Můj Máj Vítězslava Nováka charakterizovaný návratem k přírodě nese spíše romantickou tématiku a vyznění, naproti tomu Bohuslav Martinů, Friedrich Gulda a George Gershwin se vyznačovali výrazně rytmickým a dynamickým temperamentem. Sólista završil koncert brilantním provedením Chačaturjanova Šavlového tance a po velmi dlouhém potlesku se rozloučil přídavkem s prvky jazzu a publikum nechal odejít s pozůstalou lehkostí.
Vynikající klavírista Karel Košárek vystupuje na mezinárodních pódiích s uznávanými symfonickými orchestry i komorními uskupeními (Nagoya Philharmonic Orchestra, Sinfonietta Cracovia, Kaipeda Chamber Orchestra, Škampovo kvarteto) ale také s tuzemskými orchestry (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a další). Klavírista se v současné době řadí k předním reprezentantům hudby dvacátého století – tedy skladeb Dmitrije Šostakoviče, Benjamina Brittena, Georga Gershwina a dalších skladatelů. Dále spolupracuje s operními pěvci jako Magdalena Kožená, Roman Janál, nebo s instrumentalisty Jiřím Bártou a Radkem Baborákem.
Karel Košárek studoval u prof. Valentiny Kameníkové a následně se vzdělával na Akademii múzických umění v Praze. Získal stipendium na Southern Methodist University v Dallasu, kde dostal možnost profesního růstu pod vedením prof. Harrise Crohna a Joaquina Achucarra. Účastnil se na mnoha soutěžích, kde obdržel první umístění či se stal laureátem (v roce 1990 smetanovská klavírní soutěž v Hradci Králové, Mezinárodní soutěž F. P. Neglia v Enně, na tyto úspěchy navázal vítězstvím v Mezinárodní soutěži mladých umělců v Corpus Christi v roce 1992 i dalších soutěžích).
Spolupracuje s nahrávacími společnostmi Supraphon, Hyperion, Etcetera a Naxos. Je zaměřen především na modernu dvacátého století a soudobou hudbu a v současné době je ředitelem proslulého hudebního festivalu Musica Holešov, jehož je zároveň iniciátorem.
Bedřich Smetana zkomponoval Polku v roce 1855 společně s dvěma dalšími poetickými polkami. Jedná se o koncertní idealizaci českého společenského tance. V mládí se toužil stát klavírním virtuosem, nicméně mnohé nesnáze mu tuto profesní dráhu znemožnily. Melodický materiál, homofonní sazba a tektonika skladby vyzněly velmi přesvědčivě. Není pochyb o virtuózním provedení.
Fantazie na české národní písně, jakožto volnější hudební forma, začíná arpeggii. Vyznačuje se zvukomalebností v doprovodu vedeného v terciích s nemalým dynamickým rozpětím. Hra byla zvukově bohatá. Sólista zprostředkoval skladbě neobyčejnou lehkost, kdy v průběhu pasážových úseků zaznívaly nápěvy lidových písní. Místy jako by se výrazem podobal Slovanským tancům Antonína Dvořáka.
Vítězslav Novák studoval u Antonína Dvořáka a jeho kompoziční styl vycházel z romantických vzorů, které obdivoval (Johannes Brahms). Můj máj nesl původně název Moravské eklogy, jejichž čtyři části byly hudbou programní.
První věta, Andante semplice, se vyznačuje častými proměnami tónorodu a zakončena byla měkkým diatonickým souzvukem. Sólista večera dokázal tento jev předat naprosto znamenitě. Chvílemi se až zdálo, jako by u klavíru tančil.
Téměř celou druhou větou prostupoval motiv, který gradačně nabýval na své bohatosti, přičemž v základu zůstával stejný. Molto tranquillo, jak již název napovídá, nese chmurnou náladu a melancholii, přičemž v původní verzi této kompozice tato část měla ztvárňovat tichý les.
Romantismus odkazuje nejen na přírodu, ale v literatuře bychom shledali motivy nešťastné lásky, a přesně o tom pojednává třetí věta. Melodie je vedená v triolách za doprovodu rozkladu akordů temnějších barev, ale nikoliv hrubě provedených.
Poslední věta, Allegro virtuoso, doslova vytrhla posluchače ze zvukomalby a přenesla jej tam. Zde skladatel odkazuje zejména na lidovou tradici a tance s ní spojené.
Skladba Film v miniatuře Bohuslava Martinů odkazuje na Martinů rodnou Poličku a také Francii, ve které po určitou dobu žil. Dílo má lehce impresionistické rysy, ale mísí se v něm příznačné prvky hudby dvacátého století. Disonance v posluchači mohou vyvolávat kumulované napětí. Avšak v Miniaturách přinášely prvek výrazově ostřejšího charakteru. Kompozice se skládá ze tří novodobých tanců – Tango, Valse a Carlion.
Pojetí Martinů Tří českých tanců H. 154, značně prokomponované a koncertní, v sobě skrývá fragmentovaně prvky lidovosti, možná že by posluchač méně pozorný mohl tyto tance neodhalit. Nicméně, interpret i navzdory prokomponovanosti díla dokázal jeho vyznění provést srozumitelnou formou pro posluchače, a to je z hlediska interpretačního často nesnadné.
Doménou Franze Liszta byla brilantní klavírní technika a přesně to ukázal Karel Košárek v jeho Petrarcových sonetech č. 104 a 123. Nejen že disponuje výbornou technickou zdatností, ale i svým hudebním výrazem dokáže ohromit posluchače a předat obsah díla. Petrarcovy sonety zachycují lásku k hlavní postavě Lauře, trýznivou a idealizovanou.
V úvodu sonetu zazněly zmenšené septakordy mollového charakteru doplňované italskou inspirací. V měkkých terciích je zpracovávána melodická linka za doprovodu harmonie v podobě rozložených akordů dodávající jasným tónům temnější ráz. V sonetu č. 123 bychom si mohli představit, jak básník promlouvá k Lauře (hlavní téma). Dialog proplétaly pasáže rozložených akordů a navracející se téma mnohokrát kolorovaně zpracované. Závěr sonetů zakončily melancholické septakordy snad symbolizující smíření.
Fridrich Gulda propojoval klasickou hudbu s jazzovou, na což odkazuje jeho cyklus Play Piano Play (Allegro, dolce). Posluchače mohla zaujmout výrazná expresivita a taneční rytmus za doprovodu ostinát.
Skladba Preludium a fuga stejného autora dominuje rytmickou stránkou, která jako by posluchače nabádala k tanci. Zaznamenáváme zde tzv. třetí proud prolínající se s hudbou klasickou, na niž odkazují jednotlivé hudební formy uvedené v názvu. Toto originální stylové uchopení dovoluje posluchači proniknout do dvou kontrastních světů a je značně obohacující.
George Gershwin je rovněž představitel syntézy jazzu a klasické hudby. Je znám především svou Rapsody in Blue pro orchestr a klavír, na dnešním koncertě však zazněla jeho neméně proslulá skladba Shall We Dance. Už jen z názvu můžeme předpokládat jistou odlehčenost. A protože v jazzu se uplatňují odlišná harmonická pravidla a rytmický ráz nežli v hudbě klasické, měli jsme možnost slyšet mnoho disonancí, ale nikoliv ostře provedených, nýbrž citlivě a měkce zahraných.
Skladbou Novellette in Fourths prostupuje opakovaná motivicko-tematická práce a odlehčená, hravá atmosféra, která připomíná prostředí kabaretu či tanečního parketu. A opravdu, večer provázený Karlem Košárkem byl jeden velký taneční parket a zakončil jej skladbou známou a proslulou z baletu Gajané.
Dílo Arama Chačaturjana je známé především ve své původní orchestrální verzi. Objevuje se však mnoho transkripcí pro různé nástrojové obsazení. Na koncertě zazněla transkripce klavíristy a dirigenta Alana Bushe, neméně úžasná. Možná právě proto, že je méně známá, nabyla ještě brilantnějšího vyznění, nežli v provedení orchestrálním.
Závěr koncertu byl zakončen jazzovým přídavkem. Z reakcí publika se soudím, že bude Karel Košárek na pódium Moravské filharmonie Olomouc opět pozván.
Klavírní recitál Karla Košárka
13. května 2025, 19:00 hodin
Reduta, Olomouc
Program:
Bedřich Smetana: Poetická polka op. 7 č. 2 g moll
Bedřich Smetana: Fantasie na české národní písně
Vítězslav Novák: Můj máj op. 20
Bohuslav Martinů: Film v miniatuře
Bohuslav Martinů: Tři české tance H.154
Ferenc Liszt: Léta putování. Druhý rok: Itálie
Ferenc Liszt: Petrarcův sonet č. 104
Ferenc Liszt: Petrarcův sonet č. 123
Friedrich Gulda: Allegro dolce z cyklu Play Piano Play
Friedrich Gulda: Preludium a fuga
George Gershwin: Shall We Dance
George Gershwin: Novellette in Fourth
Aram Chačaturjan / Alan Bush: Šavlový tanec z baletu Gajané
Účinkující:
Karel Košárek – klavír
