Nová hymna Prahy 2: I městská část má právo na ostudu

Představte si, že jdete po Vinohradech a z baziliky sv. Ludmily se line slavnostní znělka. Ne, není to státní hymna ani vánoční koleda – je to zbrusu nová hymna Prahy 2. Městská část se rozhodla, že si potřebuje vytvořit vlastní hudební identitu, a tak si na objednávku nechala složit hymnu s názvem Dvojka domov můj. Ta má v budoucnu zaznívat například na městských slavnostech či u příležitosti vítání občánků.

Ačkoliv se městské hymny příliš nepěstují, ta dvojko-pražská není českým unikátem. Například Frýdek-Místek má také svou vlastní hymnu. Jejím autorem je písničkář René Souček. Je vcelku prostá, chytlavá a na nic si nehraje. Tu a tam je i vtipná. A navíc zpívaná s pořádnou dávkou tamního přízvuku.

Taková je i hymna Dvojka domov můj. Tedy, mohla by být. Kdyby se nebrala tak vážně. A kdyby nezněla jako patetická znělka k disneyovskému muzikálu. Mladý skladatel Richard Mašata, který k hymně složil hudbu, vsadil na prvoplánovou kýčovitost. Nejotřepanější harmonický postup I–V–vi–IV doplnil o lehce zapamatovatelnou melodii, kterou si můžete pobrukovat už po prvním poslechu. Přesněji řečeno, je to jedna z těch melodií připomínající otravné reklamní znělky, které nemůžete dostat z hlavy, ať děláte, co děláte.

AI parodie na novou hymnu Prahy 2

Text k hymně pochází z pera popové a muzikálové zpěvačky Evy Kleinové. Bohužel, hudbu samu příliš nevylepšuje, spíše naopak. Text se nevztahuje k Praze 2, promlouvá jen obecně o tom, jak je skvělé „s každým ránem zůstávat sám sebou, či zpívat si a hrát v místě, které dává klid“. Kleinová navíc používá básnické obraty, které působí dost neobratně. Dozvídáme se například, že čas, který „sám zastaví, ti v laskavých snech opraví bájný dům, kde můžeš klidně spát“. Zajímalo by mě, jak se opravuje dům, když čas stojí? Také je podle ní dobré „svým snům podat ruku zvídavou, i když zebou“. Je zvykem, že zebou ruce, ne sny, proto věta působí poněkud zmateně, jako by textařka u ruky zapomněla na duál.

Aby toho nebylo málo, vznikly hned dvě verze hymny, obě za doprovodu SOČRu. V té reprezentativnější se blýskl operní pěvec Adam Plachetka, jehož mohutný basbaryton s významným tremolem dodává skladbě okázalý punc světovosti… asi jako když jdete ve smokingu do sklepa pro brambory. V druhé, patetičtější verzi, zaznívá kromě mnohých sólistů také dětský pěvecký sbor ze ZŠ Vratislavova. To byla sázka na jistotu, neboť jak lépe můžete dojmout lidi, než když v písni necháte vyniknout nevinné dětské hlasy?

Spoustu lidí hymna oslovila. I když ne tak, jak by si asi její autoři přáli. V diskuzích, které kolem kolem hymny panují, se často zmiňuje, že peníze, které šly na hymnu, se mohly použít například na opravy chodníků. Těžko říct, kolik hymna stála. Asi hodně, když se oficiálně raději píše, že ji autoři skládali bez nároku na honorář.

Městská část Prahy 2 má za sebou dlouhou historii. Karlovo náměstí bylo za středověku největším náměstím v Evropě, z mýtického Vyšehradu skákal Horymír na Šemíkovi, Libuše z něj věštila budoucnost Prahy, Gehryho Tančící dům a po válce přestavěné Emauzy lákají návštěvníky z celého světa. O historii, krásách a polozapomenutých zákoutích Prahy 2 vím své, mojí domovinou je Rašínovo nábřeží.

Ano, hymna naší čtvrti má sloužit široké veřejnosti. Bylo by proto bláhové skládat píseň založenou na mikrointervalech v duchu Gideona Kleina, který v této čtvrti také pobýval. Na druhou stranu, není škoda vkus široké veřejnosti takto podceňovat? Skladatelů a textařů, kteří by napsali důstojnější hymnu, je u nás mnoho. Stačilo by třeba na novou hymnu vypsat konkurz. Ale chápu, kontakty v našem českém rybníčku mívají přednost. Ostatně, věřím, že kdyby Praha 2 mohla mluvit… no, možná je dobře, že mluvit neumí.