Olga Mojžíšová: Díky svému studentskému deníku je nám Bedřich Smetana bližší 

Co bylo na přípravě kritické edice Smetanových deníků nejnáročnější?
Bylo zapotřebí se vyrovnat s tehdejší Smetanovou němčinou a s němčinou vůbec. Základem práce byl nejprve diplomatický přepis, tj. přepis s veškerými zvláštnostmi Smetanova zápisu, se všemi chybami, nedopsanými slovy, škrty a podobně. Na jeho základě se vytvářela ediční pravidla, podle kterých se pak text editoval – zvažovalo se, které věci zůstanou, které se vypustí bez komentáře, které se budou komentovat či budou okomentovány a souhrnně označeny v edičních zásadách. To byl základ editorské práce, na kterém se podílela i kolegyně germanistka Lenka Vodrážková. Během této doby jsem se rozhodla, že nechám text paralelně přeložit do češtiny, aby byl přístupný širšímu okruhu uživatelů a rezonoval i v Čechách, protože znalost němčiny z dnešního pohledu už není takovou samozřejmostí, jako ještě před několika desetiletími. Ukázalo se to jako velmi šťastné řešení. 

Překlad nevynechává ani Smetanou nahodile šifrované pasáže v textu…
Některé záznamy psal Smetana šifrovaně, tj. vkládal do jednotlivých slov další slabiky a hlásky, aby byl text obtížněji čitelný a nemohl si jej tak snadno přečíst někdo, kdo by se k jeho deníku dostal (což se mu stalo v případě jeho slídivé bytné v prvním plzeňském roce). V edici tento text zachováváme, v poznámce jej vždy přepisujeme do normální němčiny a v češtině se paní překladatelka celkem zdařile pokusila tento jeho systém napodobit, aby si čtenář neznalý němčiny mohl udělat představu. 

Nebude deník vydán pouze v češtině, aby byl právě českému čtenáři ještě přístupnější?
To už je otázka dalšího přístupu. Každá takováto vysloveně vědecká, kritická edice, jakou je i vydání studentského deníku Bedřicha Smetany či vydání Smetanovy korespondence, je základním zpřístupněním pramene v jeho originální podobě, které by mělo být co nejpřesnější a s kvalitními odbornými komentáři. A to by pak mělo sloužit k dalšímu případnému využití třeba právě pro vámi zmiňovanou popularizaci. Z korespondence lze udělat výběry dopisů, z deníků je možné vytvořit už čtenářskou edici. Konkrétně u deníků – v českém překladu odpadají editorské problémy, protože překlad už je tvůrčí záležitost, zůstával by tu pak poznámkový aparát, který lze zestručnit, umístit třeba až za vlastní text apod. Takže ano – kritické edice by měly být tím kvalitním podkladem, na jehož základě by se dopisy i deníky mohly dočkat další popularizace. 

Jak dlouho už vás Smetanovy deníky jako muzikoložku, specialistu na Bedřicha Smetanu, provázejí?
Smetanovými deníky jsem se zabývala podrobně ve své disertační práci, kterou jsem začala psát v roce 2008, dokončila jsem ji v roce 2012. Projekt edice deníků jsem si nastolila v roce 2018. Takže víc, než deset let se jim věnuji systematicky. Ale znala jsem je samozřejmě již mnoho let před tím – poprvé jsem je kompletně pročetla již v letech 1983–84, kdy se celý fond Smetana nově katalogizoval, s deníky jsme pracovali v minulosti při přípravách expozic a využíváme je při edici korespondence, mám je za ta léta přečtené mnohokrát.

Je něco, co považujete v textech deníků za zvlášť podnětné? Co vás samotnou zaujalo?
Co je na nich unikátní a zajímavé, je pohled na Smetanu samotného, na život normální kluka, dnes bychom řekli teenagera, který si píše svůj osobní deník bez zábran, bez autocenzury. Čtenář vidí mladíčka, gymnazistu, který má své ideály, plány, má vlastnosti jako každý jiný. A je nám najednou bližší. Studentský deník je jediný pramen k tomuto období jeho života, korespondence z té doby není dochována a veškeré ostatní doklady jsou už jen prostředkované vzpomínky z pozdější doby. Proto je tento autentický zdroj poznání nesmírně cenný.

Právě v Plzni si Smetana do deníku zapsal: „S boží pomocí a milostí jednou budu v technice Lisztem, v kompozici Mozartem!“ V deníku najdeme záznamy o jeho skladbách – do jaké míry je svědectvím o jeho kompoziční práci v té době? 
Takovým svědectvím je jen do určité míry. Smetana si do deníku zapsal první soupis svých skladeb z let 1840–1841, které zkomponoval do 16 let, i s charakteristikami jednotlivých děl, což je velice zajímavé. Zajímavé jsou i další zmínky ve vlastním deníkovém textu vztahující se například k Impromptu nebo k Louisině polce – Smetana si psal, kde se hrála, jak se hrála a jak velké se těšila oblibě. V deníku najdeme i záznamy o řadě skladeb, které dnes v autografech ani v jiné formě nemáme, je to jediný doklad o jejich existenci. Záznamy tohoto charakteru ale po roce 1841 ustávají, rozsah a charakter textu se začíná diametrálně měnit. Deníku se od té doby Smetana svěřuje především se svými láskami. Milostné city studenta Smetany byly tak intenzivní, že odsunuly do pozadí všechno ostatní – buď byl nesmírně šťasten nebo nesmírně trpěl, a to bylo pro něj v té době určující. Svými skladatelskými počiny se tak v deníku zabývá už jen okrajově. Naštěstí máme už většinu těchto pozdějších skladeb dochovánu v autografech nebo opisech.

Zajímavé je, jak si Smetana hodnotil sám pro sebe své skladby – například k nedochovanému Valčíku pro kvartet si poznamenal „nic moc extra“, naopak k Valčíku v As si zapsal „tento valčík se mi povedl“. Zaujala mě například i Smetanova poznámka v souvislosti s Impromptu, jež zmiňujete. Smetana si zapsal, že jeho Impromptu jsou „pro zdejší virtuosy na piano příliš těžká a říkali mi, že nemám vstupovat na virtuózní pole s těmito skladbami, nýbrž s jinými, snadnějšími“. Tou radou se řídil a složil snadnější Impromptu As dur. Na to, že jsou jeho klavírní skladby příliš těžké, pak narážel celý život. Ale vědomě už snadnější díla nekomponoval… 
Část Smetanovy tvorby tvoří sice technicky náročné a virtuózní skladby, ale obtížné jsou i jeho drobné a zdánlivě jednoduché skladby jako jsou například Lístky do památníku nebo polky. Ta obtížnost nespočívá ani tolik v náročnosti technické, jako v komplikované faktuře skladeb. Smetanovo hudební myšlení bylo hodně polyfonní, a to i v klavírních skladbách, v nichž tak není běžná melodie s doprovodem, ale převažuje poměrně složité předivo horizontálně vedených hlasů, což je mnohem náročnější. 

Velmi obsáhlý je poznámkový aparát ke kritickému vydání deníku. Díky němu se čtenář může mimo jiné dočíst podrobnosti a zajímavosti vztahující se ke Smetanovu životu, k osobnostem jak z rodinného okruhu, tak z plzeňského veřejného života. Musela to být nesmírně obtížná práce!
Práce na věcných komentářích byla opravdu velmi náročná. Ve starší literatuře u mnoha osob informace zcela chybí, nebo jsou nedostatečné či mylné. Většinu údajů včetně příbuzenských vazeb jsme dohledávali v matrikách, ověřovali jsme a pátrali v dobových schematismech a dalších příručkách. Já jsem se zabývala okruhem Smetanovy rodiny, kolega Tomáš Bernhardt měl na starosti Plzeň a plzeňský region. Hledat v matrikách bylo často jako hledat jehlu v kupce sena. Úplně spoléhat se nedalo ani na Nejedlého monografii. Byť se mu podařilo v tehdejších podmínkách dohledat hodně věcí, neměl možnosti, jaké máme dnes, a tak se dopouštěl chyb i třeba záměn osob. Platí to především o plzeňských kontextech, kde kolegovi Bernhardtovi vyvstávala celá spleť vztahů, vazeb, osudů. Vynořila se tak řada významných osobností, které z Plzně té doby vzešly a jejichž osudy kolega vystopoval.

Studentský deník cestoval po Německu díky komponovanému literárně hudebnímu pořadu. Uveden byl kromě Plzně a Prahy rovněž v Řezně, Mnichově, Berlíně a Výmaru. S jakými ohlasem se setkaly deníky a celý pořad v zahraničí?
S jednoznačně pozitivním. Jak české, tak německé publikum bylo velmi vstřícné. Myslím si, že nejvíce oslovila posluchače upřímnost a bezprostřednost Smetanových textů – najednou tu před nimi byl Smetana jako docela obyčejný mladík se svými radostmi i starostmi. A se svou hudbou. V deníku jsou zábavné epizody, které se dobře poslouchají a přibližují jeho osobnost ze zcela jiného úhlu. Že způsob psaní deníku posluchače oslovil, bylo znát i z reakcí publika na určité repliky. V kombinaci s ranými Smetanovými skladbami se opravdu podařilo vytvořit atmosféru jeho studentských let.

Myslíte si, že může prezentace deníku přispět k propagaci osobnosti a díla Bedřicha Smetany za hranicemi?
Nevím, ale velmi bych si to přála. 

Studentský deník je první z celkem pětatřiceti Smetanových deníků. Budete pokračovat v přípravě kritické edice dalších svazků?
Momentálně pracuji na kritické edici deníku Kateřiny Smetanové, který s roční pauzou de facto navazuje na studentský deník Smetanův a je pohledem na Smetanu a celou rodinu z druhé strany. Kateřina začíná rokem 1849, kdy se za Smetanu provdala, a končí začátkem roku 1855. K tomuto období nemáme od Smetany žádné zápisky. Ale nejedná se o bezprostřední záznamy, jde o retrospektivu. Kateřina začala deník psát ve 2. polovině 50. let, kdy už byla vážně nemocná. Nejtragičtější moment, úmrtí dcery Bedřišky a další události už neměla sílu zaznamenat. Ale přítomnost této tragédie mezi řádky jejího deníku cítíme stále. Jedná se o prakticky neznámý pramen. Nebyl nikdy publikován, pouze se z něj v různých výborech objevily jen kratší citáty, které se týkaly Smetany či jeho skladeb. 

Kdy vyjde Kateřinin deník a bude také přeložen do češtiny?
Jeho kritická edice by měla být hotova v roce 2027 a určitě vyjde jak v německém originále, tak v českém překladu stejně, jako Smetanův studentský deník. Osvědčilo se to, bez překladu by se edice asi do širšího povědomí nedostala. A to rozhodně nechceme.

A jak to bude dál se Smetanovými deníky?
Teď mám před sebou Kateřinin deník a co bude dál si netroufám odhadnout. Nezpracovaných deníkových záznamů je ještě dost. Další svazek, ne-li dva, by představovaly Smetanovy švédské deníky. Pak následuje konvolut zápisníků v ročních kalendářích, jedná se o jiný charakter záznamů se zcela jinou strukturou, které by vyžadovaly jiný přístup zpracování než deníky. Nejsou již psány souvisle, jsou to jen dílčí stručné záznamy, které ani na dané ploše nemohou zachytit vše podstatné, co se ve Smetanově životě událo. Jejich podrobnost se rok od roku liší. Jsou v nich i podrobné měsíční soupisy Smetanových příjmů a vydání, což je velmi zajímavé, ale všechny ty záznamy rozklíčovat bude velmi náročná a mravenčí práce. Už jsem se s nimi poměrně dost v některých svých pracích zabývala. 

Na kolik svazků byste tyto písemnosti odhadovala?
Celkově by švédské deníky i následující české zápisníky představovaly podle mého odhadu tři až čtyři svazky. Jistě, že by mě práce na nich těšila. Ale zpracování těchto písemností bude samozřejmě časově velmi náročné, a tedy běh na dlouhou trať. Proto jsou jakékoliv odhady o budoucnosti dalších dílů kritické edice Deníky poměrně obtížné.

Vaše práce na denících probíhaly v zásadě souběžně s pracemi na kritické edici korespondence, jejíž první díl vyšel v roce 2016. Jak se práce na korespondenci a na denících ve vašem případě ovlivňovaly a jak jste k oběma edicím přistupovala?
Deníky jsem se zabývala velmi podrobně ještě před začátkem vydávání korespondence. V době, kdy jsme s kolegou Milanem Pospíšilem připravovali před začátkem práce na edici prvního dílu korespondence podklady k edičním pravidlům, jsem psala disertační práci na téma Deníky Bedřicha Smetany. Jejich pramenná hodnota a ediční problematika. Řadu věcí už jsem si tehdy definovala a už v této práci jsem si stanovila základy edičních pravidel pro zpracování deníků. Samozřejmě jsem některé zkušenosti z práce na korespondenci zužitkovat mohla, ale prvotní “nástřel” k deníkům jsem už měla. Deníky by měly být druhou ediční řadou Smetanových písemných pramenů a obě tyto základní edice by neměly stát proti sobě. Oba typy pramenů se vzájemně doplňují – kde chybí korespondence, čerpáme informace z deníků a naopak – a obdobně by se tedy měly doplňovat i obě edice. Snažila jsem se proto, aby obě edice vycházely z obdobných principů editorské práce, a byly tak kompatibilní. Protože jsou však deníky a korespondence rozdílné prameny, bylo pochopitelně v řadě případů zapotřebí použít jiná editorská řešení odpovídající odlišné povaze deníkových textů.

Řekněte – co vás na vaší práci těší?
Všechno. Jsem “dokumentární typ”, těší mě zabývat se fakty, dohledávat zdroje a informace. Vždycky mě zajímaly biografie a historické souvislosti. V biografii Bedřicha Smetany je stále ještě dost otazníků i bílých míst, nalézáte údaje a tvrzení, která se v konfrontaci s prameny, tj. i s dopisy a deníky, ukazují jako mylná, nepřesná, někdy i určitým způsobem a zřejmě i záměrně pokřivená. Po všech letech, kdy se osobností Bedřicha Smetany zabývám, stále nejsem u konce, odkrývám nové a nové věci a souvislosti. To mi přináší potěšení a radost.
Děkujeme za rozhovor!

První svazek kritické edice deníků Bedřicha Smetany, který vydalo Národní muzeum v Praze v roce 2022, obsahuje studentský deník Bedřicha Smetany. Jeho autoři, naše přední odbornice na život a dílo Bedřicha Smetany, muzikoložka z Muzea Bedřicha Smetany Olga Mojžíšová a historik Západočeského muzea v Plzni Tomáš Bernhardt s ním s úspěchem seznamovali publikum od té doby několikrát. Jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Studentský deník zachycuje stručně část Smetanova pobytu v Praze, kde studoval na Akademickém gymnáziu (1839–1840), ale především tři roky skladatelova studia na gymnáziu v Plzni v letech 1840–1843. Na začátku deníku rekapituluje Smetana ještě krátce čas svého dětství a mládí před příchodem do Prahy, na konci pak v roce 1847 shrnul období po odchodu z Plzně do Prahy. Studentský deník psal Smetana německy, jeho text je v kritické edici vydán paralelně v německém originále a v českém překladu. Z deníku, respektive z jeho českého překladu, se v literatuře o Bedřichu Smetanovi dosti citovalo a byl také hojně parafrázován. Ale teprve nyní došlo k odbornému zpracování. Protože se nedochovala korespondence z té doby, je studentský deník neocenitelným zdrojem informací o osobnosti Bedřicha Smetany. Jen díky němu například víme o dílech, která Smetana v té době komponoval, z nichž je však většina dnes nezvěstná. A je rovněž unikátním svědectvím o společnosti a společenském životě v Plzni té doby. Mladičký Smetana psal živě, s humorem a nadhledem. Velmi dobře se čtou jeho zápisy o výletech, veselých studentských dýcháncích a o plesových radovánkách, obsáhlé pasáže věnuje Smetana svému citovému životu. Ovšem při četbě si uvědomíme i jemné nuance – že při příchodu do Plzně 1840 skutečně “myslil” na studium, z „pražského darmošlapa“, jak sám sebe zpětně hodnotí v posledních měsících pražských studií, chtěl být v Plzni dobrým gymnazistou – „v říjnu, listopadu a prosinci jsem činil pokání a proměnil nedbalost v píli, a tím si způsobil ty největší radosti,“ píše. Další poznámky dokládají také hluboce zakořeněný vztah k členům rodiny, který pro něj byl charakteristický celý život. „Kéž nejdobrotivější Bůh dá i v tomto roce mým milým, dobrým rodičům a sourozencům radostný život a skrze mne jim udělá radost; pak budu nejšťastnější!“ zapisuje si například v prosinci 1840 šestnáctiletý Bedřich.