Nová premiéra plzeňského baletu aneb Sen v deseti otázkách pro Richarda Ševčíka

redakce, 10.03.2012 0:00

Shakespearův nesmrtelný příběh svatojánské noci, během níž se kdesi v athénském lese promíchají osudy mileneckých párů s naschvály pohádkových vil a elfů, to vše náležitě okořeněno omyly a vášněmi, kde hrdinové posléze přece jen dospějí ke šťastnému konci hned s trojí svatbou – tento příběh se od konce šestnáctého století do dnešních dnů dočkal tolika dalších zpracování a adaptací, že teď je nejspíš již nikdo ani není schopen spočítat. Nejen samotný námět, ale pochopitelně anii stejnojmenná partitura Felixe Mendelssohna-Bartholdyho nemohly ujít pozornosti též tvůrců baletních. A že jich bylo: zmiňme alespoň ne menší jména, než Marius Petipa (Petrohrad 1876), Michail Fokin (Petrohrad 1906), George Balanchine (New York 1962), Frederick Ashton (Londýn 1964), Heinz Spoerli (Basilej 1976) či John Neumeier (Hamburk 1977).

Z toho pohledu se proto jako opravdu hodně ambiciózní jeví nejnovější premiéra plzeňského baletu, ohlášená právě na dnešek. A to tím spíš, že tento Sen noci svatojánské s hudbou Mendessohna-Bartholdyho je celovečerní choreografickou prvotinou sólisty plzeňského baletu Richarda Ševčíka.Sen noci svatojánské jako balet byl ztvárněn už zdaleka nejednou v minulosti více než zdařile. Proč jste tedy teď v Plzni sáhli právě po této předloze, vždyť případné srovnání s vašimi předchůdci bude více než nemilosrdné…

Sen noci svatojánské jsem dostal jako zadání, od šéfa plzeňského baletu Jiřího Pokorného. Já sám si raději vybírám závažná témata, ale i proto to pro mě byla výzva. Počítám s tím, že se srovnávání asi nevyhnu. Ale momentálně se tím nezabývám…Určitě jste se svého šéfa Jiřího Pokorného ptal na to, proč volba postavit choreografii k novému plzeňskému Snu padla právě na vás?

Myslím, že to bylo i díky mé prezentaci na zdejší choreografické soutěži. Zajímám se o dění v ostatních baletních souborech, a o možnosti mého choreografického uplatnění v našem divadle jsme se párkrát se šéfem nezávazně bavili.

Pro tento titul sice Jiří Pokorný měl původně vyhlédnutého jiného choreografa. Mně ale nakonec toto dílo svěřil nejspíš na základě mého zapálení pro věc. V programech plzeňského divadla je avizována Mendelssohnova hudba. Jenom ta? Vždyť Mendelssohnův Sen noci svatojánské svojí délkou na celovečerní balet zdaleka nevydá…

Zadán mně byl i autor hudby, použil jsem také Mendelssohnovy symfonie. Není to hudba jednoduchá, ale okouzlila mě, přestože z počátku nebylo jednoduché vyskládat ji tak, aby se hodila k mému stylu.Jak konkrétně vypadá děj vašeho Snu? Nakolik věrně se držíte Shakespearovy předlohy? V čem hlavně chcete být oproti předcházejícím tanečním zpracováním Snu osobitý? Jiný?

Snažil jsem se zachovat Shakespearovu předlohu, jen jsem si pohrál se symbolikou. Hlavním průvodcem děje je šotek Puk, přidal jsem Amazonky jako ztělesnění živého lesa.Pokud vím, Sen je vaší první celovečerní prací. Nebojíte se, jak to dopadne? Tvoříte lehce? Měl jste vše předem do detailu připravené nebo částečně i improvizujete na sále? A máte před svými kolegy jako choreograf trému?

Nebojím se a doufám, že náš Sen se bude líbit. – Někdy to šlo lépe, někdy méně, ale žádné větší problémy se stavěním choreografie jsem neměl. Celkovou podobu jsem měl předem pečlivě promyšlemou. Některé kroky jsem měl dobře připravené, někdy jsem tvořil na místě.

Trému nemám, i když to byla zpočátku trochu zvláštní pozice. Naopak si myslím, že mám mezi kolegy podporu a spolupráce byla o to příjemnější.A pohybový slovník, který používáte? Pokuste se jej prosím stručně charakterizovat…

Používám neoklasický a moderní styl tance.Sám také ve svém Snu tančíte, a to jednu z hlavních rolí. Je to pro vás hodně těžké šít si roli sám sobě na tělo?

Zatím jsem nad tím neměl možnost moc přemýšlet, jsem teď plně zaměstnaný rolí choreografa. Puka jsem stavěl na kolegu Aleše Lindovského. Doufám, že až se zase přesměruji do role interpreta, budu sám se sebou spokojený.Jaké jsou další ambice vás jako choreografa? A jak dlouho jste vůbec v Plzni v angažmá a co hlavně vás tam drží?

Choreografii se chci věnovat i dále, záleží na příležitostech. V Plzni jsem sedmou sezónu a myslím, že největší plus zdejšího souboru je soudržnost kolektivu, která působí i na diváky.A jaký jste mimo divadlo, mimo jeviště? Prozraďte něco o sobě? Které postavě z vašeho Snu se sám v civilu podobáte nejvíc?

Puk je mi asi nejblíž. Nevydržím chvíli na jednom místě a rád si dělám ze života legraci.

Díky za rozhovor, dnes večer Zlomte vaz!.

Sen noci svatojánské
Hudba: Felix Mendessohn-Bartholdy
Choreografie a režie: Richard Ševčík
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Tomáš Kypta
Asistent režie: Jiří Pokorný
Balet Divadla J.K.Tyla v Plzni
Premiéra 10. března 2012 Komorní divadlo Plzeň

Puk – Aleš Lindovský / Richard Ševčík
Hermie – Martina Drbušková / Nela Mrázová / Kateřina Štruncová
Helena – Colombe Hays / Zuzana Hradilová / Monika Mašterová
Lysander – Milan Maláč / Martin Šinták / Dominik Peřina
Demetrius – Miroslav Hradil / Pavel Tručka
Titánie – Martina Diblíková / Jarmila Dycková / Michaela Musilová
Oberon – Petr Hos / Milan Maláč
Hypolita – Hana Čakarmišová / Jarmila Dycková / Kristýna Piechaczková
Théseus – Petr Hos / Milan Maláč / Martin Šinták
Egeus – Petr Brettschneider
Filostrates – Jiří Žalud
Malý Pacholík – Adam Hradil / Valentýn Pokorný
Klubko – Miroslav Hradil / Petr Laštovka
Kdoulička – Petr Brettschneider / Jiří Csevár / Dominik Peřina