Obnovená Francesca da Rimini v Metropolitní opeře

  1. 1
  2. 2

Z ohlasů v zahraničním tisku 

Met oprášila krásnou, ale těžkopádnou inscenaci opery Francesca da Rimini Nestává se často, aby operní diváci odcházeli z divadla a broukali si o kulisách, ale přesně tak to vypadalo v pondělí, když Metropolitní opera vytáhla ze svých skladů operu Francesca da Rimini Riccarda Zandonaie.

Bez prvotřídní partitury a ne zcela památných výkonů se hvězdou večera stala okázalá inscenace Piera Faggioniho z roku 1984. Tmavý tísnivý palác, nadýchané kostýmy ve stylu art-nouveau a sametová výzdoba vytvořily z tohoto Rimini zážitek především pro zrak. Sluch však brzy začal toužit po něčem vydatnějším, než jsou Zandonaiho děsivé harmonie a třpytivá instrumentace.

V melodramatu z roku 1914, odvozeného z jedné scény Danteho Pekla, se Francesca (žena brutálního vojenského náčelníka Gianciotta) fatálně zamiluje do jeho idealistického mladšího bratra, Paola. Dle očekávání je jeviště před závěrečným pádem opony zaplaveno krví. Aby druhořadé opery přesvědčily, potřebují skvělé interprety, ale Met dala dohromady pouze solidní spolehlivé zpěváky. Nizozemská sopranistka Eva-Maria Westbroek vypadala jako ztrápená Francesca půvabně, ale její výrazné vibrato otupilo zážitek z jejího zpěvu. Tenorista Marcello Giordani odzpíval vše, co měl jako Paolo předepsáno, ale byl zastíněn osvěžujícími tóny Roberta Brubakera, který ztělesnil další tenorovou roli – Paolova mladšího bratra Malatestina. Brutální Gianciotto toho má kromě křiku v nejvyšší poloze barytonového rozsahu na práci málo, tento úkol ale zvládal Mark Delevan s přehledem.

Mezi nesčetným ansámblem dvořanů a dvorních dam udělal dojem bohatý, charakteristický soprán Diny Kuznetsové, která zaujala jako Francescina sestra Samaritana v krátké scéně rozloučení. Později další sopranistka, Caitlin Lynch, dojímala slavičím hlasem jako oddaná služebná Biancofiore.

Největší podíl hudebního zájmu tohoto díla leží v orchestrální části, ale nedá se říci, že by pochodové dirigování Marca Armiliata odhalilo mnoho z jeho krás. Rimini je v historii Metropolitní opery reprezentována nevyrovnanými představeními, jejichž obnovená nastudování mezi sebou oddělují dekády. Tato inscenace naznačuje, že opomíjení je více než opodstatněné.

(New York Post – 7.3.2013 – James Jordan)

Met Opera: Prokletá láska přímo z Pekla v opeře Francesca da Rimini

Francesca da Rimini se v pondělí večer vrátila po téměř 30 letech na jeviště Metropolitní opery nejistě. Jestli se někdy zdá opera jako stvořená pro filmové ztvárnění, tak Zandonaiho zpracování Franesciny prokleté lásky by mělo být jedním z hlavních kandidátů.

Naštěstí se jedná o inscenaci, kterou budou mít možnost filmoví diváci po celém světě vidět 16. března. Met bude v rámci svého projektu Live in HD series prezentovat tuto přepychovou inscenaci z roku 1984 v téměř 1 900 kinech v 64 zemích.

Francesca da Rimini je založená na pravdivém příběhu zaznamenaném v Danteho díle Peklo, které je zdrojem pro mnoho dramat, oper i symfonií. Soustřeďuje se na mladou ženu – Francescu Polenta z Ravenny, která je v politicky motivovaném sňatku provdána za Giovanniho Malatestu, staršího ze dvou bratří z Rimini, přezdívaného „chromý“. Francesca a mladší z bratrů Paolo, zvaný „krásný“, se zamilovali a během čtení příběhu o rytíři Lancelotovi lásce neodolali. Později však oba zemřou, když je v záchvatu žárlivosti zabije právě Giovanni.

Opera se odehrává na počátku 14. století během války mezi Guelfy a Ghibelliny, i když skutečný příběh se udál o pár let dříve a válku reprezentovaly bratrovražedné konflikty mezi vítěznými Guelfy.

Zandonai, ve své době označován jako nástupce Pucciniho, si sám napsal libreto inspirované dramatem Gabrieleho d´Annunzia. Do zápletky zapojil ještě třetího chlípného bratra Malatestu a přidal dějový zvrat: Francesca je oklamána, aby věřila, že právě elegantní Paolo má být jejím budoucím manželem.

Navrhnout tuto operu jako filmovou předlohu se nabízí proto, že by její táhlá a melodická partitura mohla posloužit jako soundtrack k epickému filmu. Hudba sama naznačuje lásku prokletého vztahu a prudkou vřavu bitev. Árií nebo další zpěvních čísel v díle není mnoho a i když milenci mají pár dojemných duetů, většinu emocí a akcí přináší sám orchestr Metropolitní opery pod taktovkou Marca Armiliata a především krásné cellové sólo Jerryho Grossmana.

Eva-Maria Westbroek má pevný a silný hlas, který vyjadřuje všechnu vášeň a patos těžkého údělu Francescy. Marcello Giordani je v některých pasážích lepší než by byli jiní Paolové, ale byl to znělý baryton protnutý nebezpečím a zlobou Marka Delevana jako Giovanniho, který více zaujal pozornost. Ginger Costa-Jackson jako Smaragdi přidala milý protipól v roli služky hlavní hrdinky.

Inscenace sama o sobě je na pohled okázalá, i když Ravennský královský dvůr v úvodním jednání vypadá spíše jako venkovské sídlo ve stylu Art Deco v Kentu než jako zámek na Adriatickém pobřeží okolo roku 1300. Kostýmy jsou inspirovány pre-rafaelitskými malbami, takže ženské sbory jsou celé ověnčené květinami a zahalené v nadýchaných róbách.

Prokletá láska je však naprosto klasická. Dante, který znal Francescu a rodinu Polentů dobře (strávil totiž svá poslední léta na pozvání synovce Francescy v Ravenně), vypráví její příběh na konci pátého zpěvu Pekla. Poté, co spatří Francesku a Paola v závěru třetího kruhu Pekla, Dante praví: „Francesco, to jak zde trpíš, mne přivádí k slzám soucitu a utrpení.“ A záhy na to omdlévá.

I kdyby Zandonaiho opera nepřinášela mnoho situací, vyvolávajících pocity slabosti nebo dokonce slz, tak je pro operního fanouška ojedinělou příležitostí vidět a slyšet něco, co před 100 lety zaujímalo místo na špičce hudebního světa. 

(Huffpost Arts & Culture – 6.3.2013 – Wilborn Hampton)

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zandonai: Francesca da Rimini (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Dan

Další z důkazů, že hrát, hrát a hrát za každou cenu co nejvíce může být kontraproduktivní. Děsivá inscenace úplně se míjící se současnou divadelní estetikou, nepřesvědčivá Westbroek a síly ztrácející špatný Giordani. Má v tomhle případě smysl hrát to, co jsme viděli a vyhazovat peníze?

JP

Byl jsem Francescou hodně zklamán, na DVD s Renatou Scotto se mně před lety ještě líbilo, ale teď to je opravdu veteš prvního řádu. Ty nekonečné tři přestávky + další ne krátká přestavba před posledním obrazem, na scéně samá klišé, prostě ukrutná nuda, zabíjející i samotné dílo. Westbroek měla nejvyšší tóny už pěkně přiškrcené, Giordani evidentně odchází a je čím dál horší. Pro mne jeden z nejhorších přenosů z met v této sezoně, ale vlastně i vůbec.