Opera PLUS Retro (4): Vladislav Florjanský – tenorový idol (AUDIO)

  1. 1
  2. 2
Ve čtvrtém díle cyklu Opera PLUS Retro vám představíme život a hlas hvězdy Národního divadla z konce 19. století – polského tenoristy Vladislava Florjanského. V nově digitalizované podobě si můžete poslechnout nahrávku jeho zpěvu z desky „Národní písně české“, kterou už po Florjanského smrti vydal label Zonophone Record. Jeho život a kariéru vám pak přiblíží životopisný článek Davida Chaloupky.

Vladislav Florjanský – Národní písně české, Zonophone Record 1915

„Byl u valné části obecenstva neobyčejně oblíben. Krásné hlasové prostředky a výhodný zjev dávaly zapomenout na nevelké schopnosti dramatického výrazu a vnějškově efektní způsob pěveckého podání.“ Tak zhodnotil Pazdírkův hudební slovník naučný v roce 1937 schopnosti polského tenoristy, hvězdy pražského Národního divadla poslední dekády 19. století.

Polský tenorista Vladislav Florjanský (Wladyslav Florjanski, vlastním jménem Florian Kohmann nebo také Koman) patřil k největším hvězdám operního ansámblu Národního divadla v Praze, oslňující především salónní a dámské obecenstvo. Narodil se 4. května 1854 ve Lvově (tehdejším mnohonárodnostním Lembergu), tedy ve městě, kde se slučovaly vlivy polské, ruské, německé a židovské.

Nejprve absolvoval v rodném městě obchodní akademii, pak zde pracoval jako poštovní úředník. Různé prameny uvádějí rozdílné soukromé učitele zpěvu (J. Dobrzanský, slovinský zpěvák F. Gerbić), ale shodují se na italským barytonistovi Augustovi (Auguste) Souvestrem a jeho manželce sopranistce Adelině Paschalis-Souvestre, kteří si kolem roku 1885 otevřeli soukromou školu operního zpěvu ve Lvově. Debutoval až ve věku dvaceti osmi let ve let v lvovské (polské) opeře v Millöckerově operetě Žebravý student. Jeho první přidělené role byly operetní, následujícího roku však již vystupoval v hlavních rolích oper, také polských hudebně-dramatických děl jako v titulní roli místní (a světové) premiéry opery Władysława Żeleńského Konrad Wallenrod na základě Mickiewiczovy básnické poémy. Také zde v tomto období nastudoval stěžejní part svého repertoáru – Jontka, venkovského nápadníka tragické titulní hrdinky v polské národní opeře Halka. Záhy pohostinsky zpíval ve Varšavě.

Vladislav Florjanský - civilní fotografie (archiv Národního divadla)
Vladislav Florjanský – civilní fotografie (archiv Národního divadla)

V Praze na jeho schopnosti upozornil český publicista Edvard Jelínek, který neúnavně zprostředkovával četné česko-polské vztahy. Výrazně mu pomohla též polská sopranistka Tereza Arklová, také lvovská rodačka. Poznal ji při společném vystupování ve lvovské opeře. Ta v květnu a červnu 1886 hostovala v Národním divadle. Zde zůstala jako řádná členka v angažmá jednu sezónu do počátku divadelních prázdnin roku 1887. Právě na začátku jejího krátkého angažmá byl Florjanský pozván k pohostinským hrám. První hostování bylo v roli Jontka vedle Terezy Arklové ve zcela čerstvé inscenaci Moniuszkovy Halky. Premiéru zpíval Antonín Vávra, ale ve druhém představení 21. září 1886 již vystoupil Florjanský jako host. V tisku byl hodnocen vcelku příznivě, vytýkány mu byly nedostatky v češtině a určitá jevištní nezkušenost. Lahodný tenorový témbr a pěvecká kultura ale byl vysoce hodnoceny.

O trvalém angažmá ale rozhodlo až další hostování v květnu 1887 (opět v roli Jonteka). Již jako řádný člen převzal role za dlouhodobě churavějícího Antonína Vávru, a především role italského tenoristy Carla Ravertyho, který odešel po porušení smlouvy s Národním divadlem v lednu 1887. Vladislav Florjanský (již v počeštělé verzi jména) vystoupil hned v červnu a červenci roku 1887 jako Radames v Aidě a Don José v Carmen. Do konce roku 1887 pak přidal například Viléma Meistera z Thomasovy Mignon a Edgara z Donizettiho Lucie z Lammermooru. Velice brzy se stal oporou souboru. Jeho popularitě také nahrávaly panslovanské nálady společnosti, příjemný zjev a dokonalé vystupování. Záhy se stal miláčkem především dámské části diváků.

Přelomovou rolí se stal Verdiho Otello, v nové inscenaci s premiérou v lednu roku 1888. Právě velmi podařená inscenace této Verdiho opery po boku dalších vysoce hodnocených sólistů Berty Foerstrové-Lautererové (Desdemona) a Bohumila Benoniho (Jago) mu přinesla širokou diváckou oblíbenost. Roli v této inscenaci zpíval 52krát a v další inscenaci roku 1905 ještě čtyřikrát hostoval. K dalším úspěchům tohoto období patřil Arnold z Rossiniho opery Vilém Tell (30 + 4 vystoupení ve dvou inscenacích) a party v Čajkovského operách, poprvé uvedených na jeviště Národního divadla. Již v roce 1888 v premiéře Evžena Oněgina jako básník Lenský, a to také v představení za přítomnosti skladatele při pražském prvním uvedení.  Pak Heřman v Pikové dámě (od roku 1892, a po trvalém angažmá ještě jako host v další inscenaci). Zpíval celkem 53 postav na scéně Národního divadla.

Vladislav Florjanský – vlevo pravděpodobně jako Jontek z opery Halka, vpravo jako Otello (archiv Davida Chaloupky)

Z italského repertoáru vedle Otella a Radama zpíval Cania, Turiddu, a některé další novinkové role z veristického repertoáru – Mascagniho Kmotra Fricka, Smaregliova Cornilla Schutta i hlavní roli v opeře téhož skladatele Istarská svatba, Pucciniho Des Grieuxe atd. Velký úspěch měl v oceňované inscenaci dnes bohužel zcela zapomenuté biblicko-mytické opery jiného dalšího italského veristického skladatele Alberta Franchettiho Asrael (titulní role celkem 61x). Francouzský repertoár byl zastoupen několika party ve velkých operách Meyerbeerových a již zmiňovaný Don José. 

Zajímavostí obsazování Florjanského bylo, že v Národním divadle střídal zřejmě bez větších obtíží široký rozsah rolí od italského spinto tenora až po partie dramatické a vysoko dramatické. Lyrický základ jeho hlasu se zřejmě rozšiřoval dosti rychle až ke třem wagnerovským partům Waltera Stolzinga a Lohengrina (oba party poprvé 1894) a Tannhäusera, poprvé ztvárněného již roku 1891, což ale bylo dáno i kritickým nedostatkem tenoristů na první české scéně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments