Operní kukátko (21)
Co je na programu operních divadel na Silvestra a na Nový rok ve světě i v Česku?
Řada divadel na přelomu roku zůstává bez programu nebo pořádá zábavný koncert s operními, ale častěji operetními a muzikálovými áriemi. Některé koncerty vykazují luxusní hostující sólisty, například letos si Baden-Baden do svého programu Silvestr-Reise von Italien an der Broadway (Silvestrovská cesta z Itálie na Broadway) pozval Angel Joy Blue, Marcella Giordana a Ildebranda D’Arcangela. Obdobné koncerty pořádá třeba i Duisburg, Brémy, Erl, anglický Leeds, Lipsko, Meissen nebo italská Parma. Philharmonie v Essenu nabízí koncert operních sólistů Slovenského národného divadla v Bratislavě pod řízením bratislavského hudebního ředitele a dirigenta Friedricha Haidera. V Bratislavě pak bude na programu smíšený koncert, složený z baletních a operních čísel, řídit Mario Košik (vedle souboru opery a baletu také za spoluúčinkování Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu). Theater an der Wien nabízí speciální koncert tří mezzosopránů (Anne Sofie von Otter, Angelika Kirchschlager a Natalia Kawałek), zpěvaček dlouhodobě spjatých s koncertním a operním životem ve Vídni. Koncert Happy end zum Jahreswechsel (Happyend při zlomu roku) obsahuje árie z děl Kurta Weilla, Jacquese Offenbacha a samozřejmě, protože jsme ve Vídni, také Johanna Strausse.
Opera na silvestrovském programu se příliš neobjevuje. Nejfrekventovanější je letos Pucciniho Bohéma, vhodná i pro závěrečnou vánoční scénu, kterou letošní poslední večer mohou zhlédnout diváci například v Antverpách, v Deutsche Oper v Berlíně, Sydney nebo Vilniusu. Kouzelná flétna se hraje na Silvestra v Liége (Lutychu) nebo v Oslu. Berlínská Staatsoper zařadila Verdiho La traviatu a Metropolitní opera v New Yorku premiéru nové inscenace Bizetových Lovců perel. V německy mluvící oblasti (ale i jinde) přetrvává dlouholetá tradice zařadit na silvestrovský večer (případně i na odpoledne, a na mnoha scénách se hraje tentýž titul odpoledne i večer v obměněném obsazení) klasickou operetu. Straussův Netopýr je nejčastějším titulem na závěr roku, letos například v Budapešti, Gdaňsku, Detmoldu, Hannoveru, Innsbrucku, Meiningenu, Norimberku nebo ve Státní opeře v Praze. Dramaturgickou „povinností“ je zařazení této Straussovy operety ve Vídni – Volksoper hraje tento opus po obědě (13.30) i později večer, vídeňská Staatsoper disponuje atraktivním obsazením v čele s Ildikó Raimondi. Mnichovská první scéna nabízí Netopýra s Anne Schwanewilms, Annou Prohaskou a Danielou Sindram. Hamburská opera má ve svém silvestrovském obsazení Netopýra i koloraturní pěvkyni Katerinu Tretyakovu.
Jinak německé a rakouské scény nabízejí celou řadu titulů především ze žánru klasické vídeňské operety: hrát se budou Země úsměvů (Erfurt, Hagen, Hof), Žebravý student (Fürth), Hraběnka Marica (Greifswald), Ples v hotelu Savoy (Halle), Ohňostroj (Radebeul), Im weissen Rössl (U Bílého koníčka) (Ingolstadt, Regensburg), Vídeňská krev (Passau), Havajský kvítek (Halberstadt), Cirkusová princezna (Düsseldorf) nebo také velmi oblíbený Hrabě Luxemburg (Wiesbaden), který také končí letošní operní rok ve formě koncertního provedení ve Frankfurtu nad Mohanem (hlavní ženskou roli zpívá sopranistka Camilla Nylund). Offenbachův Pařížský život je na programu divadel v Magdeburgu a Marseille, a z anglické oblasti zůstali jen Piráti z Penzancy (Saarbrücken) a nově nastudovaná první verze Bernsteinova Candida v mnichovském Theater am Gärtnerplatz. Postupně se vytrácí tradice zařadit na silvestrovský večer Rossiniho Lazebníka sevillského (letos snad jen v Mariboru), který umožňoval zpěvákům vložit do představení celou řadu gagů i dalších hudebních čísel do scény pěvecké lekce. V tomto ohledu je právě Straussův Netopýr velmi vděčný v možnostech dalších vystoupení sólistů na plese u knížete Orlofského.
Na Nový rok zařazují divadla často operní nebo operetní koncert (například Gent, Graz, Meiningen, Stuttgart nebo Sydney), ale většina divadel zůstává pro diváky uzavřena. Pokud se hraje, na program se samozřejmě dostávají žertovné tituly – operety a komické opery (Don Pasquale v Rennes, Figarova svatba ve Wrocławi, Cesta do Remeše v Curychu). Některá divadla pokračují v sériích běžných představení (Sedlák kavalír a Komedianti v Covent Garden). Opakují se především operetní, popřípadně operní tituly ze silvestrovského výběru – především Netopýr, jak ve Wiener Staatsoper, tak ve Volksoper nebo v Bavorské Státní opeře s Marlis Petersen a též v Semperoper v Drážďanech.
A v divadlech v Čechách a na Moravě? Na Silvestra panuje v našich divadlech opereta a muzikál – tradiční Netopýr ve Státní opeře v Praze, Offenbachova Krásná Helena v Ostravě, dvakrát Čardášová princezna v Plzni a muzikály Limonádový Joe, Sugar nebo Noc na Karlštejně. Na Nový rok hraje operu pouze Národní divadlo v Praze, které uvádí Smetanovu Libuši. Slavnostní novoroční představení anoncuje následující obsazení: Dana Burešová (Libuše), Martin Bárta (Přemysl), Luděk Vele (Chrudoš) a Jitka Svobodová (Krasava). Za dirigentským pultem by měl stát Robert Jindra.
Nina Stemme jako Turandot
Obnovené nastudování Pucciniho opery Turandot v režii Giancarla del Monaca z roku 2006 v Curychu se může opřít o skvělou představitelku titulní role. Ninu Stemme, která se stále častěji etabluje na poli vysokodramatického sopránu, jako Turandot doprovází nový tenorista v curyšském angažmá Riccardo Massi a lyrická sopranistka Alexandra Turniceru. Diriguje Alexander Joel, s využitím Alfanovy rekonstrukce závěru.
Fatima – nová dětská opera ve Vídni
Rakouská skladatelka Johanna Doderer (*1969) dokončila v minulém roce dětskou operu Fatima, oder von den mutigen Kindern (Fatima aneb O odvážných dětech). Dílo vzniklo na zakázku Wiener Staatsoper a bylo ve světové premiéře uvedeno 23. prosince 2015. Série představení cca pětasedmdesáti minutového díla (hraného bez přestávky) pokračuje nadále v lednu. Skladatelka zvažovala několik námětů, ale pak si vzpomněla na oblíbenou dětskou knihu příběhů svého (dnes již dospělého) syna, který napsal ceněný německo syrský autor Rafik Schami, z jeho díla byl do češtiny přeložen například román Temná strana lásky (Ráfik Šámí). Skladatelka vybrala příběh o statečné Fatimě a jejích kamarádech, kteří překonají četné překážky. Vstupné pro školy je pouhých 8 euro na dětského návštěvníka nebo doprovod. Skladatelka také připravila několik písní, jejichž notový materiál je přístupný na internetových stránkách Wiener Staatsoper, které mohou děti zpívat se zpěváky na jevišti během představení. Tato scéna disponuje v současnosti také komorním prostorem pro dětské diváky ve Walfischgasse, kde je možné shlédnout například dětskou verzi Lortzingovy opery Undina. Toto divadélko nahradilo populární, byť památkáři ostře kritizovaný vytápěný stan na horní terase historické operní budovy, kde bylo inscenováno velmi úspěšně několik operních titulů pro děti, mimo jiné velmi populární Aladin Nina Roty.
Lost Objects v hledáčku zahraniční kritiky
I zahraniční kritika si všimla poslední inscenace hudebně dramatického díla na scéně Národního divadla. Podrobnou, převážně velmi příznivou kritiku, uveřejnil například Frank Kuznik pod názvem Lost Objects: A Very Modern Christmas in Prague (Lost Objects: Opravdu moderní vánoce v Praze) zde .
Rozhovor týdne
Skladatel Miroslav Srnka se jistě těší na 31. ledna 2016, tedy den premiéry jeho opery South Pole (Jižní pól), která bude uvedena na jedné z neprestižnějších operních scén světa – v Bavorské státní opeře v Mnichově. Anglické libreto Toma Hollowaye vychází ze skutečných událostí dobytí pólu dvěma konkurujícími polárníky v letech 1910/1911 – Robertem Scottem a Roaldem Amundsenem, a také obsahuje výraznou existenciální rovinu příběhu, která rezonuje v povědomí současného člověka. Obsazení hlavních rolí je v rukou předních pěvců naší doby – figurují v něm Rolando Villazón (Scott), Thomas Hampson (Amundsen), Tara Erraught (Kathleen Scott) a Moica Erdmann (Landlady).
Dílo studuje Kirill Petrenko a režisérem inscenace je neméně slavný Hans Neuenfels. Oborový časopis Das Opernglas (2016, č. 1) uveřejnil na stránkách 40 až 43 rozsáhlý rozhovor s českým skladatelem, který je v zahraničí mnohem známější než doma, pod názvem Operndrama im ewigen Eis (Operní drama ve věčném ledu).
Výstava týdne
Mnoho návštěvníků na konci roku míří do Vídně. Wien Museum připravilo akci, ve které zpřístupnilo domy slavných skladatelů ve Vídni. Tato významná muzejní kulturní instituce tyto objekty také spravuje. Některé z nich jsou trvale přístupné, jiné jen na požádání nebo sezonně. Diváci mohou tak zhlédnout následující byty a domy: Haydnhaus – Haydnův dům (Haydngasse 19), Schubert Geburtshaus – Schubertův rodný dům (Nussdorfer Strasse 54), Schubert Sterbewohnung – Schubertův úmrtní dům (Kettenbrückengasse 6), Johann Strauss Wohnung – byt Johanna Strausse (Praterstrasse 54), Beethoven Wohnung Heiligenstadt – Beethovenův byt v Heiligenstadtu (Probusgasse 6), Beethoven Eroicahaus – dům, kde Beethoven složil Eroicu (Döblinger Hauptstrasse 92), Beethoven Pasqualatihaus (Mölker Bastei 8) a Mozart Wohnung – Mozartův byt (Domgasse 5). Ve všech těchto prostorách jsou instalovány tematické výstavy k životu a dílu jednotlivých slavných skladatelů. V Haydnově domě navíc funguje malý koncertní sál, kde je instalován původní Haydnův nástroj, jež překvapí svým zvukem. Pro hudební zájemce představují tyto domy zajímavý impuls k chápání prostředí i mentality skladatelů.
Operní nahrávka týdne
Charles Gounod: La Colombe (Holubice). Hallé Orchestra, dirigent Sir Mark Elder. Opera Rara 053 (2 CD). Libreto dnes málo známé Gounodovy opery, ve své době velmi oblíbené (premiéra 1860 Baden-Baden), vychází z novely z Boccaccciova Dekameronu, ale libretisté si vybrali Lafontaineho francouzskou, takřka totožnou verzi. Příběh zchudlého šlechtice, který získá srdce své dámy, když jí obětuje svůj jediný majetek – svého sokola, oblíbení Gounodovi libretisté Jules Barbier a Michel Carré přepracovali a přidali vedlejší zápletku do nového, ryze francouzského tvaru, který obsahuje velké množství mluvené prózy, což poněkud znesnadňuje inscenaci děl tohoto žánru. Opera byla uvedena česky v Praze roku 1873 (v překladu Emanuela Züngela, libreto vydáno téhož roku tiskem). Opera Rara se věnuje mnoha zapomenutým dílům italské a nyní i francouzské opery, které nejprve uvede v koncertním provedení a na základě koncertu je dílo, stejně jako v tomto případě, nahráno. Pěvecký soubor nahrávky je prvotřídní (tenor Javier Camarena, barytonista Laurent Naouri, koloraturní sopranistka Erin Morley a mezzosopranistka Michele Losier). Gounodova opera je velmi elegantním dílem, který přibližuje trochu jinou stránku tohoto slavného skladatele, kterého známe především jako autora Fausta a Romea a Julie. Vtipná kompozice s výborným textem, stejně jako třeba Gounodovo neznámé zhudebnění Moliérovy hry Lékařem proti své vůli, je vítaným rozšířením diskografií operních znalců. Bohužel operní nahrávky na tomto labelu přes všestranné umělecké kvality patří k nejdražším na trhu, a jen minimálně jsou součástí zlevňovacích akcí.
Kniha týdne
Ludwig Steinbach: Weinbergs Passagierin. Eine Analyse der Auschwitz-Oper. (Weinbergova Pasažérka. Analýza opery s osvětimským námětem.) Friedberg, Verlagshaus Schlosser 2015. 237 stran. ISBN: -10: 3869377399, ISBN-13: 978-3869377391. Opera Die Passagierin (Pasažérka) skladatele Mieczysława Weinberga byla sice dokončena již v roce 1968, ale scénické premiéry se dočkala až v roce 2010 na festivalu v Bregenzu. Opera se okamžitě stala prvořadou uměleckou senzací, jak po hudební stránce, tak díky nesmírně naléhavému námětu. Libreto Alexandra Medvěděva vychází ze stejnojmenné, částečně autobiografické novely polské spisovatelky Zofie Posmysz z roku 1962 (český překlad 1964), která byla záhy také v Polsku zfilmována (režie Andrzej Munk, 1963). Námět díla je rafinovaně vystavěný. Patnáct let po skončení druhé světové války se na palubě zámořské lodi setkávají dvě ženy: bývalá vězeňkyně v koncentračním táboře a dozorkyně v táboře v Osvětimi-Březince. První z nich ale ženu, bývalou sadistickou bachařkou, nepoznává s jistotou; druhá žena je ochromena obavami, protože se vdala za vojáka spojeneckých vojsk a dosud byla bezpečně skryta pod novou identitou. Vyprávění není lineární, obsahuje několik flashbacků. Nesmírně působivé operní dílo bylo brzy inscenováno též na scéně English National Opera v Londýně, kam byla přenesena bregenzská inscenace režiséra Davida Pountneye. Pak následovaly inscenace v Karlsruhe a Franfurktu nad Mohanem. Kniha Ludwiga Steinbacha pečlivě analyzuje Weinbergovo zásadní scénické dílo v mnoha kontextech, nejen hudebním i literárním, a rovněž inscenačním, ale také historickém, protože dílo, na jehož vzniku měl zásluhu i Dmitrij Šostakovič (skladatelův pedagog, který brzy rozeznal dramatický potenciál literární předlohy) prošlo složitou cestou více než čtyř desetiletí k světové premiéře. Námět prostě „nevyhovoval“ z mnoha důvodů nárokům sovětských dramaturgů.
Operní úsměv
Italský skladatel Gioachino Rossini (1792-1868) po uvedení jeho opery Vilém Tell v roce 1829 komponoval pouze příležitostně a jen drobné komorní opusy, v podstatě jen pro svou radost. Také se jen velmi nerad nechal přemluvit k posuzování hudebních talentů. Jednou ho přátelé opakovaně žádali, aby vyslechl mladou adeptku operního zpěvu z okruhu pařížské smetánky. Rossini, který se již několikráte tomuto setkání vyhnul, musel jednoho dne přijmout mladou zpěvačku ve svém domě na předzpívání ve společnosti přátel. Mladá žena byla sice ctižádostivá, ale bez talentu. Slavný skladatel jí trochu zlomyslně podstrčil velmi obtížnou koloraturní árii z jeho opery Semiramis, aby ji zkusila zazpívat z listu. Zpěvačka záhy ztroskotala a poněkud ublíženě reagovala: Maestro, ani nevíte, jak obtížně se to zpívá! Mistr Rossini, který vždy oplýval smyslem pro vtip, jí odpověděl: Milostivá slečno, to ale ani nevíte, jak obtížně se to poslouchá!
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]