Novodobá premiéra barokní serenaty Závazky Všehomíra sklidila bouřlivé ovace

V pátek 17. září 2021 byla v rámci 14. ročníku Festivalu barokních umění v Českém Krumlově uvedena novodobá světová premiéra italské barokní serenaty Antonia Draghiho „Gli Oblighi Dell´Universo“ (Závazky Všehomíra). Mezinárodní soubor Hof-Musici ji nastudoval pod vedením Ondřeje Macka podle rukopisné partitury uložené v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Hof-Musici je souborem hudebníků specializovaných na interpretaci barokní hudby s použitím dobových nástrojů. Tento soubor se soustavně věnuje zejména provádění neznámých skladeb z evropských hudebních archivů v novodobých světových premiérách. Vedoucím souboru je cembalista Ondřej Macek.

Italská serenata je specifickým barokním hudebně dramatickým žánrem, který klade odlišné nároky na scénické ztvárnění. Absence divadelní zápletky byla vyvážena bohatou výtvarnou výpravou, což je typické u typu tzv. festa teatrale. Holdovací serenata „Gli Oblighi Dell´Universo“ byla poprvé provedena u příležitosti narozenin císaře Leopolda I. na zámku v Pardubicích roku 1680, kam se v té době císař se svým dvorem uchýlil, aby se ochránil před právě probíhající morovou epidemií. Celá serenata je chvalozpěvem na panovníka se spoustou symboliky a alegorií, které odpovídají duchu spisu Cesara Ripy Iconologia z roku 1583. Tento spis vyšel v 17. a 18. století v mnoha vydáních a stal se zásadní příručkou pro básníky, malíře, sochaře a jiné umělce při alegorickém zobrazování lidských vlastností, citů, vášní, ctností, neřestí, či nebeských těles, pozemských živlů a podobných témat. V této inscenaci byly použity pro postavy symboly, pro Památku například kniha, zlatá koule pro postavu Svět, Den držel rozžatou svíci, Radost a Jásot měli v rukou zas hůl ovinutou břečťanem, znak boha Bakcha. Typické byly také lilie a zelený šat pro Naději. Celá podívaná byla ostatně plná květin, palmových a olivových ratolestí, nechyběly ani děti s polnicemi jako symboly slávy.

V zámeckém barokním divadle, světovém unikátu, využila režisérka Zuzana Vrbová pětkrát proměnu scény a další scénické efekty, na scéně se objevovaly různě zdobené sloupové sály, síně a nádvoří. Kromě osmi pěvců a pěvkyň byla serenata doplněna četným komparsem, vše bylo velmi barevné a živé, postavy se pohybovaly jako „porcelánové panenky“, s propracovanými pózami a pohyby rukou, odpovídajícími klasické barokní gestice. Pravidlo neotáčet se k panovníkovi zády nebylo dodrženo stoprocentně, v přítomném obecenstvu naštěstí nebyl žádný panovník. Díky tomu jsme si mohli povšimnout, že kostýmy byly ušity na celé tělo ze stejné látky – v dobové praxi byly kostýmy často bohatě zdobené jen „en face“ a vzadu byly z úsporných důvodů pouze z prostého plátna. Taktéž hudebníci byli v dobových kostýmech a hráli za svitu plamínků voskových svíček.

Výkony pěvců byly velmi vyrovnané, ač se potýkali s dobovými hudebními motivy a koloraturami, které byly často velmi náročné. K tomu bylo třeba se poprat i s historickými kostýmy s těžkými slavnostními nástavbami na hlavách, plnýma rukama symbolů a ozdobnou barokní gestikou, doprovázející hudební figury. Z pěveckých výkonů nejvíce zaujala altistka Monika Jägerová v roli Naděje, které skladatel na poměrně velkém prostoru umožnil předvést její ve spodních polohách příjemně zbarvený hlas. Spolehlivý výkon podala Eva Benett v roli Jásotu, Jana Kuželová postavu Památky bravurně zvládla dramatickým, byť zpočátku poněkud zastřeným sopránem. Kamila Zbořilová začala rozpačitě, v druhé části se však již výborně vyrovnala s pohyblivými koloraturami svým zvonivým sopránem. Z pánů naprosto přesvědčivě vystupovali Jiří Miroslav Procházka (Rok 1680), Ivo Michl (Svět) a Pavel Valenta (Závazek). Tenorista Tomáš Kočan (Den 9. června) se snažil se svou rolí vypořádat statečně, jeho výkon ale působil bohužel trochu nevyrovnaně. Na jeho obhajobu je třeba uvést, že musel po celou dobu v ruce hlídat plápolající plamínek svíčky.

Všichni hudebníci si s nástrahami partitury poradili s přehledem, také souhra se zpěváky dopadla na výbornou. Po hudební stránce serenatu ozvláštnila svým libým zvukem velká teorba s typickým dlouhým krkem. Řízení zpěváků od cembala přineslo ovoce v přesných nástupech pěvců a rychlých reakcích na vedoucího Ondřeje Macka.

Celé představení vyvrcholilo scénickým alegorickým obrazem, jež byl natolik sugestivní, až se zdálo, jako bychom slyšeli i fanfáry, naznačované polnicemi v rukou malých pážat. Barokní serenata poskytla umělcům prostor vytvořit pompézní podívanou a přenesla diváky do barokních časů. Odměnou jim byly bouřlivé ovace publika, po právu zasloužené.

XIV. ročník Festivalu barokních umění v Českém Krumlově
17. září 2021, 18:00 hodin
Český Krumlov – zámecké barokní divadlo

Program:
Antonio Draghi: Gli Oblighi Dell´Universo (Závazky Všehomíra)

Osoby a obsazení:
Jiří Miroslav Procházka: L´Anno 1680/Rok 1680 (bas)
Tomáš Kočan: Il Giorno 9 di Giugno/Den 9. června (tenor)
Ivo Michl: Il Mondo/Svět (basbaryton)
Kamila Zbořilová: L´Allegrezza/Radost (soprán)
Eva Benett: Il Giubilo/Jásot (soprán)
Pavel Valenta: L´Obligo/Závazek (tenor)
Jana Kuželová: La Memoria/Památka (soprán)
Monika Jägerová: La Speranza/Naděje (alt)

Barokní soubor Hof-Musici
Ondřej Macek: umělecký vedoucí
Režie a barokní gestika: Zuzana Vrbová