Ohňostroj melodií na Jarní akademii hornistů České filharmonie zaplnil zámek Liteň radostí i virtuozitou

Mladí hornisté a hornistky se účastnili hned dvou workshopů – v sobotu předával studentům cenné praktické rady, jak řešit úskalí spojená s hrou na lesní roh, 1. hráč České filharmonie Ondřej Vrabec. Problémy demonstroval na hře vybraných studentů a přinášel konkrétní řešení. V neděli pak o hudebních zákonitostech interpretace i vztahu mezi hráčem a publikem hovořil Radek Baborák, jenž je s Českou filharmonií rovněž spjat, na postu sólohornisty působil před svým odchodem k zahraničním orchestrům. Radek Baborák svůj atraktivní výklad prokládal virtuózní hrou na hornu, za niž sklízel nadšený aplaus přítomných. Na individuálních lekcích pak pracovali přímo s účastníky kurzů nejen oni, ale i vedoucí skupiny lesních rohů a sólohornista České filharmonie Jan Vobořil a hornistka České filharmonie Kateřina Javůrková.

Během víkendu se konaly čtyři koncerty účastníků přístupné zdarma veřejnosti, mladé hornisty citlivě doprovázely na klavír Jana Goliášová a Kamila Kolářová. Sobotní večer pak prostory sálu patřily prestižnímu Galakoncertu hornistů České filharmonie.

Sobotní koncert přinesl ohňostroj melodií

V letošním roce se v Litni sešla takřka celá hornová sekce českých filharmoniků a na posluchače, kteří zaplnili sál do posledního místa, čekal atraktivní program. Poutavě jím provázel organizátor Jarní akademie Jindřich Kolář. Hned na začátku představil osm hornistů spjatých s Českou filharmonií, kteří program zahájili i uzavřeli vybranými částmi Hudby k ohňostroji Georga Friedricha Händela. Jan Vobořil, Kateřina Javůrková, Mikuláš Koska, Jindřich Kolář, Kryštof Koska, Petra Čermáková, Zdeněk Vašina a Jan Vobořil ml. hráli pod taktovkou Ondřeje Vrabce, který je současně nejen hornistou České filharmonie, ale také šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru.

Händelovu hudbu přednesli vyrovnaným zvukem, v přesné souhře a dynamice adekvátní komornímu prostoru zámeckého sálu Čechovna. Händelův Ohňostroj byl předzvěstí bohatého ohňostroje melodií, které naplnily hodinový program koncertu. Andante Richarda Strausse přednesl virtuózně Kryštof Koska.

Nastupující generaci hornistů reprezentoval sólovým vystoupením Jan Vobořil ml. V loňské soutěži Pražského jara obsadil 5. místo a s hornovou skupinou České filharmonie, s kterou nyní spolupracuje. Jeho krásný tón charakterizoval nejprve 1. větu Koncertu Es dur č. 2 Wolfganga Amadea Mozarta, poté se k němu přidal jeho otec Jan Vobořil, aby společně hráli ve vskutku příkladné rodinné souhře 1. větu ze Suity pro 2 lesní rohy F dur Georga Philippa Telemanna. O tom, že jablka opravdu nepadají daleko od stromu, se publikum přesvědčilo hned následujícím atraktivním číslem. K otci a synovi Vobořilovým se přidal Jindřich Kolář se svou dceru Kamilou Kolářovou, posluchačkou pražské HAMU, a všichni společně provedli působivě 1. větu Koncertního kusu pro 4 lesní rohy Carla Heinricha Hüblera. Tato „rodinná“ vystoupení byla podnětná nejen hudebně, ale přinesla do sálu další rozměr, umocnila celkovou atmosféru liteňské akademie.

K Richardu Straussovi a jeho dílu se vrátila Kateřina Javůrková, v jejímž výrazném podání zazněla 1. věta Koncertu č. 1 Es dur. Originální procházku hornovou literaturou obohatilo neobvyklé číslo. Kamila Kolářová tentokrát usedla ke klavíru a představila se posluchačům nejen jako hornistka, ale také jako klavíristka. Zahrála 2. větu Klavírního koncertu č.2 c moll Sergeje Rachmaninova za doprovodu osmi lesních rohů. Orchestrální party byly velmi zdařile upraveny, s výbornou hrou Kamily Kolářové byly hráči v dokonalém souznění a známá skladba získala nový, originální háv, v němž se tóny klavíru působivě prolínaly s lesními rohy. Osmi hornistům pod taktovkou Ondřeje Vrabce patřil závěr – vrátil se Händelův Ohňostroj. Nadšení posluchači nechtěli hornisty propustit, a tak přišel přídavek v podobě opakování části Ohňostroje.

I neděle se nesla v duchu krásy a inspirace

Pro publikum, které navštěvuje koncerty v Litni pravidelně, se otevírá každý rok nový pohled na skladby pro lesní roh, na jejich bohatství, pestrost stylů a současně i možnost využití při úpravách děl psaných pro jiné nástroje či orchestr, jako tomu bylo v letošním roce. Každý ročník je jiný, každý přinese něco nového, ale jedno mají společné – jsou zdrojem krásy a inspirace.

Neméně inspirativní byla v tomto směru i neděle. Na odpoledním koncertu vystoupil pod vedením prof. Jindřicha Petráše, rovněž někdejšího sólohornisty České filharmonie, v současnosti proděkana brněnské JAMU, devítičlenný hornový soubor. Tvořili jej studenti, jež se účastnili liteňské Akademie a kteří se pravidelně účastní Mezinárodních hornových kurzů v Broumově. Ve zhruba půlhodinovém programu, který prof. Petráš přiblížil slovem, přinesli zajímavý výběr skladeb českých i světových autorů. Zazněla například Fanfára z kdysi velmi populární opery Popelka dnes však neprávem pozapomenutého českého skladatele Josefa Richarda Rozkošného, dále pak melodie Gioacchina Rossiniho, Friedricha Dionýse Webera a rovněž jazzové rytmy.

Liteň stejně jako v předchozích letech opět inspirovala. Přinesla výborné hudební výkony, zajímavé skladby, originální úpravy a nádhernou atmosféru radosti z hudby, která zcela přirozeně spojovala hráče s publikem. Naplnila nejen interiéry, ale i exteriéry, liteňský park zalitý sluncem lákal studenty, kteří své nástroje rozeznívali nejen uvnitř, ale též pod korunami stromů, areál se zcela přirozeně prolnul se zvukem lesních rohů. „Tak zase za rok,“ loučili se posluchači s hornisty, když v hloučcích velmi zvolna po nedělní produkci odcházeli. A jako odpověď zazněla odkudsi ze zahrady horna.