Od šepotu k bouři: Abel Selaocoe proměnil Lucernu ve vír rytmů a emocí

Na letošní ročník pražského hudebního festivalu Prague Sounds, který probíhá od 3. do 20. listopadu 2024, přijal pozvání jihoafrický multižánrový cellista a zpěvák Abel Selaocoe. Na koncertě jej doprovodili Alan Keary na elektrickou kytaru a Sidiki Dembélé na africké perkuse, se kterými tvoří již mnoho let trio Chesaba, a také tři členky ansámblu Manchester Collective – sestry houslistky Rakhi Singhová a Simmy Singhová a irská violistka Ruth Gibsonová.

Jejich vystoupení trvalo bezmála dvě hodiny. Ačkoliv proběhlo bez přestávky, hráči jej tak skvěle dynamicky vystavěli, že si posluchač mohl několikrát oddechnout mezi náročnějšími a živějšími částmi v průběhu samého koncertu.

Koncert otevřel Abel Saleocoe recitací šeptem. Jeho projev zněl tajuplně a naléhavě, jako by předříkával nějaké starodávné zaříkávadlo, na cellu jej doplňoval o pizzicatovou melodii. Šepot brzy přešel do zpěvu, Saleocoe střídal techniky běžného a xhoského hrdelního zpěvu (velmi podobného mongolskému hrdelnímu zpěvu). Ostatní hráči se k němu postupně přidávali. Hráčky z Manchester Collective kromě hry na smyčce ještě dobarvovaly jeho zpěv doprovodnými vokály, perkusista Dembélé představil celou škálu nástrojů od calabashe, přes nezvyklé rolničky až po mluvící buben (tama). Energický Saleocoe tu a tam od cella vstával, svým zpěvem a výraznou gestikulací dirigoval ostatní hráče a vybízel je k ještě výraznější hře. Jeho cellový projev byl velmi živý, což potvrzovaly i žíně na smyčci, které mu jedna po druhé praskaly.

Po skončení úvodní skladby Saleocoe promlouval k publiku a během toho ještě stíhal pusou odkousávat prasknuté žíně ze svého smyčce. Krátce a upřímně řekl: „Na úvod jsme se potřebovali u hraní trochu zapotit a odpoutat se od našich přirozených zábran, od myšlenek na to, co si o nás vy, posluchači, myslíte. A v tom opouštění zábran budeme nadále pokračovat. S naším triem Chesaba vám nyní zaimprovizujeme.“

Následoval chaos zvuků a rytmů, kterým hráči, stejně jako sochaři neotesanému kameni, postupně přidávali jasné kontury. Mohli jsme slyšet směs irské tradiční hudby, složité africké polyrytmy, ostré flamenco, beatbox kombinovaný s jihoafrickým klikacím jazykem (pravděpodobně jazykem xhosa). To vše náhle utichlo a smyčcový ansámbl zahrál část z opery Královna víl Henryho Purcella. Posluchači měli možnost se ztišit a pročistit si hlavu. Jednoduché rytmy a jasné kontrapunktické vedení hlasů – po multižánrovém hudebním výbuchu působila Purcellova hudba jako oáza klidu. V oáze klidu nás však hráči nechali spočinout jen pár minut, poté z ní přešli zpět do nezvyklé a o to více zajímavé směsice žánrů – skladbu zakončili směsicí evropské středověké hudby za doprovodu polyrytmických afrických bubnů. 

Následovala píseň Lerato, její název v sesothštině znamená „láska“. Něžnou píseň o univerzální lásce Abela Selaocoe je možné dohledat i na jeho debutovém albu Where Is Home (Hae Ke Kae), které vydal na podzim roku 2022. Inspirací k jejímu složení mu prý byly vzpomínky na dětství. Docházel s rodinou do evangelického kostela na mše, které však probíhaly jinak, než bychom čekali. Své zpěvy při mších lidé například doprovázeli bubnováním na Bible, což vytvářelo zpívaným melodiím krásný rytmický podklad. A přesně takový rytmický podklad dodával na koncertě do písně Dembélé. Hráčky z Manchester Collective zpěv Selaocoeho navíc dobarvovaly jemnými táhlými tóny.

Po zklidňující písni o univerzální lásce následovala opět živější hudba, tentokrát, podle úvodních slov Saleocoeho, znázorňující živý dialog mezi západoafrickou a jihoafrickou kulturou. K této skladbě se zapojilo i publikum, a to potleskem ve specifickém rytmu.

Doposud se pravidelně střídala pomalá hudba s živelnou. A ani závěrečná skladba nebyla výjimkou. Africká melodika a polyrytmy utichly a smyčcový ansámbl zahrál klasicistní kvartet s prvky raného romantismu. Závěrečný akord kvartetu se zastavil v čase, smyčce držely dlouhou fermátu, jejíž basovou linku převzal baskytarista Keary. Rozvedl ji do ambientní hudby, na kterou po chvíli navázala celá kapela a vnesla do ní opět chytlavé repetitivní melodie a složité polyrytmy.

Posluchači si vytleskali dva přídavky, jednu z jeho nejznámějších energických písní Ka Bohaleng (On the Sharp Side), ve které si zazpívalo i publikum jako sbor, a následně klidnější píseň, tentokrát znovu o lásce. Abel Selaocoe měl z reakcí publika upřímnou radost a dodal: „Jen si nemyslete, hodnotíme vás, posluchače, stejně tak přísně, jako hodnotíte vy nás.“ Ukázal tak znovu, že jeho slova jsou stejně tak přímá a jasná jako jeho hudba.

Prague Sounds: Abel Selaocoe & Manchester Collective
5. listopadu 2024, 20:00 hodin
Velký sál Lucerna, Praha

Účinkující:
Abel Selaocoe – violoncello, zpěv
Alan Keary – elektrická baskytara
Sidiki Dembélé – africké perkuse
Manchester Collective:
Rakhi Singh – housle
Simmy Singh – housle
Ruth Gibson – viola