O čem bude nový baletní Faust v pražském Národním

Balet pražského Národního divadla finišuje. Už přespříští týden totiž čeká soubor nová premiéra – Faust. Taneční zpracování faustovské legendy sice není ničím novým, ve Zlaté kapličce byl například uveden hned několikrát Doktor Faust Františka Škvora. Tentokrát jde ale o Fausta zbrusu nového, na libreto Zdeňka Prokeše a Libora Vaculíka, který je současně i autorem choreografie, hudební podobu má na starosti Petr Malásek.


návrh plakátu P.Hejný, foto ze zkoušky P.Jedinák

O čem přesně bude nový Faust? Jak hodně se vzdálil od známé legendy? V čem přesně by hlavně měl souznít s dneškem? Důvod pro setkání se spoluautorem libreta Zdeňkem Prokešem (známým nejen ze svého dlouholetého působení v čele brněnského baletu a posléze i Národního divadla Brno, ale i svými četnými choreografiemi – teď čerstvě jmenovaného uměleckého šéfa Laterny magiky).

Pod libretem nového baletního Fausta jste podepsáni dva. Kdo z vás vůbec s tímto nápadem přišel a jak to je dlouho?

S nápadem přišel Libor Vaculík a od dubna jsme na libretu začali pracovat, avšak intenzívní každodenní spolupráce probíhala až v letních měsících, kdy jsme oba měli více času. Oslovil mě asi i proto, že jsme spolu dělali už jednou podobné téma holocaustu pro brněnské Svěcení jara.

Kdo z vás dvou při psaní libreta baletního Fausta měl rozhodující slovo?

Přeli jsme se hodně asi i proto, že jsem sám choreograf a měl jsem i určitou představu o výsledném tvaru. Ale samozřejmě jsem respektoval fakt, že inscenátorem je Libor a tak jsem mu pochopitelně vždycky ponechal rozhodující slovo. Já mu v tom navíc absolutně důvěřuji, protože umí tancem „vyprávět“ silná témata.

Libor Vaculík (foto H.Smejkalová)
Petr Strnad a Libor Vaculík (foto H.Smejkalová)

 

Jak obtížná byla cesta od prvotního nápadu až po výsledný tvar – pokud se tedy vůbec o výsledném tvaru libreta dá před premiérou mluvit?

Cesta to je trnitá: Nejdříve nabalujete a vršíte nápady a pak postupujete opačnou cestou – všechno, co není podstatné pro hlavní dějovou osnovu postupně opouštíte, až zůstane jen to, co je pro příběh důležité a co lze také choreograficky vyjádřit. Výsledný tvar samozřejmě vznikne až vlastní realizací s tanečníky. Teprve tam se ukáže, co je nosné a srozumitelné, takže k drobným úpravám libreta bude docházet až do premiéry.

Podle toho, co se zatím ví, je děj situován především do období druhé světové války. Proč zrovna tam? Proč třeba ne rovnou do současnosti?

Nástup fašismu, období druhé světové války i situace po ní v rozděleném světě dává možnost prožít velké lidské osudy na pozadí těchto dějinných událostí. Myslím si, že zvláště dnes, kdy jsme svědky různých neonacistických útoků a vzrůstající xenofobie, je třeba připomínat i uměleckou formou nacistickou perzekuci, pronásledování a genocidu židovského obyvatelstva, protože to patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin. A to nejen počtem zavražděných, ale též metodou vyhlazování, které bylo organizováno státem za využití rozsáhlého byrokratického aparátu a moderních technických prostředků. Milióny mužů, žen a dětí byly bezcitně zavražděny ve jménu ideologie, jež hlásala nadřazenost tzv. „germánské rasy“. Proto chceme naším baletem také připomenout památku všech obětí holocaustu. V současnosti žijeme v demokratické společnosti a ke ztvárnění současnosti je přece jen zapotřebí větší odstup. Navíc těžko bychom mohli v současnosti hledat takové osudy. I když je pravda, že i dnes by se našli lidé, kteří by byli schopni se upsat ďáblu, kdyby z toho měli prospěch.

Adéla Pollertová a Libor Vaculík (foto H.Smejkalová)
Petr Strnad a Libor Vaculík (foto H.Smejkalová)

Jaká je tedy stručná dějová linka toho vašeho Fausta? O čem hlavně tento Faust bude?

Představení je na motivy dramatické básně J. W. Goetha, ale tanec těžko dokáže veškerou filozofii jeho díla přenést do tance. Navíc já osobně nemám rád tzv. filozofické balety, ty uměl dělat jediný choreograf-filozof – Maurice Béjart. Balet má schopnost sdělovat příběhy a skrze ně emočně působit na diváka. Takže vyprávíme příběh Fausta-Feustela v průběhu třiceti let. Všechny Goethovy postavy v našem vyprávění žijí své charaktery v Německu od třicátých let až do rozdělení Berlína známou zdí – symbolem rozděleného světa. Je to drsná doba, které se vymyká romantizmus Goethovy básně. V žádném případě to není veselý příběh, ale jako určité odlehčení se některé scény odehrávají v kabaretu, který se proměňuje zároveň s dobou.

Co byste mohl prozradit o hudbě? Jako její autoři jsou uváděni – vedle Petra Maláska – Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, ale taky John Williams. Kdo převládá? A jak intenzivní byla vaše spolupráce s Petrem Maláskem?

Hudbu vybíral Libor – má pro to obrovský cit, dokáže překonat dojem koláže, že výsledný tvar nepůsobí násilně. Převažuje hudba D. Šostakoviče, jehož dílo je úžasné a mnohotvárné a díky Liborovi jsem slyšel i jeho téměř nehrané a přesto geniální opusy. Petr Malásek – a Libor s ním má dlouholeté zkušenosti, že umí inscenaci „sloužit“ – některé hudební předlohy dotvořil, něco sám dopsal a měl hudební režii. Jeho zásluhou by z této koláže měl vzniknou ucelený hudební tvar, aby divák nabyl dojmu, že hudba je zkomponována pro toto představení jako původní dílo.
Alexandre Katsapov, Adéla Pollertová a Tomáš Rychetský (foto H.Smejkalová)

Zuzana Susová (foto H.Smejkalová)

Premiéra Fausta se pomalu blíží – na co jste vy sám nejvíc zvědav?

Jsem zvědav, jestli se naše představy podaří naplnit a zda-li tato dramatická a určitě i kontroverzní inscenace osloví diváky. Kdo má rád apelativní divadlo plné emocí si určitě přijde na své.

Díky a zlomte vaz!

Libor Vaculík (foto H.Smejkalová)

Faust
Taneční drama ve dvou dějstvích na motivy dramatické básně J. W. Goetha
Hudba: Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, John Williams, židovské písně, Petr Malásek
Libreto: Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík
Choreografie, režie a světelný design: Libor Vaculík
Kostýmy: Roman Šolc
Scéna: Martin Černý
Asistenti choreografa: Nelly Danko, Igor Žukov, Radek Vrátil
Dramaturg: Václav Janeček
Hudební spolupráce a hudební režie: Petr Malásek
Hudební konzultace: Dagmar Henžlíková
Sólo housle: Pavel Šporcl
Původní premiéra 5. a 6. 12. 2009 ve Stavovském divadle

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat