Od moře k moři (3)

aneb Čtyři hudební zastavení Pražských symfoniků na španělském turné

Tři sta kilometrů severozápadním směrem
Z Castellónu se přesouváme autobusy 300 kilometrů severozápadním směrem. Míříme do takřka sedmisettisícové metropole Aragonie, města, které je pravidelnou zastávkou FOKu na španělských turné – do Zaragozy. Že se jedná o živé kulturní centrum se zcela jinou intenzitou než v Castellónu, poznáváme okamžitě – v sále je teplo. Nadto početný personál na svých místech, z vrátnice u vchodu pro umělce kyne veselý chlapík, akorát se scházejí uvaděčky. O chvíli později potkávám v sále během zkoušky malého prošedivělého muže s knírkem, v mých očích tak vypadá typický dobře situovaný Španěl ve středních letech. Představuje se mi jako šéf zdejšího Auditorio de Zaragoza. Prostě Zaragoza dala rázem zapomenout na odpověď produkční z Castellónu, když na poznámku o zimě v sále opáčila: „Vždyť venku je taky zima.“

Koncert druhý: Zaragoza
Auditorio de Zaragoza je vyhlášeným koncertním sálem.

Auditorio de Zaragoza, další z plejády španělských koncertních sálů _ velkorysý, moderní, uvnitř akusticky skvělý — Auditorio de Zaragoza, další z plejády španělských koncertních sálů – velkorysý, moderní, uvnitř akusticky skvělý

Stačí se podívat, kdo už tu vystupoval nebo kdo se tu také objeví v této sezoně. Aniž by to o sobě vzájemně tušili, snad polovina našeho orchestru mi nezávisle na sobě říkala, jaký je to skvělý sál a jaký to bude zážitek. Měli pravdu a já se těšil z toho, že se těší. Když sedíte uvnitř, vidíte osvědčený akustický model a tvarování sálu: kromě použitých barev a materiálu obložení nemůžete popřít podobnost například s vyhlášenou Suntory Hall v Tokiu, Oriental Arts Centre v Šanghaji, kde jsme hráli před necelými dvěma lety, nebo Palace of Arts v Budapešti. Seděl jsem docela na straně té dvoutisícové arény, a přesto zvuk orchestru zůstával kompaktní a současně jsem si užíval všechny sólové detaily.

V Zaragoze jsme poprvé hráli Druhou symfonii Jeana Sibelia. Sibeliovi dali španělští pořadatelé přednost před Dvořákovou Osmou symfonií pro všechny zbývající koncerty turné. Ne snad s ohledem na našeho designovaného finského šéfdirigenta Pietari Inkinena, ale prostě s ohledem na Sibeliovo výročí narození (1865).

Kulturní dění v Zaragoze je velmi bohaté. Náš koncert je součástí pestré sezóny. I webové stránky města přinášejí aktuality o kulturním dění nejméně každou hodinu — Kulturní dění v Zaragoze je velmi bohaté. Náš koncert je součástí pestré sezony. I webové stránky města přinášejí aktuality o kulturním dění nejméně každou hodinu

Vycvičen preferencemi našeho domácího publika v Praze, měl jsem obavy o návštěvnost. Zbytečně. Bylo plno a bylo to publikum, které vědělo, na jaký program přišlo. Sibeliova Druhá symfonie je dlouhá, těžká a krásná. Čtvrtá věta je pak zejména pro dechovou část orchestru i neuvěřitelně fyzicky náročná. „Klarinet mi na konci už padal z pusy,“ říkal třeba náš vynikající Jan Mach. Cituji namátkou jeho, ale smekám tím před všemi našimi dechaři.

Ještě jedna okolnost poznamenala koncert v Zaragoze. Předchozí zima se podepsala na jindy nezdolné Ritě Čepurčenko. Musela zůstat v hotelu, polykat antibiotika a srážet horečku. Výborným způsobem ji zastoupil zástupce koncertního mistra Pavel Šafařík. Běžel jsem mu po koncertě poděkovat.