Pane Pazoure, jak se najednou na tradičním festivalu pro mladé publikum objevilo téma improvizace a to hned v pěti múzických oborech?
Bylo to pro mě velmi nečekané. Ta myšlenka na festival improvizace totiž uzrála poměrně nedávno a dá se říct, že jsem to vnímal ještě zkraje roku 2025 spíše jako přání než konkrétní plán. Přátelé z pořádající organizace Hudební mládež ČR mi však nejprve nabídli vystoupení na této akci a nakonec jsme se domluvili, že Společnost pro improvizaci v klasické hudbě bude participovat a celý festival se bude věnovat improvizaci, tedy oboru, který je pro mě celoživotní náplní a pro mladé lidi zjevně silně přitahuje. To se projevilo v zájmu o jednotlivé části programu a hlavně v jejich aktivním zapojení do workshopů a seminářů – hudebních, tanečních, divadelních i jiných.
Znamená to, že jste na festivalu koncertoval i vedl semináře hudební improvizace?
Ano, ale zapojil jsem se do programu i ve více rovinách. V pátek dopoledne jsme se scenáristou a moderátorem Lukášem Smrkovským představili 450 studentům Pedagogické školy náš nový pořad Horská dráha improvizace, který jim zábavnou formou přiblížil možnosti této disciplíny a zapojil mladé lidi do interaktivních částí inscenace.
Večer po vystoupení herečky Simony Babčákové, která s publikem hovořila o možnostech divadelní improvizace, jsem navázal ve Velkém sále Smetanova domu koncertem klasické hudební improvizace Čas okamžiku. To byl kratší, ale tradiční koncertní formát i s oblíbeným zadáváním témat z publika. Seminář Improvizace zblízka jsem vedl pro zájemce druhý den dopoledne a mile mě překvapilo, že tam byli vedle dospělých hudebníků stejně zastoupeni i mladí lidé.
Festival je už desítky let primárně určen mladým lidem, co právě je na improvizaci zajímá?
Je to tak, akce je hlavně pro mládež, ale letos tam byli významně zastoupeni i dospělí účastníci festivalu, které pozvala naše Společnost pro improvizaci v klasické hudbě – SICM. Ti se účastnili i diskuzního panelu, který se mnou vedla klavíristka a hudební skladatelka PhDr. Hana Švajdová, vynikající pedagožka a propagátorka improvizace. Otázky na ni i na mě se týkaly současného stavu improvizace u nás a právě toho, jak přistupují k improvizaci děti a mladí lidé. Její zkušenosti a pedagogické metody jsou velmi cenné a ukazují, že správně podporované děti se dokáží otevřít improvizaci bez strachu a předsudků jako tvořivé činnosti, která je baví a naplňuje.
U mladých lidí, které já potkávám na svých hodinách a seminářích, vnímám jako hlavní motivaci touhu tvořit a překonat sama sebe. A pocítit také víc vlastního autorství než při běžné interpretaci notového zápisu. To bylo zřejmé i na festivalových workshopech literatury, tance a divadla, které jsem navštívil. Mladí chtějí zažít něco svěžího a neočekávaného.
Jaké podněty na této víkendové akci vás oslovily jako umělce?
Koncept propojení pěti múzických umění mě zaujal už před půl rokem, ale uspořádat vše během tak krátkého časového úseku jsem vnímal jako příliš ambiciózní záměr. V průběhu příprav jsem pochopil, že Hudební mládež už má s takovou dramaturgií dlouholetou zkušenost. Tak jsme se snažili především přispět jako SICM mými vstupy, diskuzním panelem a také podporou programu 2ART. To je specifický formát vystoupení, kde účinkují představitelé dvou a více umění a jeden zpravidla improvizuje. Typicky přednes prózy či poezie a improvizovaná hudba nebo pantomima, ale viděl jsem tam i velmi povedenou kombinaci taneční a poetické improvizace.
My jsme s malířkou Olgou Volfovou přispěli do závěrečného matiné festivalu hudební improvizací na hit Taylor Swift v různých stylech od baroka po rokenrol a dynamickou malbou na několika stojanech. Byl to odkaz na náš sobotní workshop Barvy tónů, tóny barev. Líbila se mi ta možnost odlehčeného pohledu na vlastní tvorbu s trochou humoru. To je důležité nejen pro mladé publikum.
A jak vás festival obohatil jako spolupořadatele?
Jsem rád, že jsem zažil to nasazení velmi mladého organizačního týmu, který zvládal celé tři dny přechody mezi navazujícími i souběžnými programy ve Smetanově domě a staral se přitom o akreditované účastníky festivalu. Dřív, když jsem přijížděl jen koncertovat, nebylo možné vnímat pořadatelská specifika Mladé Smetanovy Litomyšle. Je ale skvělé vidět, že po mém koncertu jdou mladí i dospělí na taneční workshop choreografky Nataši Novotné, poté si mohou prožít Bartókovy Rumunské tance a kolektivní improvizaci v podání Komorního orchestru Hudební mládeže a před půlnocí ještě stihnou autorské čtení mladých literátek. Je to náročné, ale krásné. Zažíval jsem to podobně s mými přáteli na tomto festivalu už před třiceti lety a jsem rád, že to můžou prožít mladí lidé i dnes.
Bude mít festival přínos pro další činnost Společnosti pro improvizaci v klasické hudbě?
Určitě, a nejde jen o různé typy programů a propojení s dalšími múzickými obory, ale také o setkání se skvělými lidmi, kteří se improvizaci věnují a chtějí pro ni něco dál dělat. Nezmínil jsem mladého dirigenta Marka Cimbála nebo vynikající sbormistryni Rosalii Yaa Hájkovou, která vystoupila se svým sborem v listopadu 2024 na Prvním koncertě SICM. Oba jsou úžasní a přenášejí na mladé muzikanty své nadšení. Workshopy pro literáty a divadelníky vedli Petr Šťovíček a Tomáš Jireček, kteří dokážou se slovy a gesty úžasné improvizace a umí to i předat lidem. Všichni jsme pro sebe navzájem velkou inspirací na cestě tvořivosti. Věřím, že se nám podaří předávat své zkušenosti dětem, mladým lidem i dospělým, aby se nádherný svět improvizace mohl dál rozvíjet a přinášet krásu a radost.
Děkuji za rozhovor.
