Opera 2022 a Roberto Devereux z Košic: Soubor si ukrojil příliš velký krajíc

Státní divadlo Košice přijelo do Prahy na festival Opera 2022 (Stavovské divadlo, 10. března 2022) prakticky z týla válečné zóny. Před představením si vzal slovo ředitel opery Roland Khern Thót a vylíčil, čím v posledních dvou týdnech Košice žijí. Divadlo pomáhá dostat rodiny svých ukrajinských kolegů do bezpečí na Slovensko a generální ředitel Andrej Šoth s baletním souborem vyrazil na hranice, kde v současnosti pracují jako dobrovolníci.

Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – Eva Bodorová, Státní divadlo Košice (zdroj Opera 2022, foto Daniel Jäger)
Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – Eva Bodorová, Státní divadlo Košice (zdroj Opera 2022, foto Daniel Jäger)

Bylo znát, že situace je velmi emotivní a v opeře se řeší i takové věci, jako zda do Prahy má jet ruské nebo raději ukrajinské obsazení. Na roli Sáry totiž má Košická opera ruskou i ukrajinskou mezzosopranistku. Proslovy zakončila – jak poslední dobou vídáme často – ukrajinská hymna, tentokrát i se sborem.

Slyšeli jsme vlastně hned dvě hymny za sebou, protože velká předehra k opeře Roberto Devereux začíná citátem anglické hymny. Donizetti ji tam připsal před pařížskou premiérou v roce 1838, možná chtěl operu přizdobit a zároveň trochu popíchnout Francouze. Nicméně anglická hymna je zde zcela namístě, protože hlavní postavou a současně nejnáročnější pěveckou rolí je zde královna Alžběta I. Robert Devereux, hrabě z Essexu, je její přítel, který se jí zpronevěří se svou bývalou láskou, Sárou z Nottinghamu, a zaplatí za to životem na popravišti.

Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – Eva Bodorová, Státní divadlo Košice (zdroj Opera 2022, foto Daniel Jäger)
Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – Eva Bodorová, Státní divadlo Košice (zdroj Opera 2022, foto Daniel Jäger)

Podle mého názoru si malý košický soubor ukrojil příliš velký krajíc. Jedná se o velkolepý titul postavený na velkých hlasech a ohromující technice předverdiovského belcanta. A takové hlasy košická opera prostě nemá. Zajisté můžeme ocenit kuráž, s níž slovenská sopranistka Eva Bodorová následovala vzor Edity Gruberové, kterou údajně měla alternovat v této roli v Košicích, nebo Monserrat Caballé, která se v 60. letech 20. století ujala pozapomenuté a znovuobjevené Donizettiho opery. Eva Bodorová má dobrou techniku, velký rozsah, zvládá rychlé koloratury a odvážné výšky, v dynamice však někdy hodně „tlačí na pilu“ a je to v barvě hlasu slyšet. V jejím výkonu se střídala někdy silná, jindy slabší místa. Například intonace v jedné pasáži bez orchestru ji zavedla jinam, než v jaké tónině pak orchestr pokračoval. Po herecké stránce patřila k těm akčnějším pěvcům, i když hrát ve třetím dějství stařeckou Alžbětu téměř bez vlasů, a navíc šílenou, není pro operní divy žádný med.

Její sokyni Sáru ztvárnila ruská mezzosopranistka Elena Maximová, vřelý přednes trochu kazilo přílišné vibrato. Ve třetím dějství měli hezký duet s Mariánem Lukáčem v roli vévody z Nottinghamu, kdy zdařile zahráli žárlivou manželskou hádku. Barytonista Lukáč podal vyrovnaný a spolehlivý výkon. Juraj Hollý v titulní roli Devereua vypadal dobře, jeho mladý světlý tenor zněl příjemně, dobře intonoval, výšky vyzpíval, i když ne vždy se suverénním výrazem a dynamikou. Líbil se mi jejich rychlý duet se Sárou v 1. dějství „Addio“, který i do orchestru vlil život a šťávu. Když to shrnu, všichni sólisté se nějak se svými rolemi popasovali, neselhali, ale ten účinek, kdy vám z Donizettiho árií naskakuje husí kůže a žasnete nad rozsahem a triumfujícím hlasem, ten se nedostavil.

Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – Elena Maximová, Státní divadlo Košice (zdroj Opera 2022, foto Daniel Jäger)
Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – Elena Maximová, Státní divadlo Košice (zdroj Opera 2022, foto Daniel Jäger)

Částečně na tom nese vinu i chabý výkon orchestru (dirigent Peter Valentovič), kde byly vyložené intonační lapsy a sbor zněl poněkud nesoustředěně a řídce (menší cestovní obsazení?). Režie (Anton Korenči) byla velmi statická, sólisté zpívají vepředu, za nimi stojí nehybný sbor jako křoví – dnes už se taková konzervativní koncepce moc nevidí. Třetí dějství přineslo drobné překvapení, po historizujících kostýmech (Mitzy von Hoffmann) se objevili pěvci v běžném moderním oblečení. Mělo to symbolizovat časový skok na konec Alžbětina života, kdy ona zestárla a s novou dobou se proměnila i móda.

Gaetano Donizetti: Roberto Devereux
10. března 2022, 19:00 hodin
Stavovské divadlo, Praha

Inscenační tým:
Hudební nastudování: Peter Valentovič
Režie: Anton Korenči
Scéna: Pavol Juráš
Kostýmy: Mitzy von Hoffmann
Pohybová spolupráce: Andrej Petrovič
Světelný design: Robert Farkaš
Videoprojekce: Jakub Pišek, Bea Kolbašovská
Dramaturgie: Stanislav Trnovský
Sbormistr: Lukáš Kozumík

Koncertní mistr: Peter Michalík

Účinkující:
Eva Bodorová
Marián Lukáč
Elena Maximova
Juraj Hollý
Anton Baculík
Martin Kovács
László Havasi
Alan Turkel

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


3.1 10 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments