Opera 2022: Zahrada duchů Almy Mahlerové

Opera pojednává o vztahu Almy Mahler k předčasně zesnulé dceři Manon Gropius. Zestárlá Alma, lvice vídeňských salonů, dožívá opuštěná v New Yorku a vzpomíná na svůj bouřlivý život, milence, manžely, slávu, večírky, cesty po Evropě a útěky, včetně emigrace do Ameriky před nacismem. Její dcera se zjevuje jako duch přicházející do Almina soukromého salonu/zahrady zvenčí a nepříjemně komentuje její lidská selhání.

Inscenátoři si pro ghost operu vybrali vskutku strašidelný prostor Venuše ve Švehlovce, temný, v neskutečně bezútěšném stavu rozpadlosti, kde vás u vstupních schodů vítá socha oběšené Venuše. Nic pro běžné návštěvníky operních domů: pokud nikde potmě nezakopnete nebo s vámi nespadne židle v improvizovaných řadách, toalety radši nehledejte, jsou jen pro silnější nátury. Kulisy jako stvořené pro psychologické drama.

Původní prosklené dveře do sálu fungovaly jako realistická kulisa společenského salónu, balkón nad scénou posloužil jako titulkovací zařízení, kam se promítal text. Komorní ansámbl hudebníků (klarinet, harfa, bicí, housle, kontrabas, klavír) byl součástí scény. Hlavní protagonistka Otýlie představuje Almu Mahlerovou, osaměle sedí v županu uprostřed svého salonu, případně soukromé zahrady, a v myšlenkách se jí do vzpomínek vtírá trýznivá postava dcery Kláry. Režisér Rocc o tom v rozhovoru pro Operu Plus řekl: „Z Almy se stala Otýlie a z Manon Klára. Celý koncept může připomínat Bergmanův film Persona. V místnosti se nachází starší dáma, která si najednou začne povídat s mladší dívkou, o které nevíme, zda je to její pečovatelka, dcera, přítelkyně nebo jenom představa… Konec není úplně jednoznačný a člověk balancuje nad tím, co je skutečnost a co je fantazie.“

Brilantní libreto napsala švédsko-irská básnířka Aoife Mannix, je to jedna z nejpůsobivějších složek opery. Děj jde proti času, od nejnovějších vzpomínek Almy Mahler dožívající v New Yorku k nejstarším, a v závěru se blíží k Velikonocím v Benátkách, kde se její dcera nakazila obrnou a v osmnácti letech předčasně zemřela. V textu je řada narážek na historické skutečnosti, které posluchač nepochopí bez jejich znalosti. Například verš Otýlie, že byla vdaná s větrem odkazuje na románek Almy s Oskarem Kokoschkou a jeho obraz Nevěsta větru, kde oba zobrazil v objetí. Nebo narážky na Mahlerovu žárlivost na Alminy vlastní umělecké ambice, nebo dobrodružný útěk s Franzem Werfelem z Evropy do emigrace přes Pyreneje. Také je zde řeč o andělech, v narážce na Bergův houslový koncert, který s názvem Památce anděla napsal po nešťastném skonu její dcery Manon Gropiové. Režisér Rocc tento nezvyklý útvar o sedmi částech s prologem vystavěl jako sugestivní komorní psychologické drama, kdy navzdory minimálním změnám a dějovým peripetiím udržel naléhavost sdělení a pozornost publika.

Oběma protagonistkám, mezzosopranistce Susan Bickleyové (Otýlie) a sopranistce Katje Konvalinkové (Klára) je nutno složit obrovskou poklonu, málokdy se vidí tak náročný a soustředěný výkon, jaký podaly v této opeře. Vlastně jsem zatím nic podobného neviděla, aby operní sólista po vzoru divadla jednoho herce dokázal sedmdesát minut zpaměti zpívat souvislou roli v atonálním stylu, kde se moc nemáte intonačně ani paměťově čeho chytit. A někdy totéž v duetech. Otýlie po celou dobu skutečně nesejde ze scény a celou operu táhne. Susan Bincleyová zpívala znělým lahodným mezzosopránem, čistým a vroucím, expresivním, nikde však nepřepínala přednes. V Británii patří mezi špičky operního umění. Velmi kultivovaný a přesvědčivý byl i výkon sopranistky v roli Kláry, která odcházela občas zpívat do zákulisí, na balkón a podobně. Katja Konvalinková působí jako sólistka a ředitelka Slovinského komorního hudebního divadla.

Autor hudby Stephen McNeff to pěvkyním nijak neulehčuje, během dvou let od premiéry (2020) některá místa neustále vylepšuje a mění. Jak poznamenal Rocc v rozhovoru: „Po každém provedení dělá další menší úpravy. Já mu rozumím – a hudebníci ho ‚nenávidí‘, protože si na něco zvyknou a pak se to změní (smích). Je tam občas velice těžké se intonačně něčeho chytit. Po minulém provedení v Olomouci chtěl Stephen dělat nějaké razantnější úpravy, ale domluvili jsme se, že pražské provedení ještě necháme v ´Urfassung´ podobě.“ Stephen McNeff se pražského provedení účastnil osobně.

Hudba Stephena McNeffa je důsledně atonální, nicméně příjemně fluidní, odlehčená, s osvěžujícími rytmy, s minimálním ale zajímavým instrumentálním mixem. Marimba a harfa dávají seskupení velké barevné možnosti. Kapela soustředěná kolem klavíru mohla být klidně malým salónním orchestrem, do scény výborně zapadala. Hudbu nastudoval a řídil Iztok Kocen, který působí ve Slovinském komorním hudebním divadle a je také skladatelem.

Opera Beyond the Garden s podtitulem Když minulost není to, co si chcete pamatovat… je rozhodně pozoruhodným počinem, jímž přehlídka Opera 2022 překračuje dosavadní česko-slovenské hřiště. 

Festival Opera 2022
Stephen McNeff: Beyond the Garden
Concept operapovera a Slovinské komorní hudební divadlo
29. ledna 2022, 19:00 hodin
Venuše ve Švehlovce

Účinkující:
Mezzosoprán: Susan Bickley
Soprán: Katje Konvalinka
Concept operapovera
Slovinské komorní hudební divadlo
Dirigent: Iztok Kocen