Ohlédnutí za Wagnerovým Prstenem Niebelungovým v Lipsku (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Lipská opera nastudovala kompletní tetralogii Richarda Wagnera Prsten Niebelungův. Na tomto provedení byl přítomen Pavel Horník, který nám o této události podal svědectví slovem i obrazem.
Tetralogie v Lipsku (foto Petr Horník)

Na úvod trochu historie. Monumentální dílo Richarda Wagnera Prsten Niebelungův (Der Ring des Niebelungen) bylo poprvé kompletně uvedeno ve festivalovém domě v Bayreuthu v roce 1876. Po tomto datu si na provedení náročné tetralogie netrouflo hned žádné jiné divadlo. Absenci prolomila o dva roky později opera v Lipsku, tedy v rodišti slavného skladatele. Nové operní divadlo v Lipsku (postaveno v roce 1876 podle plánů berlínského architekta Carla Ferdinanda Langhanse) mělo v tehdejší době vysoký kredit a ve svém čele velmi schopného operního ředitele Angela Neumanna, který později působil v Novém německém divadle v Praze (dnešní Státní opera). Ring nastudoval v roce 1878 s orchestrem Gewandhausu teprve pětadvacetiletý sbormistr lipské opery Arthur Nikisch. O rok později se stal zdejším hudebním ředitelem. Nikisch působil jako houslista v Bayreuthu a znal se s Richardem Wagnerem. Později byl velice uznávaným dirigentem a stal se též šéfem Berlínských filharmoniků. O kvalitě představení Ringu velmi pozitivně informovali do Bayreuthu Wagnerem ustanovení „kontroloři“, dirigenti Hans Richter a Anton Seidl a třeba také sám Franz Liszt. Ten oznamoval Wagnerovi, že některé části inscenace vyšly dokonce lépe než v Bayreuthu.

Zkouška na Zlato Rýna 1938 (archiv autora)

K dalšímu provedení Prstenu Niebelungova došlo v Lipsku v roce 1938 k 125. výročí skladatelova narození. Po válce se zde dílo objevilo na jevišti nově postavené divadelní budovy z roku 1960, která vyrostla na místě původního divadla zničeného za války. Psal se tehdy rok 1973. Inscenace se ujal tehdejší ředitel divadla a významný režisér Joachim Herz, který vytvořil se scénografem Rudolfem Heinrichem na tehdejší dobu velmi pozoruhodnou interpretaci díla, zbavenou mýtického klišé a kritizující moc peněz a začínajícího kapitalismu 19. století. Proto se poprvé objevuje na jevišti divadla též tovární prostředí manufaktury v Manchestru znázorňující říši Niebelheimu, ve kterém se kutá a zpracovává zlato. Hudební provedení řídil známý východoněmecký dirigent a později hudební šéf lipské opery Gerd Bahner. Osobně jsem měl to štěstí, že jsem tento Ring mohl navštívit.

K 200. výročí narození Richarda Wagnera v roce 2013 se objevilo na jevišti lipské opery v pořadí již čtvrté nastudování cyklu. Jednotlivé díly byly potom uváděny postupně a poslední Soumrak bohů měl premiéru v roce 2015. Pak se již objevovaly kompletní cykly. Postupné nastudování tetralogie se může zdát poněkud zdlouhavé, ale důležitý je výsledek. Nejkratší nastudování celého cyklu měli v poslední době v Saské Kamenici, kde to zvládli během jednoho roku. Ale to je vskutku výjimka.

Opera v Lipsku (foto Petr Horník)

Režií nové lipské inscenace byla pověřena Angličanka Rosamund Gilmore, původem baletka a choreografka v Londýně a v baletní škole slavného Johna Cranka ve Stuttgartu, za kterou stojí již řada inscenací ve známých divadlech. K její práci v Lipsku se vrátíme později. Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel a intendant lipského operního domu Ulf Schirmer, který se s tímto dílem seznámil poprvé jako mladý dirigentský stipendista v rámci svých hudebních studií v Hamburku, když spolupracoval na Boulezově Ringu v Bayreuthu roku 1980. Když se stal hudebním ředitelem opery v Lipsku, provedl nejdříve dílo též koncertantně s domovským orchestrem, a to k 200. výročí narození Richarda Wagnera. Potom až dodnes řídí všechna představení cyklu bez alternace. Scénografie se ujal Carl Friedrich Oberle, žák známého mnichovského výtvarníka Rudolfa Heinricha, tvůrce scény k předešlému Ringu Joachima Herze v sedmdesátých letech. Kostýmy jsou z dílny Nicoly Reichert.

Zlato Rýna v Lipské opeře (foto Petr Horník)

Zlato Rýna (Das Rheingold)

Vraťme se ale do úplné současnosti, kdy v prosluněném pozdním odpoledni začínají večerně odění diváci proudit z Augustova náměstí do mohutné budovy Oper Leipzig. Na průčelí divadla, částečně v nejvyšší horní části zakrytého lešením (budova prochází kompletní rekonstrukcí fasády), je v centru stavby umístěn velký čtvercový žlutý poutač s nápisem Das Rheingold a po obou jeho stranách další, opět dva žluté plakáty znázorňující každý oranžově vyvedenou půlku zlatého prstenu. Obě tyto barvy jsou též základem grafiky propagace Prstenu třeba v divadelních programech, v obsáhlé brožuře anebo na internetu. Když se všechny čtyři programové sešity sestaví do čtverce, objeví se právě obraz prstenu. Upoutávka na Prsten v příštím roce se objevila i na stránkách portálu Opera Plus. Před námi je tedy předvečer tetralogie, Zlato Rýna, jehož čtyři scény se hrají bez přestávky. Jsou to ovšem skoro dvě a půl hodiny.

Zlato Rýna (foto Tom Schulze)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na