složit Machaidze poklonu, přece jen se nemohu zbavit dojmu, že jí o poznání líp sedí postavy typu Donizettiho Adiny, Pucciniho Lauretty či přidané Musetty a Zerliny. Škoda jen, že Praha nepoznala její Marii v Donizettiho Dceři pluku. Nino Machaidze je bezesporu jeden z velkých talentů, který má budoucnost před sebou.

Italský barytonista Guido Loconsolo ovšem nijak zvlášť neoslnil, chvílemi dokonce aspoň na mne působil tak trochu školáckým dojmem. Jeho menší hlas se zdá být nepříliš dobře opřený, výšky má úzké a málo znělé. Asi nejlíp mu vyšel Dulcamara v duetu z Nápoje lásky (byť i v něm ho často překrýval orchestr), naopak nejslabší byl Escamillo. Nino Machaidze si určitě zasloužila lepšího partnera.
Solidní výkon opět podala Pražská komorní filharmonie, jen u nás dobře známý dirigent Marco Zambelli si mohl odpustit posunky směrem k publiku, aby v Carmen nahradilo chybějící sbor. Možná při silvestrovském koncertu či přídavku, ale během koncertu tohle gesto aspoň na mne působilo spíš jako snaha odvést pozornost od tak trochu kňourajícího toreadora.
Dočkáme se sympatické Gruzínky brzy také v některém z představení pražského Národního divadla? Představa z říše snů!

Nino Machaidze

12.ledna 2010 Praha Obecní dům Smetanova síň
Nino Machaidze – soprán
Guido Loconsolo – baryton
Pražská komorní filharmonie
Dirigent: Marco Zambelli
program:
E.Wolf-Ferrari: Il segreto di Susanna
-předehra
G.Donizetti: Lucia di Lammermoor
-árie Lucie z 1.jednání
-árie Enrica z 1.jednání
-duet Lucie a Enrica z 2.jednání
P.Mascagni: Cavalleria rusticana
-Intermezzo
G.Verdi: Falstaff
-árie Forda z 2.jednání
V.Bellini: I puritani
-árie Elvíry z 1.jednání
G.Puccini: Gianni Schicchi
-árie Lauretty
V.Bellini: La sonnambula
-árie Aminy
G.Puccini: Manon Lescaut
-Intermezzo
G.Donizetti: L’elisir d’amore
-duet Adiny a Dulcamary z 2.jednání
G.Bizet: Carmen
-árie Escamilla
Ch.Gounod: Roméo et Juliette
-árie Julie z 1.jednání

Mohlo by vás zajímat


9
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
9 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Je jen škoda, že dirigent vedl orchestr tak, že chvílemi překrýval zpěv, především, ale nejen, u barytonisty. Na akci pod záštitou dvou velvyslanectví a sponzorovanou Českou spořitelnou, publikum, jehož část se po skončení koncertu odebrala na recepci, poměrně živě reagovalo a koncert gradoval čtyřmi přídavky v přívětivé atmosféře a za stálého přísunu květin. Je jen škoda, že rozdíl ve výkonu obou zpěváků byl tak velký, ale zřejmě je spojují nejen umělecké ambice.

Anonymous

Leonora3:Jen mala poznamka ke konstatovani, ze sopran Nino Machaidze "je na koloraturni party hutnejsi, nez byva zvykem". K tomu by dodala: nez je zvykem u nas. Nino Machaidze jsem neslysela na tomto koncerte, ale slysela jsem ji v Theater an der Wien, kdyz zpivala Fiorilu v Il turco in Italia. Jak vime, podobny repertoir vratila na sceny v 50-tych letech v plne slave Maria Callas a ta rozhodne ve svem "prime" obdobi zpivala hlasem dostatecne hutnym i v koloraturach (a pusobivym i na velkych opernich scenach). Mimochodem, nebyla "ostrost" hlasu Daniele di Niese, o kterem mluvili nekteri posluchacipri poslednimm prazskem… Číst vice »

Tantris1978

Pro Leonoru: máte (opět) pravdu – často mne překvapí, že party obvykle svěřované vysokým sopránům(u nás) zpívají hlasy tmavší, hutnější. Také se mi Machaidze an der Wien moc líbila. Myslím však, že u de Niese jsme měli na mysli něco jiného (jako by moc křičela – ale v Met to je třeba přiměřené…)
A jak jste nakonec dopadla o víkendu? Jela jste někam nebo jste zasypána poslouchala z rádia?

Anonymous

Leonora3:
Pre Tantrise: samozrejme jsme zustali doma,ja jen doufam, ze Breslika uvidim na jare jako Lenskeho,taky se tesim
na Hvorostovkeho jako Onegina,az na tu nepovedenou inscenaci:-(

Samozrejme, ve svete leti "tmavsi" hlasy, a nejen sopranech ale i v jinych oborech, napr. v tenorech.

Callas rozhodne nebyla lehky zvonivy sopran, i kdyz zpivala Rossinu, Fiorillu, Aminu v Sonnambule. Dnes tento repertoir s velkym uspechem zpivaji mezzosoprany Cecilia Bartoli,Joyce di Donato, Elina Garanca nebo soprany jako Nino Machaidze.

Pepa

Nino Machaidze má skutečně poněkud tmavší barvu hlasu (ani de Niese není prototypem Zuzanky ala Popp, Hendricks nebo Upshaw) – při úvodní Regnava nel silenzio to bylo více než patrné a říkal jsem si, zda jsou pro ni role typu Lucie, Marie z Dcery pluku, Elviry či Aminy vůbec vhodné. Ale jak ukázala už na závěr první části v arii z Puritánů, šlo spíše o to, aby se hlas patřičně "prohřál". Vrcholem ale pro mě byl úryvek z Náměsíčné a zejména pak její Julie v samém závěru večera – to je role, ve které bych ji skutečně chtěl vidět a… Číst vice »

Khail

pro Leonoru: pokud jste ani na jednom z koncertů nebyla, nesuďte prosím. To co je únosné pro velký sál nemusí být únosné pro menší. Dost křičela… Je víc než jisté, že v běžných představeních nejsou nároky na zpěváky tak vysoké, akustika není vždy ideální, představitelé jsou vybíráni do věhlasných produkcí dlouho dobředu a mezitím se jejich hlasové parametry mohou změnit k lepšímu nebo i k horšímu (viz klasický příklad mnoha tenoristů). Repertoárový koncert nebo recitál má předvést to nejlepší, co danému hlasu sedí, v čem je interpret špičkový. Tak by si měl umělec vybírat i repertoár pro takovou událost. Když… Číst vice »

Anonymous

Nerada reaguji v takovéto diskuzi, ale na obou koncertech jsem byla. A vlastně oba pro mne byly zklamáním. Musím jen připomenout, jak jsme nevděční k tomu, co máme doma. Na obou koncertech zazněl repertoár Simony Šaturové, která by obě dámy v repertáru, který Praze předvedly, zastínila!

Anonymous

To je přece věc agentů a chtění paní Houdy. Kdyby měla dobrý management, tak není důvod proč neuspořádat šňurů doma nebo koncert třeba v Carnegie Hall :-)

Posluchači nevděční nejsou. Mám mnohdy pocit, že někteří naší "lepší" zpěváci nemají zájem pořádat koncerty doma nebo mají neschopné agenty.

HIS

Anonymous

pro his – podívejte se na kalendář paní Šaturové – nevypadá to na neschopný management! A v Carnegie hall také zpívala!