Nová Prodaná nevěsta v Moravském divadle jako vzpomínka Emy Destinnové

Bedřich Smetana se rozhodl napsat operu v odlehčeném národním duchu po ne příliš dobře přijatém kusu Braniboři v Čechách. Na Prodané nevěstě spolupracoval znovu s libretistou Karlem Sabinou. Premiéru opera měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Tím však Smetanova práce neskončila, protože ji pak několikrát upravil až do finální podoby z roku 1870, jak ji známe dnes. „Přestože Prodaná nevěsta nebyla všemi přijímána hned kladně, časem se stala nejznámější a nejhranější českou operou nejen u nás, ale i v zahraničí. O její proslavení ve světě se zasloužila také česká pěvkyně Ema Destinnová, díky níž proběhla v roce 1907 premiéra i v New Yorku,“ uvedla dramaturgyně Viktorie Vášová.

„Je důležité říct, že právě Ema Destinnová svůj vstup do angažmá na několika světových scénách podmínila tím, že uvedou Prodanou nevěstu a ona v ní bude zpívat roli Mařenky. Opera se tak dostala z prostředí Rakouska-Uherska do celého světa a stala se slavnou. Hudba i libreto mají kvalitu, Ema Destinnová však odvedla nemalou práci coby jejich propagátor. Nejen, že českou kulturu reprezentovala po celém světě, ale hlavně ji do toho celého světa dostala. Bez ní by Prodaná nevěsta vůbec nebyla tak oblíbenou operou, jakou byla a je,“ míní režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, pro níž se Ema Destinnová a její život staly inspirací i múzou. Proto také její postavu jako nemluvenou roli do olomoucké inscenace nenásilně zakomponovala.

„Ona pro mě představuje na svou dobu neskutečně odvážnou, emancipovanou, chytrou, rovnou ženu, která překonala několik neúspěchů v českých zemích, třeba, když nebyla přijata jako sólistka Národního divadla a tehdejší ředitel ji i hodně ponížil. Dokázala se přes to přenést a získat si slávu v Berlíně, Londýně i New Yorku. V jednu dobu ji miloval celý svět, byla určitě nejslavnější Češkou. Ale ani pak se k ní český národ hezky nechoval, závist byla silnější,“ dodává Janka Ryšánek Schmiedtová, v jejíž režii se příběh odehrává brzy ráno u řeky Nežárky v jižních Čechách, kde Destinnová trávila poslední léta života a kde coby vášnivá rybářka nahazuje prut a Prodaná nevěsta se vynořuje všude kolem skrze její vzpomínky.

Opera byla v Moravském divadle dosud uvedena dvanáctkrát, poprvé v roce 1920, jméno režiséra se ale bohužel nedochovalo, naposledy v roce 2010 v režii Michaela Taranta. Zajímavostí je, že 14. března 1923 byla v olomouckém divadle odehrána Prodaná nevěsta pod taktovkou Karla Nedbala a v režii Bohuše Vilíma a Ema Destinnová v ní zpívala roli Mařenky. Ve stejné roli však v Olomouci vystoupila už předtím v roce 1918, ovšem ne v divadle, ale s Pěveckým spolkem Žerotín v Národním domě. Představení dirigoval Antonín Petzold.

O uvedení titulu, který se na jeviště Moravského divadla vrací po 14 letech, usilovalo vedení souboru opery a operety od začátku svého působení v Olomouci a vzhledem k probíhajícímu Roku české hudby nastal správný čas nyní. „Janka Ryšánek nás uchvátila svým pojetím Roku na vsi právě v Moravském divadle, který svou opulentností připomínal formát lidové opery. Neváhaly jsme ji oslovit, protože jsme věděly, že operu doposud nerežírovala, a toto prvenství může být tak spojeno právě s Olomoucí. Janka okamžitě přišla se silným originálním konceptem propojující operu s Emou Destinovou – v tu chvíli jsme věděly, že jsme sáhly po správném člověku,“ uvedla umělecká šéfka souboru Veronika Kos Loulová. „Ano, Prodaná nevěsta je můj operní debut, ale už jsem před tím dělala poměrně dost hudebních inscenací, operetu i muzikál. Smetanovou hudbou jsem ale úplně pohlcená, její mnohovrstevnatostí, kterou postupně odkrývám, stále v ní odhaluji nové věci a významy. Moc si zkoušení užívám nejen jako režisér, ale i jako posluchač,“ sdělila Ryšánek Schmiedtová.

Autorem hudebního nastudování a dirigentem inscenace je šéfdirigent brněnské Janáčkovy opery Marko Ivanović. „Při nastudování tohoto díla jsem se snažil vyjít z její dlouholeté české interpretační tradice, ale zároveň i z důkladného studia partitury. Bedřich Smetana byl skladatel velmi pečlivý, jeho hudební záměry jsou jasné a řada detailů se leckdy v běžném divadelním provozu ztrácí. Snažil jsem se jim tedy pomoci vyniknout a zároveň podtrhnout jak dramatičnost, tak lyriku této opery. Je opravdu obdivuhodné, s jakou lehkostí a zároveň dramatickou promyšleností se tu střídají árie, tance, ansámbly. Jak chytlavé a pestré jsou jednotlivé hudební nápady. A jak nadčasově funguje humor i charakteristika postav,“ zhodnotil dílo Ivanović.

A jsou to právě dobře napsané postavy, jejich charakter a životní postoje, které režisérku při podrobném studování díla zaujaly, protože v nich vidí paralelu s dnešním světem. „Nejvíc mě překvapilo, že byť je tato opera brána jako český skvost, myšleno jako muzeální věc, ke které se vracíme jako ke kořenům české kultury a jako k drahokamenům české státnosti, je ve skutečnosti velmi ironická a aktuální. Vypráví vlastně o takovém chytrém podvodu a lidské malosti. Jsem upřímně překvapená, že to, o čem složili operu Smetana se Sabinou před skoro 160 lety, je dle mého soudu nosné i dnes,“ řekla režisérka, která tím má na mysli témata jako ženskou emancipaci, touhu po svobodě, cestování rozšiřující lidské obzory, peníze jako nástroj moci, obavy ze změn nebo manipulaci.

Aktuálně lze podle ní chápat také všechny hlavní postavy. „Když přemýšlím nad postavou Kecala, dnes by mohl být některým z populistických politiků nebo prodejcem hrnců, které nepotřebujeme. Manipuluje s davem, aby dostal Jeníka a Mařenku, kam potřebuje. Aby je vyděsil, vyhnal z vesnice, aby je donutil učinit to, co on považuje za nutné a pro něj výdělečné,“ popisuje režisérka, jak nazírá na postavu profesionálního dohazovače. Naproti tomu zde vystupuje postava Jeníka, který si své místo musel vydobýt vlastními silami a vůlí navzdory osudu. „Jeník, který je v útlém věku vyhozen macechou ze své vlastní vesnice, pak procestuje kus světa a vrací se jako velmi zkušený člověk, který dozrál, je chytrý a je schopný se na českou vesnici koukat z nadhledu a trošku se vysmívat hodnotám, které tam lidé považují za důležité, i když jsou dávno překonané,“ vysvětluje dál režisérka.

A také hlavní ženská hrdinka, tak jak o ní uvažovali Smetana se Sabinou, je velmi nadčasová. „Přijde mi, že celá postava Mařenky je napsaná jako žena toužící po svobodě, po sebevědomí. Sama si chce zvolit, jak její život bude vypadat, bez ohledu na panující zvyky a konvence. Podobně jako to řešila Mařenka před skoro 160 lety v opeře Prodaná nevěsta, tak to dnes řeším já a mé vrstevnice i další ženy a dívky. Stále není totiž samozřejmostí být rovnocennou s muži, mít svobodu rozhodovat se, studovat, zvolit si, zda chci mít dítě či nikoliv, s kým chci strávit život. Nejen v jiných kulturách, ale i v té naší jsou stále jisté hranice, které se jen velmi těžce překonávají,“ dodává Janka Ryšánek Schmiedtová.

Hlavní roli Mařenky si nyní zazpívají sólistky Helena Beránková a Barbora Perná. V roli Jeníka budou alternovat Raman Hasymau a hostující Peter Malý. Kecala ztvární Jiří Přibyl a hostující Michael Kubečka. Scénografii vytvořila Markéta Sládečková a kostýmy navrhl David Janošek. Oba už dříve s režisérkou spolupracovali na zmiňovaném Roku na vsi. O choreografii se postarala Jana Hanušová.

„Zkoušet operu je obrovské privilegium a umělecké štěstí. V pravý čas a s těmi správnými vědomostmi, poté co jsem zkoušela Gazdinu robu, Maryšu i Rok na vsi, jsem se dostala k další české vesnické klasice, kde chápu mnoho věcí, které se dějí mezi řádky, a jsem schopná je interpretovat. Krásné je, že skladatel do opery už vložil atmosféru, na které můžeme stavět, to v činohře nemáme,“ přiblížila dojmy ze svého prvního zkoušení opery režisérka. „Hudební nastudování Marka Ivanoviće a režijní přístup Janky Ryšánek mě úplně ohromily a mám pocit, že si to krásně sedlo! Je to obrovský zážitek, který doufám spolu se mnou prožijí i diváci olomoucké inscenace,“ popřála na závěr šéfka opery Veronika Kos Loulová.