Nový plzeňský Dalibor je neromantický, osciluje mezi šedivou současností a temnou historií

  1. 1
  2. 2
Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo nově Dalibora Bedřicha Smetany. Jedná se o koprodukci DJKT a Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V hudebním nastudování a pod taktovkou Jiřího Štrunce a v režii ředitele DJKT Martina Otavy měla inscenace premiéru ve Velkém divadle 22. října 2022. Dalibor je uveden v rámci chystaného provedení všech oper Bedřicha Smetany na plzeňské scéně, a to v roce 2024 v rámci Roku české hudby a u příležitosti 200. výročí Smetanova narození a 140. výročí skladatelova úmrtí.

Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Richard Samek jako Dalibor, rytíř (foto Martina Root)
Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Richard Samek jako Dalibor, rytíř (foto Martina Root)

Dalibor zkomponovaný na český překlad německého libreta Josefa Wenziga, pořízený pro Smetanu Ervínem Špindlerem, měl premiéru v Novoměstském divadle v Praze 16. května 1868 u příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Příběh opery je vybásněn na pozadí skutečné historické události z konce 15. století o spravedlivém rytíři Daliborovi z Kozojed, ochránci rebelujícího lidu, tak jak ji vylíčil český humanista Viktorin Kornel ze Všehrd. Wenzig se inspiroval i díly, v nichž je smrt milovaného přítele důvodem k pomstě. Ve Wenzigově pojetí se Dalibor mstí za krutou smrt svého přítele Zdeňka, je proto uvězněn a libretista fabuluje jeho záchranu z vězení. A mění i charakter historické postavy Vladislava Jagellonského. U něj je to přemýšlivý vladař, díky Smetanově hudbě král s důstojností, noblesou a skutečným panovnickým majestátem. Obecenstvo přijalo operu na premiéře srdečně, ale Smetanovi byl záhy v tisku opět vytýkán wagnerismus, což mělo negativní vliv – publikum zaujalo k Daliborovi rezervovaný až odtažitý postoj. Kvality díla dokázal jako jeden z mála Smetanových současníků ocenit Jan Neruda. „Bůh ví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi vstal,“ napsal o Daliborovi mimo jiné.

Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Martin Bárta jako Vladislav, král český (foto Martina Root)
Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Martin Bárta jako Vladislav, král český (foto Martina Root)

Nové triumfy zaznamenala opera po roce 1900, a to nejen v Čechách, ale i na zahraničních scénách, například v Berlíně, Hamburku, Vídni a koncertně v New Yorku. Velkými propagátory díla se staly takové osobnosti světové hudby, jako byl Gustav Mahler a později dirigent Erich Kleiber. Že Smetanův Dalibor rezonuje i dnešní Evropou, dokládají inscenace ze zahraničních jevišť poslední doby. V Plzni byl Dalibor poprvé uveden v roce 1887, naposledy zde byl inscenován v roce 2006 v hudebním nastudování Pavla Šnajdra a kontroverzní režii Karly Štaubertové.

Smetanova dramatická i lyrická hudba vyjadřující velmi plasticky jednotlivé osobnosti i jejich vztahy je nesmírně působivá. Operní orchestr Divadla J. K. Tyla provedl Smetanovu partituru technicky na vysoké úrovni, precizní byla houslová sóla koncertního mistra Martina Kose. Pod taktovkou Jiřího Štrunce hrál orchestr v žádoucí souhře, odpovídající byla i jednota mezi orchestrem a pěvci. Hudební nastudování bylo v celkovém pohledu korektní a přehledné, melodie byly čitelné. Ale prospělo by mu pečlivější vypracování dynamiky a odstínění hudebních ploch, hrálo se takřka jen v mezzoforte a forte, lyrické části zněly téměř stejně jako dramatické. Celek měl málo hudebních kontrastů a z nich plynoucí plastičnosti a napětí; vyplatil by se větší důraz na českou zpěvnost. Orchestr často překrýval pěvce, třebaže nezřídka stáli přímo na rampě.

Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Ivana Veberová jako Milada, sestra purkrabí ploskovického (foto Martina Root)
Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Ivana Veberová jako Milada, sestra purkrabí ploskovického (foto Martina Root)

Martin Otava inscenoval Dalibora na neromanticky minimalistické šedé scéně s futuristickými prvky, ale i s historickými odkazy a v historizujících kostýmech. Ovšem s respektem ke Smetanovu dílu a k hudbě jako takové. Na jevišti se odehrává příběh Dalibora tak, jak jej Smetana zhudebnil. Děje se to, o čem pěvci zpívají, pozornost diváka neodvádí hemžení přidaných postav, sbor je umístěn na jevišti logicky, aby byl zvukový vjem publika co možná nejlepší (žádné zpívání z lóží, kterého jsme někdy svědky a které hudební tok zásadně deformuje). To vše je samo o sobě v současné operní režijní praxi přístup mimořádný.

Otavova režie se pohybuje spíše v symbolické než v realistické rovině, tomu odpovídá scénografie i režijní akce. Scéna Daniela Dvořáka je jednoduchá – symbolem krále Vladislava je nejen jagellonské dvojité W, ale i velká plastika ležícího českého lva, která v královské scéně třetího dějství slouží králi i jako lenoška. Otevírá se i pohled na zadní jeviště, které je dějištěm některých sborových scén. Osvětlený vysoký kachlíkový „altán“ na čtyřech sloupech je v průběhu večera jak místem pro Vladislavův trůn, tak žalářníkovou komůrkou i Daliborovou celou, odděluje však aktéry od sebe navzájem a je optickou překážkou mezi pěvci a publikem. Navíc nereflektuje změnu prostředí a přispívá k vizuální unifikaci celého prostoru. Z provaziště se v některých obrazech spouštějí šedé tubusy.

Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Ivana Veberová jako Milada, sestra purkrabí ploskovického (foto Martina Root)
Bedřich Smetana: Dalibor, premiéra 22. října 2022, Divadlo J. K. Tyla, Velké divadlo – Ivana Veberová jako Milada, sestra purkrabí ploskovického (foto Martina Root)

Najde se několik režijních zbytečností – Dalibor má skleněné housle bez smyčce, takže může brnkat jen pizzicato; mříže vězení jsou obrovské, připomínají spíše bankovní trezor, a tak mečík (nebo snad pilník?) v Daliborově ruce i při vědomí symboličnosti všech akcí působí nechtěně komicky stejně jako velká baterka, kterou si Milada svítí na cestu do Daliborovy kobky. Budivoj by musel být slepý, aby neviděl při svém vstupu na scénu v závěru opery Dalibora, který není zakryt skupinou žen, jak předepisuje Smetana, ale je naopak dobře viditelný ze všech stran. Skutečně problematické jsou ale hlučné jevištní přestavby mezi obrazy. Smetana tyto proměny spojil působivou hudbou, která má být hrána při zatažené oponě; V Plzni se však přestavuje na otevřené scéně. Nelze vnímat Smetanovu hudbu, když pozornost přitahuje posouvání bílého „altánu“ a několika židliček dobře viditelnými techniky. Navíc někdy během přestaveb přicházejí a odcházejí dokonce i samotní sólisté.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3.8 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments