Večer otevřela raná Zelenkova kompozice Statio quadruplex pro Processione Theophorica, ZWV 158, která je dnes považována za jeden z nejvýznamnějších novodobých objevů, protože se jedná o pravděpodobně nejstarší dochovanou skladbu tohoto autora, vzniklou kolem roku 1709 k slavnosti Božího Těla. Každá ze čtyř částí (Misericordia tua, Exaudi, Domine, Quiescat ira tua, Domine, Da pacem, Domine) přinesla v úvodu koncertu samostatná zastavení v modlitbě i ve zvuku. Již od prvních tónů se Zelenkova hudba rozlévala z nejintimnějších poloh do strhujících osmihlasých peřejí, jejichž harmonická originalita dalece přesahovala dobu svého vzniku.
Jako meditační most mezi Zelenkovými díly zaznělo moteto Johanna Sebastiana Bacha Komm, Jesu, komm, BWV 229, napsané pro dva čtyřhlasé sbory. Ansámbl se v této dvoudílné skladbě rozezněl v jasně vystavěné polyfonní struktuře, kterou Václav Luks doslova hnětl jako vokální hmotu – od znělých monumentálních bloků až po závěrečnou niternou pokoru, v níž zpěváci prokázali výjimečnou schopnost vytvářet koncentrované napětí.
Třetí zastavení večera – výběr ze Zelenkových Responsorií pro Hebdomada sancta, ZWV 55 z roku 1723 – navázalo na komornější polohu. V šesti čtyřhlasých responsoriích zachoval ansámbl ve volbě tempa, dynamiky i artikulace liturgickou prostotu, která zároveň nesla hluboký emocionální náboj velikonočního dramatu. Výsledný tvar vznikal jako pečlivě vrstvená freska – od plného sborového rozmachu až po intimní sólová tria. V těchto pasážích vyzněla nejen mistrná práce s vyvážením jednotlivých hlasových složek, ale i cit pro gradaci a intimní závěry, které v prostoru chrámu doznívaly s téměř rituální silou (Sepulto Domino).
Závěr koncertu patřil jednomu z nejrozsáhlejších Bachových motet Jesu, meine Freude, BWV 227. Plastické aranžmá zde vystoupilo do popředí jak v pevných homofonních blocích, tak v lehce modelovaných triích, která v kontrapunktickém tkanivu rozehrála spirálu duchovního putování. Potvrdila se zde mistrovská práce ansámblu s textem, rytmem i dynamikou. Zvukově intimní doprovod prostřednictvím varhanního pozitivu (Pablo Kornfeld), kontrabasu (Luděk Braný) a violoncella (Hana Fleková) umožnil vyniknout náročným vokálním partům napříč celým koncertem. Průzračnost jejich hry vytvářela nenápadný, ale pevný základ, na kterém mohl sbor plně rozvinout jemné dynamické odstíny.
Koncert Collegia Vocale 1704 ukázal nejen vysokou interpretační úroveň, ale i dramaturgickou citlivost, s níž byl vystavěn. Večer se rozevřel od čtyřhlasé pokory k osmihlasé mohutnosti, prošel dvojím sborovým dialogem, navrátil se ke komorní reflexi a vyvrcholil pětihlasou klenbou. Tento zvukový oblouk přirozeně propojil světy dvou výrazných barokních skladatelů, kteří prostřednictvím vlastního hudebního jazyka vykreslili škálu emocí – od sevřené pokory až po vzepjaté projevy duchovní extáze.
Collegium Vocale 1704: Zelenka – Bach
19. června 2025, 18:00 hodin
Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, Litomyšl
Program:
Jan Dismas Zelenka: Statio quadruplex pro Processione Theophorica, ZWV 158 (I. Misericordia tua, II. Exaudi, Domine, III. Quiescat ira tua, Domine, IV. Da pacem, Domine)
Johann Sebastian Bach: Komm, Jesu, komm, BWV 229
Jan Dismas Zelenka: Responsoria pro Hebdomada sancta, ZWV 55 (výběr: Tristis est anima mea, In monte Oliveti, omnes amici mei, Caligaverunt oculi mei, O vos omnes, Sepulto Domino)
Johann Sebastian Bach: Jesu, meine Freude, BWV 227
Účinkující:
Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
Václav Luks – dirigent
