Olomoucká opera a Festival hudebního divadla Opera 2017
Představujeme soubory Festivalu Opera 2017
Šéf opery a operety Moravského divadla v Olomouci Miloslav Oswald o festivalové inscenaci Martinů Řeckých pašijí, o současné kondici olomouckého souboru, ale i o tom, jak se žije opeře v Česku
Co všechno rozhodlo o výběru titulu, se kterým do Prahy na festival Opera 2017 přijedete?
Na festival přicházíme s inscenací opery Bohuslava Martinů Řecké pašije v druhé, curyšské verzi. V našem divadle šlo o první uvedení této opery. Je to dojemná a mrazivě působivá inscenace v režii J. A. Pitínského a již během zkušebního procesu jsem věděl, že se s ní musíme odprezentovat.
V čem především jsou podle vás silné stránky vybrané inscenace?
Její síla je v intenzivně působícím vizuálním dojmu a ve strhující hudební interpretaci. Aktuálnost tématiky, její jevištní ztvárnění a v neposlední řadě přesvědčivost všech uměleckých složek jsou natolik působivé, že by si neměl žádný zájemce o festival tuto inscenaci nechat ujít. Na poměry našeho divadla jde o monumentální dílo.
Jak tato inscenace zapadá do kontextu repertoáru vašeho divadla a v čem jej hlavně reprezentuje?
V Moravském divadle Olomouc jsme soubor dvou žánrů – opery a operety. Není jednoduché naše publikum přesvědčit o tom, že náročný operní repertoár musí být součástí dramaturgie souboru. Cíl je tedy jasný, ale důležité je hledat cestu k němu.
Představte prosím ve stručnosti váš soubor: S kolika kmenovými sólisty pracuje, kolik stálých členů má sbor a orchestr, kolik představení a premiér v průměru za sezonu děláte?
Náš soubor se skládá ze čtrnácti sólistů, jedenatřiceti členů pěveckého sboru a čtyřiapadesáti členů orchestru. Tyto počty bývají navýšené externími výpomocemi a hosty v sólistických partech. Každou sezonu máme čtyři premiéry. Dvě operní a dvě operetní, popřípadě operetu a klasický muzikál. Počty představení našeho souboru se v běžném kalendářním roce pohybují okolo stovky.
V čem vidíte silné stránky a naopak i slabiny souboru?
Slabina souboru je v tom, že jsme v malém divadle, ale silnou stránkou je, že přesto dokážeme dělat velké věci.
V jakých podmínkách váš soubor pracuje a co byste rádi změnili?
Pracujeme v podmínkách, ve kterých se dějí zázraky. Naše inscenace vznikají za tak málo peněz, že se tomu sám divím. Potřebovali bychom navýšit stavy sólistů. Stejně tak navýšit počet členů sboru a orchestru.
Nerad mluvím o tom, co bych změnil, když se jedná o věci, které nejsou v mé kompetenci. Rád bych vytvořit podmínky pro umělce, ve kterých by se jim pohodlně pracovalo, a s radostí by chodili do divadla. I když nespokojenost je genetická vada každého umělce … 😀
Jak známo, Festival Opera je bienále. Jak se za ony dva roky od minulého ročníku váš soubor umělecky proměnil a kam se podle vašeho názoru posunul?
Předchozí ročník festivalu byl pro nás úspěšný. Získali jsme cenu ředitelky festivalu za inscenaci Pád Antikrista od Viktora Ullmanna. Byl to pro nás nástup na správný vlak.
Dvě sezony jsou pravidelný čas, který jsem si určil pro nasazování náročných a dramaturgicky zajímavých titulů. Touto cestou soubor citelně roste a posouvá se dále ve všech směrech. Cílem je i výchova diváků k náročnějším dílům.
Jak vůbec Festival Opera vnímáte?
Festival Opera je velmi důležitá přehlídka operních inscenací v srdci Evropy a nesmírně si vážím práce paní ředitelky a pořadatelů. Být součástí tohoto festivalu znamená mít příležitost prezentovat uměleckou práci operních souborů a předvést schopnosti, které ne každý má možnost vidět a slyšet.
A jaké naděje si tentokrát děláte na získání některé z festivalových cen?
Věřím, že naše inscenace zaujme nejen návštěvníky festivalu, ale i odborníky, kteří ji ještě neviděli a neslyšeli. Jsem na náš soubor a celou inscenaci pyšný a z mého pohledu si některou z cen určitě zasloužíme. Takže naděje si dělám.
A zdánlivě „řečnická“ otázka na závěr: Jak se podle vás žije opeře v Česku?
Může to vypadat, že se opeře nežije špatně, ale to, co není vidět, je stálý boj s globálním problémem, jakým je nedostatek finančních prostředků a bohužel i viditelně se zmenšující počet operních příznivců. Tradice všeobecného vzdělání a kulturního povědomí se začíná zužovat na elektronická média a lidé si neuvědomují, že přicházejí o živý, emoční zážitek.
Ale přes všechnu nepřízeň má opera v Česku své milovníky a věřím, že nikdy nebude úplně odsunuta na vedlejší kolej.
Děkujeme za vaše odpovědi a přejeme hodně úspěchů!
VIZITKA
Miloslav Oswald (1976) původně studoval operní zpěv na Konzervatoři v Bratislavě, ale nakonec absolvoval studium na VŠMU v Bratislavě v oboru orchestrální dirigování. Po ukončení studia působil jako odborný asistent na Katedře skladby a dirigování na VŠMU v Bratislavě. Svoje zkušenosti rozšířil také jako pedagog a dirigent operního studia na Církevní konzervatoři v Bratislavě.
Ve Slovenském národním divadle působil coby stálý hostující dirigent v opeře a baletním souboru. Dirigoval opery Turandot, Nabucco, La Traviata a řadu dalších.
Významný průlom v jeho profesním životě nastal v roce 2002, kdy začal působit jako dirigent v Moravském divadle Olomouc. Nastudoval tu množství oper – Rigoletto a Nabucco od Giuseppe Verdiho, Pucciniho Madam Butterfly, Manon Julese Masseneta, Bludného Holanďana od Richarda Wagnera, Straku zlodějku od Gioachina Rossiniho a řadu operet – Zemi úsměvů, Noc v Benátkách, Krásnou Helenu či muzikál My Fair Lady.
Dále spolupracoval s operou Slezského divadla v Opavě, Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, se Slovenskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu v Bratislavě, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín či Moravskou filharmonií Olomouc.
Od roku 2010 je uměleckým šéfem souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc.
(zdroj: moravskedivadlo.cz)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
