Odešel Edgar…

Prvního listopadového dne se Pucciniho Edgar rozloučil s plzeňským jevištěm. V Čechách vlastně žil trochu nastavovaný život. V české premiéře vstoupil na jeviště v Liberci a pak ho při operní přehlídce poznala i Praha. Opera vzbuzovala od počátku zvědavost, je málo nahrávána, uvážíme-li, že jejím skladatelem je jeden z nejúspěšnějších a nejčastěji uváděných operních skladatelů Giacomo Puccini. Edgar je trochu bolestným dítětem slavného skladatele, celkem totiž vypracoval dokonce čtyři verze, které postupně vždy s horečnatou nadějí na úspěch uvedl v letech 1889, 1891, 1892 a 1905. Přesto opera nikdy nedosáhla popularity zralých Pucciniho operních opusů, ba ani věhlasu jeho nejbližší mladší sestřičky Manon Lescaut z roku 1893.

Pro české operní milovníky představoval Edgar také naplněné volání po objevnější operní dramaturgii, která by se měla snažit zaplnit znalostní mezery světové opery, jež zde vznikly mezi roky 1948–1989. Edgar byl určitě částí tohoto splaceného dluhu. Přesto tento dluh, vezmeme-li v potaz jen období italské veristické opery, je stále obsáhlý. Český divák nezná Alfaniho Vzkříšení ani v posledních letech úspěšného Cyrana de Bergerac, který představuje jednu z nejvděčnějších rolí pro italského tenora, nezná Catalaniho Loreley (ale poznal alespoň La Wally), Cileovu Arlesanku (ale zná Adrianu Lecouvreur), z Giordanova díla jsme poznali Fedoru a Andreu Chéniera, ale výborná operní komedie Madame Sans-Gêne nebo středověká tragédie La cena delle beffe (Hostina posměváčků) jsou jen snem poučeného operního diváka. Ač se Leoncavallovi Komedianti stále drží v repertoáru českých divadel (zpravidla v tandemu s Mascagniho Sedlákem kavalírem) a jeho Bohéma byla opravdu příjemným překvapením ve Státní opeře Praha, skvělá další opera z bohémského prostředí kabaretu Zaza zůstává dostupná jen díky nahrávkám. Pucciniho opera Madama Butterfly patří k základnímu repertoáru, ale lyrická Iris Pietra Mascagniho, taktéž z japonského prostředí, zůstává zatím jen spekulací dramaturgie jako náhradní titul za japonskou tragédii gejši Čo-čo-san. Další Mascagniho tituly zůstávají v povědomí pouze jako slovníková hesla.

Pucciniho díla známe takřka kompletně, pouze jeho zajímavá prvotina Víly, která stejně jako Edgar vychází z romantické literární předlohy zpracované již veristickým hudebním stylem, nebyla na českých jevištích inscenována.

Z Ponchielliho díla žije na světových jevištích jen La Gioconda, ostatní opery se objevují jen výjimečně již pro spornější hudební kvality. A poslední skladatel z první garnitury veristů, Riccardo Zandonai, nabízí vedle slabších děl také čtyři mistrovské tituly – erotickou Conchitu (jakousi modernější verzi Carmen), středověkou Francescu da Rimini (jejíž kvality jsme poznali z přenosu Met v nedávné době), efektní Giullietu a Romea, která vychází z předshakespearovských látek, a baladickou operu podle proslulého románu Gösta Berling Selmy Lagerlöfové pod názvem I cavalieri di Ekebù (Pánové z Ekeby).

Seznam je to obsáhlý a nutí tak trochu k otázce, jak vyhovět diváckému vkusu a zároveň se příliš neopakovat. Zahraniční zkušenosti dosvědčují, že už zdaleka neuspokojí repertoár typu A-B-C, jak říkají Američané, tedy Aida – Bohéma – Carmen. Jistě je nesnadné sladit konzervativnější nároky předplatitelů na menších scénách a zároveň nabídnout méně známý titul. Ale je potřeba to zkoušet, protože jen tak je možné přitáhnout k opeře další skupiny diváků a zároveň dosavadní věrné publikum trochu „dovzdělávat“. Právě veristické operní opusy jsou diváky nejlépe přijímány – pro bezprostřednost a temperament hudebního zpracování i atraktivní děj.

Vraťme se k derniéře Edgara v Plzni. V obsazení Rafael Alvarez (Edgar), Lívia Obručník Vénosová (Fidelia), Alžběta Vomáčková (Tigrana), Jiří Kubík (Frank), Pavel Horáček (Gualtiero), pod taktovkou Jakuba Zichy a v hudebním nastudování Martina Doubravského, který provázel Edgara i v Liberci (stejně jako někteří sólisté), a v přítomnosti režiséra Martina Otavy dozpíval Edgar v úterý navždy (?). A ač to nebylo představení bez problémů, je třeba napsat: Čest jeho památce i dramaturgovi, který tento titul navrhl do plánu.