Dirigent Václav Neumann, který zemřel 2. září 1995 ve věku čtyřiasedmdesáti let, patřil k nejuznávanějším českým hudebním umělcům. Téměř čtvrt století stál v čele České filharmonie, jíž vtiskl osobité rysy a orientaci, spolupracoval též s řadou věhlasných orchestrů světa. Proslavil se zejména interpretací symfonického díla Bohuslava Martinů, nahrál též kompletní symfonické dílo Gustava Mahlera. V roce 1977 byl jmenován národním umělcem.
Pražský rodák vystudoval hru na housle a dirigování na pražské konzervatoři. V roce 1945 se spolupodílel na založení Smetanova kvarteta, byl rovněž violistou České filharmonie, kterou řídil Rafael Kubelík. Za toho v roce 1948 úspěšně zaskočil jako dirigent, po letech práce s řadou českých i světových orchestrů se v roce 1968 do čela České filharmonie vrátil již jako známý a vyzrálý umělec s širokým rozhledem.
Neumann řídil Českou filharmonii až do roku 1990, poté byl jmenován čestným šéfdirigentem orchestru. Významná byla rovněž jeho pedagogická činnost na pražské AMU. V roce 1968 na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa opustil prestižní lipské angažmá, na sklonku osmdesátých let zase kvůli diskriminaci některých umělců odmítl spolupráci s televizí a rozhlasem.
Foto archiv
