Čtenáři Opery Plus blogují
Soubor opery a operety Moravského divadla v Olomouci připravil na pátek 16. a sobotu 17. prosince poslední premiéru tohoto kalendářního roku – Pucciniho Bohému, která se po třinácti letech opět vrací na repertoár.
Režisérka Andrea Hlinková se scénografkou a kostýmní výtvarnicí Miriam Struhárovou vsadily na jistotu a klasiku. Dvouúrovňová scéna řeší sice velmi elegantně problém tradiční Rudolfovy a Marcelovy mansardy, ale poměrně příkré schodiště vlevo i malý prostor před zvýšením na mě působily stísněně. Pravděpodobně se má divák cítit naprosto stejně jako na přelidněných vánočních trzích. Velmi překvapivý byl pro mě začátek třetího dějství. Nádherná a výstižná Pucciniho hudba, vykreslující mrazivé ráno a pomalu se probouzející Paříž… Na jevišti děti v tom největším raním mrazu a tmě staví sněhuláka a sáňkují…
Druhé premiéře o sobotním večeru naprosto suverénně kraloval výkon Ondřeje Koplíka v roli básníka Rodolfa. V našem posledním rozhovoru nezastíral, že se na tuto roli těší, že je to jeden z jeho snů. Rozhodně se mu podařilo tento sen beze zbytku naplnit. Já o jeho pěveckých kvalitách nepochybuji a s radostí sleduji každou jeho roli. V případě Rodolfa jsem ale byla skutečně překvapená, kam ve vývoji došla jeho interpretace i hlas. Bohému jsem na českých jevištích viděla už v mnoha nastudováních a musím konstatovat, že to poslední „naživo“ bylo podle mého nejlepší! Mimi si po třinácti letech opět a se ctí zazpívala Lea Vítková. Druhá dvojice večera, Musetta a Marcello v podání Jakuba Tolaše a Barbary Sabelly, nezůstala za tou hlavní pozadu. Barbara Sabella překvapila nejen herecky, ale především plností tónu, kterou jsem u ní předtím nezaznamenala. Zdá se, že i její interpretační hranice se posouvá. Příjemným zpestřením večera byla i společná hudební čísla mužské čtveřice, kde Milan Vlček jako Schaunard a Jiří Přibyl jako Colline skvěle doplnili Ondřeje Koplíka a Jakuba Tolaše. Uvolněná atmosféra i herecké kreace obecenstvo pobavily. V prvním dějství samozřejmě společně s Vladimírem Třebickým alias panem domácím Benoitem. Jiří Přibyl navíc sklidil zasloužený potlesk za slavnou Collinovu árii o plášti. Závěr opery nevyzněl přehnaně melodramaticky, takže si obecenstvo společně se všemi protagonisty na scéně prožilo i přiměřený smutek.
Orchestr Moravského divadla dirigoval šéf souboru Miloslav Oswald. Škoda jen chvílemi přehnané dynamiky. Operní sbor, připravený Lubomírou Hellovou, byl do inscenace nejvíce zapojen během druhého dějství. A jak bývá v Olomouci zvykem, pozornost rozbíjejících akcí na scéně bylo opět tolik jako pro diváky televize Nova. Jeden si pak musí připomenout, že je na operním představení a že je tedy třeba především vnímat hudbu a zpěv.
Pokud nebudou mít olomoučtí diváci pocit, že se ve velmi krátké době vrací na scénu stejný titul, stráví se společnosti pařížské bohémy určitě příjemný večer. Je třeba věřit, že bude dramaturgie příště ve výběru titulu nápaditější.
I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
