Operní kukátko (14)
Salzburger Festspiele 2016
Vedení salcburského festivalu oznámilo definitivní program letního festivalu.
Festival nebude otevřen plánovanou světovou premiérou opery na objednávku Endspiel od Györgyho Kurtágha podle hry Samuela Becketta, ale světovou premiérou nové opery Thomase Adèse The Exterminating Angel podle Buñuelova filmu Anděl zkázy. Přesto se uvedená Beckettova hra objevuje jako činohra v plánu festivalu. Dirigentem nové opery bude sám skladatel a režírovat bude libretista tohoto díla Tom Cairns. Další dvě operní premiéry budou Die Liebe der Danae (Lásky Danainy) Richarda Strausse a evergreen operních scén – Faust Charlese Gounoda. Straussovu pozdní operu nastuduje dirigent Franz Welser-Möst (s Vídeňskými filharmoniky) a režijně dílo připraví Alvis Hermanis (režisér skvělých Zimmermannových Vojáků a velmi nudného Gawaina Harrisona Birtwistla). Titulní hrdinkou – antickou Danae – bude oslňující Maršálka loňských dvou festivalových ročníků, bulharská sopranistka Krassimira Stoyanova. Faustem bude polský lyrický tenorista Piotr Beczała. A vůbec první inscenaci této Gounodovy opery v rámci festivalu nastudují Reinhard von der Thannen (také tvůrce scénografie) a dirigent Alejo Pérez s Vídeňskými filharmoniky. Dokončen bude také cyklus da-ponteovské trilogie v režii Svena-Erica Bechtolfa. Obnovena bude inscenace Così fan tutte z roku 2013 v prostoru Felsenreitschule pod taktovkou Ottavia Dantoneho; další dvě Mozartovy opery, Dona Giovanniho a Figarovu svatbu, provedou Vídeňští filharmonici s dirigenty Alainem Altinoglu, respektive Danem Ettingerem.
Vojcek v Chicagu
Hlubokou působivost představení zdůrazňuje většina recenzentů u nové inscenace opery Albana Berga Vojcek v Chicagu. Protagonisty bezvýchodně tragického příběhu jsou Vojcek v podání polského basbarytonisty Tomasze Konieczného (v debutu v Lyric Opera of Chicago) a Angela Denoke jako jeho nevěrná družka (a v této inscenaci přímo prostitutka) Marie. Inteligentní režisérská koncepce sira Davida McVicara přesouvá zcela organicky původní děj Büchnerova dramatu do bídného prostředí Výmarské republiky, v podstatě do doby premiéry Bergovy opery (1925).
V inscenaci je zdůrazněn sociální zmar, který může vést jen ke konečnému šílenství a smrti. K Bergově opernímu dílu se vrátil jako dirigent v Chicagu sir Andrew Davis, který zde před sedmi lety uvedl velmi oceňovanou inscenaci skladatelovy opery Lulu.
Jiná Popelka v Grazu
Německý skladatel Engelbert Humperdinck je nejen skladatelem opery Hänsel und Gretel (Perníková chaloupka) a smutné antipohádky Die Königskinder (Královské děti), ale také dalších operních děl s pohádkovými náměty. Pohádka o předehře a třech aktech Dornröschen (Popelka, 1902 premiéra ve Franfurktu nad Mohanem) na libreto dobově úspěšné literátky pro děti a libretistky Elisabeth Ebeling vychází z pohádky bratří Grimmů. Humperdinckova okouzlující partitura, na pomezí opery a dramatu s hudebními čísly, obsahuje třicet tři samostatných čísel a mluvenou prózu, mezi čísly je také zastoupen skladatelem oblíbený melodram. Poloscénickému provedení v Grazu v nastudování Mariuse Burkerta (s Grazer Philharmonisches Orchester) vévodily výkony Iris Vermillion v mezzosopránové roli Dämonie, tenoristy Petera Sonna (Princ) a herečky Eriky Pluhar v roli Vypravěčky. V titulní roli přesvědčila mladá ukrajinská sopranistka Tatjana Miyus, která v grazském divadle začínala před čtyřmi roky v operním studiu.
Zvědavé ženy v Londýně
Zřídkakdy u nás uváděné dílo italsko-německého skladatele Ermanna Wolfa-Ferrariho se objevuje ve světě mnohem častěji. Zvláště oblíbená je jeho jednoaktová opera pro dva zpěváky (a jednoho mima) Il segretto di Susanna (Zuzančino tajemství), s dnes poněkud již „nekorektní” obhajobou kuřáctví. V Londýně teď ožila jiná jeho vtipná opera – Le donne curiose (Zvědavé ženy, 1903).
V krátké sérii představení je zábavná komedie podle stejnojmenné hry Carla Goldoniho z osmnáctého století, napsaná v italštině benátského dialektu, uváděná v Guildhall School of Music and Drama v Londýně. Režie Stephana Barlowa přenesla dílo do barvitého prostředí sedmdesátých let a dirigentský přístup Marka Shanahana zdůraznil eleganci a vtip partitury. Pak že se v opeře nemůžete i pobavit!
Renée Fleming koncertovala v Torontu
30. října s velkým úspěchem vystoupila americká sopranistka v Roy Thomson Hall. Divu doprovázel klavírista Gerald Martin Moore, který s ní spolupracuje jako doprovod již řadu let.
Koncertní program kombinoval dovedně různorodý program. Večer zahájil pečlivě odezpívaný písňový cyklus Frauenliebe und -leben (Láska a život ženy) Roberta Schumanna. Po ní následovaly čtyři písně Rachmaninova a tři písně Richarda Strausse. Francouzský repertoár zastupoval výběr tří písní z Chants d′Auvergne (Písně z Auvergni) Josepha Cantelouba. Řádný program zakončilo pět písní americké jazzové skladatelky Patricie Barber, nejnovějšího objevu slavné pěvkyně, které koncertně interpretovala teprve podruhé. Jejich rozdílné polohy oscilovaly od zhudebnění Ovidiových Metamorfóz až ke kabaretnímu výrazu. V závěru zazněly tři přídavky – dva operní (árie titulní hrdinky z Cileovy Adriany Lecouvreur a Marietina píseň z Korngoldova Mrtvého města) a jeden muzikálový z klasického broadwayského titulu The King and I (Král a já). Recenzenti „povinně“ zmiňují koncertní róby slavné divy, z nichž druhá byla návrhem slavné londýnské návrhářky Vivienne Westwood. Kanadští novináři se ptají, zda pěvkyně nehodlá úplně či částečně rezignovat na operní kariéru (nyní, v šestapadesáti letech!) a věnovat se více koncertní činnosti.
Piotr Beczała zpíval Dvořákovy Cikánské písně
Stejný den jako Renée Fleming vystupoval polský tenorista Piotr Beczała v newyorské Carnegie Hall. Obdobně jako jeho slavná kolegyně započal koncertní večer Schumannovým cyklem – v tomto případě písňovým cyklem Dichterliebe (Láska básníkova). Následovala pocta rodákovi – polskému skladateli Mieczysławu Karłowiczovi výběrem jeho trochu dekadentních písňových opusů. Po přestávce zazněly Cikánské písně Antonína Dvořáka. Největší aplaus, kterým opravdu obecenstvo nešetřilo, sklidilo několik písní Sergeje Rachmaninova, ke kterým se měkký a teskný slovanský melos lyrického Beczałova tenoru výborně hodí. Skvělý večer zakončily přídavky ze Schubertovy Die schöne Müllerin (Spanilé mlynářky) a písně Richarda Strausse.
Rozhovor týdne
Anna Prohaska před premiérou Figarovy svatby v Berlíně. Nadějná rakouská sopranistka Anna Prohaska (narozená 1983) se zpovídá krátce před očekávanou premiérou Mozartovy Figarovy svatby v Staatsoper Berlin v režii Jürgena Flimma a v hudebním nastudování Gustava Dudamela. Odpovídá nejen na dotazy ohledně charakteru Zuzanky, mozartovské interpretace, ale také ohledně svého pobytu v Berlíně, rodinného hudebního zázemí a vysněných rolí i turné po Německu a Španělsku s novým profilovým CD Dido und Cleopatra. Celé znění rozhovoru Anna Prohaska ist von Kopf bis Fuss auf Figaro eingestellt (Anna Prohaska je od hlavy až k patě naladěná na Figara) – titulek je parafrází názvu písně Marlen Dietrich Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt / Jsem od hlavy až k patě naladěná na lásku z filmu Der blaue Engel / Modrý anděl, 1930) – najdete zde .
Operní obraz měsíce
Sumi Jo zpívá Prosté písně. Zápletka nejnovějšího filmu italského režiséra Paola Sorrentina La giovinezza (Mládí) se točí kolem osudů dvou starých umělců.
Stále činného amerického filmového režiséra, který chce natočit svůj poslední a nejlepší film jako umělecký testament, a dalšího osmdesátníka – skladatele a dirigenta Freda Ballingera, který na svoji světovou kariéru již před lety rezignoval a považuje své dílo za ukončené. Dlouho a tvrdě odolává nabídce z kanceláře současné anglické královny, aby na slavnostním koncertu uvedl své nejznámější dílo (cyklus pro soprán, housle a orchestr) Prosté písně, protože cyklus byl určen pro jeho manželku jako jedinou interpretku. V závěru filmu se skutečně koncert přesto uskuteční a v interpretaci emociálně vypjaté písně exceluje korejská sopranistka Sumi Jo. Její vystoupení je dramatickým vyvrcholením filmu. Režisér, v jehož filmech rytmus a hudba hrají významnou stylotvornou roli, si nevybral žádný existující opus, ale požádal autora celé filmové hudby Davida Langa o složení této finální písně. Skladatel zkomponoval nejen hudbu, ale napsal i vášnivá slova milostného vyznání, kterým tato píseň je. A tak zazní z fiktivního cyklu Simple Songs (Prosté písně) jediný opus (tvůrci označený jako číslo tři), který svojí naléhavostí řadu diváků dojme až k slzám. Film je ostatně jakýmsi elegickým nokturnem o umělecké tvorbě jako takové, o jejím smyslu a o dualitě individua a umělce. Slavnou sopranistku Sumi Jo, ve své době považovanou například za nepřekonatelnou Královnu noci, podporuje houslový výkon velmi elegantní Viktorie Mullovy (též na plátně) a BBC Concert Orchestr London za řízení Terryho Davise.
Píseň si patrně pěvkyně převezme do koncertního repertoáru. Tento film je jejím filmovým debutem (představuje sama sebe), ale její hlas již zněl v jiných filmech, například v satanském snímku The Ninth Gate (Devátá brána) Romana Polanského (1999), v Paradise (Ráj, 1991) a naposledy v Eat Pray Love (Jíst, meditovat, milovat, 2010) s Julií Roberts.
Operní nahrávka týdne
David, Félicien – Herculanum. Brussels Philharmonic, Flemish Radio Choir, dirigent Hervé Niquet. ASIN 8460684393 (2 cd), 2015.
Velká opera ve čtyřech aktech francouzského skladatele Féliciena Davida (1810–1876), specialisty na exotická témata, byla senzací pařížské divadelní sezony s premiérou v Opeře roku 1859. Atraktivní námět s dvojitou milostnou zápletkou, obsáhlými tanečními scénami ve třetím aktu a konfliktem náboženství vyvrcholil spektakulární scénou výbuchu Vesuvu (podle skutečné přírodní katastrofy roku 79) a zkázou celého bohatého města, vše v nevídaně opulentní výpravě tří předních scénografů své doby. Důležitý stejně jako v Meyerbeerových (jehož byl skladatel David věrným následovníkem, možná až epigonem) stěžejních dílech žánru grand opera je zásadní konflikt dvou náboženství nebo principů víry, i zde je důležitý střet tradičního náboženství s křesťanstvím jako náboženstvím budoucnosti. Skladatel původně uvažoval o hudebně-dramatickém díle s námětem Posledního soudu a tato koncepce se promítá v celkovém rozvrhu díla i v roli Satana.
Současná nahrávka dnes zcela neznámého díla představuje vcelku plastický obraz díla tohoto žánru, vynikajícího velmi barevnou orchestrací. Bohužel v nahrávce chybí část baletní hudby i sólová část královny Olympie ve třetím aktu. Hvězdou nahrávky je italská mezzosopranistka s velmi lahodným témbrem, Karine Deshayes (Olympie), v druhé ženské roli vystupuje známá francouzská sopranistka Véronique Gens (Lilia), která ovšem v titulcích i propagačních materiálech figuruje na prvním místě. Dobře jsou obsazeny i tři mužské party. Suverénní výkon podává orchestr Brussels Philharmonic pod řízením Hervého Niqueta, kterého známe spíše jako odborníka na starou a klasicistní hudbu. Nahrávku umožnilo financování nadací Palazzetto Bru Zane na vlastním labelu (které zajistilo vydání i dalších málo známých oper v sérii Opéra français – například Salieriho Les Danaïdes / Danaidky). Opery Féliciena Davida zatím příliš neožívají na jevištích, ale během posledního roku již byly nahrány dvě jiné jeho operní práce – Lalla-Roukh (label Naxos) a Le désert / Poušť (label Naïve).
Kniha týdne
Braam, Gunther – Richard Wagner in der zeitgenössischen Fotografie (Richard Wagner v dobové fotografii). Regensburg, ConBrio 2015. 228 stran (vázáno) ISBN: 978-3-940768-44-5. Unikátní publikace, ve které se podařilo soustředit šestašedesát dobových fotografií slavného skladatele, z nichž tři jsou publikovány vůbec poprvé. Kniha je chronologicky uspořádána a obsahuje vědecky uspořádaný katalog všech doposud známých Wagnerových fotografických portrétů s komentářem. Knihu uvádí průvodní slovo Evy Wagner-Pasquier. Součástí knihy je i stať o malířských a grafických portrétech i karikaturách Richarda Wagnera a o významu fotografie jako rychle se rozvíjejícího reprodukčního prostředku devatenáctého století v masové komunikaci.
Fotografie jsou reprodukovány ve vynikající kvalitě a barevně, aby bylo dosaženo věrné tónové reprodukce původních předloh. Autor je známý specialista na ikonografii z oblasti hudby a opery, v roce 2003 vydal The Portraits of Hector Berlioz (Portréty Hectora Berlioze), dílo oceněné například cenou německých hudebních nakladatelství. Absolutní nutnost pro wagneriány!
Operní úsměvy
Slavný operní skladatel Karl Goldmark (1830–1915), jehož nejslavnějším dílem byla výpravná opera Královna ze Sáby, byl v civilu nenápadný a noblesní gentleman. Jednou cestoval ve vlaku v kupé s dámou, která byla zjevně zvědavá, ale netušila, s kým cestuje. Rozhovor se zdárně rozvíjel a dáma se zeptala: „A čím jste, pane?“ Goldmark odpověděl: „Jsem skladatel, milostivá paní.“ Dáma byla trochu zaskočena, zřejmě nevěděla přesně, co si má představit. Zavládla chvilka mlčení. Goldmark, aby zachránil situaci, dodal: „Jsem skladatelem Královny ze Sáby.“ Dáma se rozzářila a odpověděla: „Ach, to musí být vznešené i výnosné povolání, a ještě práce u dvora!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
