O tanci, kariéře i mateřství s Andreou Popov Smejkalovou z Baletu ND Brno

S Andreou Popov Smejkalovou jsme si v předvečer premiéry večera čtyř choreografií „4 Elements“ Baletu Národního divadla Brno popovídali v útulné pizzerii blízko jejího domova o kariéře, mateřství i tanci.

Jak hodnotíš poslední roky své kariéry v Baletu Národního divadla Brno?

Poslední roky se odvíjely spíše od mateřství, i tím, že jsem na pár měsíců přestala tančit. Na mateřské doma jsem byla šest měsíců, pak začaly tréninky, po dvou měsících jsem tančila Louskáčka. Potom už jsem se připravovala na premiéru Spící krasavice, což byla moje první premiéra po návratu z mateřské. Na premiéře jsem si zatančila roli Šeříkové víly a později jsem nastudovala i roli Aurory, na kterou jsem měla jen asi týden času.

Ze začátku bylo velmi těžké skloubit návrat k práci a miminko. Malá špatně spala, byla každou noc třikrát až pětkrát vzhůru na kojení. Ono se to dá vydržet pár nocí, ale rok a půl nespat víc jak tři hodiny v kuse a ráno jít cvičit a večer tančit, to mi dalo zabrat a tělo mi to spočítalo. Teď se to už zlepšilo, dcerka mi to vynahrazuje a užíváme si spolu spoustu legrace.

Staráš se o své tělo, co se týká regenerace, prevence a podobně?

Není moc čas, řeším většinou až akutní problém. Připravovala jsem se na návrat do Labutího jezera, ale vyvrkla jsem si kotník. Představení jsem odtančila, ale až teď, kdy mě to pořád hodně bolí, tak řeším rehabilitaci. Hodně mi pomohl kineziotaping.

Jaké výrazné změny v repertoáru nastaly za šéfování Mária Radačovského? Jak vůbec vnímáš šéfování Mária?

Mário je žák a velký obdivovatel pana Kyliána. Je úžasné, že můžeme teď tančit Kyliánova díla. Samozřejmě jako každý šéf – choreograf vytváří choreografie i pro náš soubor. Mário řeší technickou stránku představení – scénu, světla a tak dále. Dříve se to tak nehlídalo, ale on si na tom hodně zakládá. Pozitivní také je, že se obnovují dekorace a kostýmy. Když je nyní Janáčkovo divadlo pro rekonstrukci zavřené, tak se změny i těžko hodnotí, protože se musíme s repertoárem přizpůsobit situaci. Mário byl také tanečník, tak se snaží budovat pro tanečníky lepší podmínky.

Jaké to bylo za předchozího šéfování Lenky Dřímalové?

Měli jsme pestrý repertoár, uměla domluvit zajímavé choreografy i choreografie ze zahraničí.

Jakou roli v kterém tanečním představení tančíš nejraději?

Moje nejoblíbenější postavy byly Lucidor, Madame de Tourvel v Nebezpečných známostech, Julie v Romeovi a Julii, Frygie ve Spartakovi a Giselle, kde jsem milovala šílenou scénu, a také jsem se u tohoto představení seznámila s Ivanem Popovem, mým budoucím manželem… Ze současného repertoáru je určitě srdcovka Odetta/Odilie v Labutím jezeře, to neomrzí, dá se to tančit pokaždé trochu jinak! (úsměv)

Jakou roli bys chtěla tančit?

Určitě nějakou dramatickou. Můj sen je Taťána v Oněginovi, Manon nebo Dáma s kaméliemi. Postava, která má nějaký duševní vývoj, nevím, jestli ještě Julie… (smích) Pak i nevadí, pokud je v choreografii těžká technika, lépe se od ní odpoutává. Ráda se do postav ponořím, když mě postava vtáhne. Sice je to vyčerpávající a po představení jsem hodně unavená, ale to je taková ta příjemná únava. (úsměv) Myslím, že jsem ve věku, kdy už můžu vnitřní vývoj postavy posunout někam dál, a dramatické role mně teď trochu na repertoáru chybí.

Jak probíhala příprava nové premiéry?

Kyliánovu choreografii Falling Angels nastudovala paní Roslyn Anderson, se kterou byla velmi příjemná spolupráce. Nikdy nekřičí, neshazuje tanečníky, ale neustále vysvětluje, podobně probíhalo i nastudování Petite Mort. Je zajímavé, že všichni tanečníci od pana Kyliána jsou tak klidní. Neuráží tanečníky, nekřičí, trpělivě vysvětlují, přitom všichni neustále pracují.

Choreografie Skrytý řád od Lukáše Timuláka je nejvíce současná. V jeho kusu se mi moc líbí scénické řešení, obzvláště první scéna, kdy jsou na jevišti napnuté gumy a mezi nimi tanečníci tančí; na konci je zajímavý světelný efekt. Sarabandu nastudoval s mužskou částí souboru Kyliánův polský tanečník Stefan Żeromski, který byl perfektně připraven, vše si natáčel a večer na zkoušce vždy říkal připomínky. Gnawu nastudovala Luisa María Arias a před premiérou přijel i sám choreograf Nacho Duato. Všichni asistenti měli profesionální přístup.

Jak se spolupracovalo s různými choreografy v průběhu tvého působení v divadle? Se kterým choreografem se ti vůbec spolupracovalo nejlépe?

Málokterý zahraniční choreograf k nám zavítal, pracovala jsem spíše s jejich asistenty. S těmi se mi většinou pracovalo dobře, ale asi nejhorší zkoušení jsem zažila u baletu Stvoření od Uweho Scholze. To byl opravdu teror, a ani představení se mi netančilo dobře, byl to spíše strašný stres a křeč.

Vynikáš v klasickém repertoáru, v jak velké oblibě je u tebe repertoár moderní? Co se ti z něj nejlépe tančí?

Ráda si zatančím modernější věci, je to jiný pohyb a něco nového se naučím. Ráda tančím Petite Mort od Kyliána a také jsem si moc ráda zatančila D.M.J. 1953–1977 od Petra Zusky. Nejlepší je, když vám choreograf vytváří roli takříkajíc na tělo. Proto bylo moc příjemné tančit od Mária Radačovského Silence a Rendez vous. Nejsem úplně typ pro contemporary dance, ale velmi obdivuji plasticitu tanečníků a jak umí pracovat s podlahou.

Nechtěla jsi nikdy do zahraničního angažmá?

Když jsem končila školu a vybírala angažmá, tak jsem o tom přemýšlela, začala jsem chodit i na kurzy němčiny. V Brně se v té době nedávaly moc příležitosti, první sólo většinou tanečník dostal až za nějakou dobu v angažmá. Já jsem však dostala již v první sezoně třeba pas de trois v Labutím jezeře. Práce jsem měla dost, tak jsem pak už konkurzy nezkoušela, navíc když přišly i první role, Klárka v Louskáčkovi, Gamzatti v Bajadéře a další, byla jsem profesně spokojená. Navíc mám Brno ráda, je to můj domov.

Máš nějaký taneční vzor?

Když jsme byli na konzervatoři, tak jsme chodili obdivovat sólisty generace před námi – například Janu Kosíkovou Přibylovou a Hanu Litterovou. Byli jsme se spolužáky snad na každém představení. Ze zahraničních sólistek se mi líbí, jak tančí Polina Semionova, Iana Salenko a Marianela Núñez.

Jaké jsou plány na další sezonu?

Příští rok se plánuje nastudování Romea a Julie v choreografii Mária Radačovského a obnovená premiéra Labutího jezera, tak uvidím, co mi osud přinese. (úsměv)

Děkuji za rozhovor!

VIZITKA
Andrea Popov Smejkalová (1984) – sólistka Baletu Národního divadla Brno. Po absolutoriu na Taneční konzervatoři Brno získala ihned angažmá v Baletu Národního divadla Brno. Již brzy po svém nástupu se potkala s velkými rolemi klasického baletního repertoáru, které jí přinesly úspěch. Sólistkou souboru se stala v roce 2005. Postupně tančila titulní i hlavní úlohy jak v klasických a neoklasických baletech, tak i v současném repertoáru. Z výčtu jejích rolí například Klára (Louskáček), Medora (Korzár), Odetta-Odilie (Labutí jezero), Giselle (Giselle), Lucile/Lucidor (Lucidor a Arabella), Madame de Tourvel (Nebezpečné známosti), Julie (Romeo a Julie), Frygie (Spartakus), Raymonda (Raymonda), Nikia a Gamzatti (Bajadéra), Sólo (Mariin sen) a další. Zúčastnila se Soutěžní přehlídky tanečních umělců České a Slovenské republiky Brno 2000 a Mezinárodní baletní soutěže v St. Pöltenu (2002). Na první Mezinárodní baletní soutěži Brno 2003 získala třetí cenu, na druhé Mezinárodní baletní soutěži Brno 2006 získala první cenu. V roce 2006 obdržela prestižní Cenu Philip Morris – „Poupě baletu“. Je držitelkou několika diváckých cen DIVA.
(Zdroj: www.ndbrno.cz)

www.ndbrno.cz