Nově zveřejněný dopis Mozarta o návštěvě Prahy

Salcburské Mozarteum získalo cenný dopis, který psal Wolfgang Amadeus Mozart své ženě Konstanci, když na Velký pátek roku 1789 přebýval v Praze. V dopise se zmiňuje o setkání s osobnostmi pražského kulturního života, jednáních o nové opeře pro Prahu i o nedočkavosti pruského krále, který si Mozarta žádal v Berlíně.

V roce 1781 se Wolfgang Amadeus Mozart usadil ve Vídni, kde se následujícího roku oženil s Konstancí Weberovou. Od té doby se zřídkakdy vypravil na delší cestu mimo Vídeň, a pokud se tak stalo, cestoval ve většině případů ve společnosti své ženy. Z toho důvodu nemáme mezi manžely Mozartovými téměř žádnou dochovanou korespondenci, vyjma let 1789 až 1791. Nově zveřejněný dopis z roku 1789 je nejen vzácným dokladem Mozartovy komunikace s manželkou, ale zároveň obsahuje cenné detaily o jeho pražském pobytu.

Mozart opustil Vídeň v dubnu 1789 a vydal se na cestu do Berlína. Cestoval přes České Budějovice, Prahu, Drážďany či Lipsko a své ženě posílal alespoň dvakrát týdně dopisy, ve kterých informuje o svých setkáních s přáteli, kolegy a osobnostmi z řad kulturní smetánky.

Na Velký pátek, 10. dubna, dorazil Mozart do Prahy a ubytoval se v domě U zlatého jednorožce čp. 285 v Lázeňské ulici. Dnes se domu říká „Palác Beethoven“ ve snaze poukázat na fakt, že zde Ludwig van Beethoven pobýval během svého pražského pobytu v roce 1796.

Mozart měl v plánu navštívit řadu významných osobností pražského hudebního života. Jednou z nich byl Josef Emanuel Canal, hrabě z Malabaily (1745-1826), který si vydržoval vlastní kapelu, byl sám zdatným hudebníkem a komponoval. Stejně jako Mozart byl Canal svobodným zednářem. Působil v lóžích U tří korunovaných sloupů a U tří korunovaných hvězd, později založil lóži Pravdy a sjednocenosti. Měl významnou úlohu v řízení pražského sirotčince sv. Jana Křtitele a vybudoval ve své době slavnou botanickou zahradu při své usedlosti zvané “Kanálka”, která se nacházela na území dnešních Riegrových sadů.

Další návštěva měla patřit Janu Josefovi Filipovi hraběti Pachtovi z Rájova (1723–1822). Pachta, důstojník jezdectva a polní generál-vachmistr ad honorem, byl podle všeho výborným hudebníkem a skladatelem, vydržoval si dechovou harmonii složenou jak z vlastních sloužících, tak částečně i profesionálních hostujících hudebníků. Pravděpodobně pro něj (a zároveň pro ples pražské smetánky) napsal Mozart svých Šest německých tanců, KV 509. Významnou osobností pražského hudebního života byl i jeho synovec Jan Josef (1756–1834), který se mimo jiné i podílel na založení Pražské konzervatoře.

Jak vyplývá z dopisu, z výše plánovaných setkání sešlo, Mozart nicméně nemohl při své návštěvě opomenout návštěvu svých přátel, manželů Duškových. František Xaver Dušek (1731-1799), klavírista a skladatel a jeho manželka, pěvkyně Josefína Dušková (1753-1824), znali Mozarta již od roku 1777. Mozart manžele navštívil již dříve při své návštěvě Prahy roku 1787 při příležitosti uvedení své opery Don Giovanni.

Důležitou roli mělo setkání Mozarta s modenským rodákem Domenikem Guardasonim (1731-1806). Ten byl činný v Praze jako operní pěvec, dříve spolupracoval s impresáriem Pasqualem Bondinim, režíroval operní inscenace a později byl v Praze sám činný jako impresário. Když se roku 1789 setkal s Mozartem, jednali o nové objednávce pro divadlo. Jednalo se s největší pravděpodobností o operu na Metastasiovo libreto La Clemenza di Tito, ale samozřejmě ještě nemohlo jít o objednávku pro pozdější korunovační slavnosti. Tvrdí se, že Mozart požadoval velké změny v libretu. Guardasoni po tomto setkání odcestoval do Varšavy a objednávku stvrdil až poté. Opera měla premiéru při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem roku 1791, tedy stejného roku, kdy si začal Guardasoni pronajímat Nostitzovo divadlo, po jehož prodeji a přejmenování na divadlo “Stavovské” roku 1798 se stal i jeho prvním ředitelem.

Další zajímavou osobností, zmiňovanou v Mozartově dopise, je Friedrich Ramm. Tento vynikající hobojista, který byl již ve čtrnácti letech přijat do dvorské kapely kurfiřta Karla Theodora v Mnichově a Mannheimu, se znal s Mozartem již od roku 1777, kdy Mozart Mannheim navštívil. Mozart pro něj a jeho kolegy napsal řadu skladeb, zejména Hobojový kvartet KV 370, když pobýval roku 1781 v Mnichově, kde dokončoval operu Idomeneo. I tato opera čítá náročný hobojový part, ve kterém Mozart počítal s Rammovými nadprůměrnými schopnostmi. V Praze Ramm informoval Mozarta, že je již netrpělivě očekáván pruským králem Fridrichem Vilémem II., synovcem svého předchůdce na pruském trůnu, Fridricha II. Velikého.

Ještě téhož dne večer pokračoval Mozart do Berlína přes Drážďany, doprovázen knížetem Karlem Aloisem Lichnovským z Voštic, milovníkem hudby a kulturním mecenášem, známým též svými kontakty s Johannem Wolfgangem Goethem či Ludwigem van Beethovenem.

Mozartův dopis je naplněn slovy lásky vůči své ženě, neopomíná též pozdravovat syna Karla Thomase, kterému byly čtyři a půl roku.

Dopis z 10. dubna 1789 byl naposled dražen na aukci po roce 1990. Salcburské Mozarteum ho získalo do svých sbírek před několika týdny.

 

Zde přinášíme český překlad dopisu:

 

 

Praha, na Velký pátek 10. dubna 1789

Nejmilejší, nejdražší ženuško!
Dnes odpoledne v půl druhé jsme sem šťastně přijeli. Mezitím, doufám, jsi jistě obdržela můj dopis z Budějovic. – Nyní následuje raport z Prahy. – Ubytovali jsme se U jednorožce. – Poté, co jsem se oholil, učesal a oblékl, jsem vyjel do města se záměrem poobědvat u Canalů, ale jelikož jsem nejdříve musel k Duškovi, ze všeho nejdříve jsem se tam dotázal a zjistil, že Madam se vypravila již včera do Drážďan! – Potkám se s ní tedy tam. On [Dušek] obědval u Leliborna, stejně, kde i já často jídal. – A tak jsem jel přímo k němu. Musel jsem se ohlásit Duškovým jménem, jako kdyby s ním měl někdo nějaké jednání. Tak si můžeš představit tu radost. – Taky jsem obědval u Leliborna. – Po jídle jsem jel ke Canalům a Pachtům, ale nikdo z nich nebyl doma, tak jsem šel ke Guardasonimu, který téměř s jistotou řekl, že za operu v následujícím podzimu dostanu 200 dukátů a 50 dukátů za cestovné. – Potom jsem šel domů, abych toto vše napsal své drahé ženušce. – Ještě něco: Je to jen týden, co Ramm při cestě domů opustiv toto město, přijel z Berlína a řekl, že král se ho často a naléhavě ptal, zdali opravdu přijedu, a jelikož jsem dosud nepřijel, bál se, že již nedorazím. – Ramm byl z toho zcela znepokojen, pokusil se ho ujistit o opaku. – Soudě dle tohoto, moje záležitost by neměla probíhat špatně. – Nyní jedu od knížete k Duškovi, který nás očekává a v 9 hodin večer odjíždíme do Drážďan, kam bychom měli přijet zítřejšího večera. – Moje milá ženuško, tolik toužím po novinkách od Tebe – možná, že dostanu dopis v Drážďanech! O Bože! Vyslyš mé prosby! Poté, co obdržíš tento dopis, musíš mi napsat do Lipska, poste restante, nutno dodat. Adieu, Lásko, musím končit, jinak pošta odjede. – Tisíckrát polib našeho Karla a líbám Tě celým svým srdcem, jsem Tvůj navěky věrný W. A. Mozart.

P. S. Všechny myslitelné komplimenty pro pana a paní von Puchberg. Psaní pro ně musím odložit, dokud nebudu v Berlíně, poté taktéž obdrží mé písemné díky. – Adieu, aimés moi et gardés votre Santè si chère et precieuse àvotre epoux. (francouzsky: „Sbohem, miluj mě a udržuj své tak drahé a vzácné zdraví pro svého manžela.“)