Operní kukátko (22)

Anna Netrebko se podruhé (?) vdala
Ohlášený sňatek hvězdné sopranistky Anny Netrebko s ázerbájdžánským tenoristou Yusifem Eyvazovem se konal ve vídeňském Palais Coburg v úterý večer 29. prosince 2015. Zhruba v 17:45 si snoubenci řekli své „ano“ – Anna německy, Yusif rusky. Obřad byl překládán tlumočnicí. A také dodržel ruskou svatební tradici chleba a soli při obřadu. Po obřadu se hosté přesunuli kočárovým průvodem (šestnáct bílých ozdobených povozů) k velkolepé oslavě zhruba pro sto osmdesát hostů v Palais Liechtenstein. Bílou romantickou róbu s tylovým závojem (Anna se i teď vdávala v bílém!) z vídeňského salonu Iriny Vitjaz završovala diamantová tiára (a též náušnice) hodinářské a klenotnické firmy Chopard, pro kterou je Anna Netrebko reklamní tváří. Mezi hosty byl na prvním místě Annin syn Tiago ze vztahu s basbarytonistou Erwinem Schrottem. Zda byla Anna za něho skutečně vdána, zůstává stále tajemstvím. Přítomni svatbě byli také její rodinní příslušníci – otec a sestra. Mezi prominentními hosty nechyběla ředitelka salcburského festivalu, ředitel firmy Chopard nebo operní kolegové – polský tenorista Piotr Beczała nebo ruský barytonista Ildar Abdrazakov. Po večeři následoval ohňostroj, oslava s tancem (a najatým DJem) a též vystoupením ruského sboru. Pro teroristické útoky v poslední době byl původně plánovaný prostor vídeňského Belvederu nahrazen právě Palais Liechtenstein, který strážilo více než dvacet profesionálních ochránců. Opera Plus již přinesla rozhovor s jedním ze svatebních hostů (zde).

Omluva barytonisty Simona Keenlysida
Slavný barytonista Simon Keenlyside se na svých internetových stránkách omluvil svých posluchačům a divákům, kteří si zakoupili lístky na jeho prosincová a také na lednová vystoupení, která musel ze zdravotních důvodů zrušit. Jeho zdravotní potíže se táhnou již přes jeden rok, nyní musel po návratu z Tokia podstoupit akutní operaci s odstraněním části štítné žlázy. Další komplikace způsobila infekce v krku, která zpomalila uzdravování. Na konci ledna Keenlysida čekal schubertovský písňový večer ve slavné londýnské Wigmore Hall, i ten ale nakonec musel zrušit. Popřejme tomuto vynikajícímu interpretovi brzké plné uzdravení.

První ohlasy na Lovce perel v Metropolitní opeře
Do repertoáru Metropolitní opery v New Yorku se vrátila Bizetova opera Lovci perel přesně po sto letech. Nové nastudování britské filmové a divadelní režisérky Penny Woolcock (která debutovala v Met až naturalistickou inscenací Adamsovy opery Doctor Atomic) je jen přenesenou verzí produkce z londýnské English National Opera z roku 2010. První ohlasy a kritiky na inscenaci, kterou český divák uvidí v přenosech z Metropolitní opery 16. ledna 2016, jsou pozitivní až nadšené. Shodně již 1. ledna 2016 označili kritici Anthony Tommasini (The New York Times), David Patrick Stearns (WQXR – Operavore) a George Grella (New York – Classical Review) pěvecké obsazení za skvělé, stejně jako hudební nastudování dirigenta Gianandrea Nosedy. Z pěvců na prvním místě je vyzdvihován polský barytonista Mariusz Kwiecień v roli Zurgy, kterého označují kritici za ideálního představitele. Diana Damrau sklízí obdiv za pěveckou suverenitu v nelehkém partu i herecký prožitek. Roli ostatně s přehledem ztvárnila nedávno v lehce satirické inscenaci v Theater an der Wien, která kladla mnohem větší herecké nároky na hlavní představitelku než newyorská inscenace. Přesvědčivým Nadirem je tenorista Matthew Polenzani. Svoji manželku Dianu Damrau doprovází stejně jako ve vídeňské inscenaci její manžel basbarytonista Nicolas Testé v roli kněze Nourabada. Kritika se jen poněkud rozchází v hodnocení režijní a scénografické složky inscenace. Někteří jí hodnotí jako kvalitní, jiní ji ironicky označují za operní verzi úspěšného filmu Milionář z chatrče.

Wagnerův Prsten Niebelungův v Palermu
23. prosince měla v Palermu (Teatro Massimo) premiéru třetí část Wagnerovy tetralogie, kterou režíroval přední anglický režisér Graham Vick. Ten měl tento Wagnerův megaopus režírovat již v roce 2013. Ale vzhledem ke změně intendanta a finančním problémům bude projekt završen až premiérou Soumraku bohů 28. ledna 2016. V hlavních rolích Siegfrieda vystupují Thomas Gazheli (Wanderer), Christian Voigt (Siegfried), Judit Kutasi (Erda) a Meagan Miller (Brünnhilde). Vickův režijní výklad je považován zatím za velmi zdařilý a zakončení tetralogie je napjatě očekáváno.

Smrt klepe dvakrát v Giessenu
Poněkud morbidní téma si vybrala operní dramaturgie v Giessenu a spojila zdánlivě nespojitelné. Jednoaktovou filozofickou operu Gustava Holsta Savitri (1916) podle příběhu ze staroindické Mahabharaty o ženě, která obelstí Smrt, spojila se současnou jednoaktovou operou Christiana Josta Death Knocks (2001) podle stejnojmenné parodické povídky Woody Allena, v níž jeho typický městský neurotik hraje se Smrtí partii o život. Režírovala Stephanie Kuhlmann a dirigoval Martin Spahr. Představení se odehrává v komorním divadelním studiu (taT-studiobühne).

The Fairy Queen na Nový rok v Berlíně
Hned 1. ledna 2016 Philharmonie Berlin uvedla velmi úspěšné poloscénické provedení (podobně jako nedávné nastudování Debussyho opery Pelleas a Melisanda) semiopery Henryho Purcella The Fairy Queen (Královna víl). Soubor Akademie für Alte Musik řídil barokní specialista Rinaldo Alessandrini, který sklidil velký ohlas stejně jako RIAS Kammerchor. Pěvci, jak u tohoto díla s mnoha rolemi bývá zvykem, se ujali více partů. Z výkonů kritika připomíná sopranistku Ruby Hughes (Titania), basistu Rodericka Williamse, známého kontratenoristu Lawrence Zazzu a také lyrického tenoristu Stuarta Jacksona, schopného dosáhnout nad obvyklý tenorový rejstřík.

Susan Bullock jako Elina Makropulos
Roli Eliny Makropulos, více než třistaleté operní divy (aby tedy neměla pěveckou techniku), v poslední době ztělesňují pěvkyně nejrůznějších hlasových oborů, což dodává roli nové a nečekané pěvecko-herecké fasety. Po charismatické Nadje Michael v Mnichově, jedné z nejlepších zpívajících hereček naší doby, následované koloraturní pěvkyní (která ovšem střídá barokní a klasicistní party s rolemi moderní opery) Laurou Aikin v současném vídeňském nastudování, nyní vystoupí v této roli slavná wagnerovská a straussovská pěvkyně Susan Bullock. A to hned po Novém roce v obnoveném nastudování Janáčkovy opery, konkrétně 5. ledna 2016 ve Frankfurtu nad Mohanem v režii Richarda Jonese a pod taktovkou Jonathana Darlingtona. Pěvkyni bychom také měli slyšet v pražském Národním divadle, resp. na scéně Státní opery jako Straussovu Elektru v červnu 2016. V obsazení frankfurtské inscenace také figuruje slovenská mezzosopranistka Judita Nagyová jako operní adeptka Kristina.

Pretty Yende jako skvělá Pamina
V premiéře Mozartovy Kouzelné flétny v Grand Théâtre v Ženevě (23. prosince 2015) slavila velký úspěch jihoafrické sopranistka Pretty Yende, kterou jsme nedávno poznali i na úspěšném koncertu v pražském Obecním domě. Kritiky jednohlasně chválí její nádhernou barvu hlasu, vytříbenou a stylovou interpretaci i nádherná pianissima, kterými part vybavila. Jen málokdy se stane, že představitelka Paminy tak zastíní zpěvačku v efektní (byť rozsahem kratší) roli Královny noci. Tou byla také dobře hodnocená dramatická koloraturka Mandy Frederich. Dirigoval mladý maďarský dirigent Gergely Madaras jako debut v ženevském divadle. Původně plánovaná režie Daniela Kramera byla z technických důvodů, se kterými se ženevský operní soubor a divadlo potýká, nahrazena převzatou inscenací z Bonnu režiséra Jürgena Roseho. Zde je krátké interview Pretty Yende k inscenaci v Ženevě.

Max Emanuel Cenčić ve Wigmore Hall
Po roce opět vystoupil slavný kontratenorista Max Emanuel Cenčić v londýnském koncertním sále Wigmore Hall (28. prosince 2015). Po svém debutu zde v prosinci 2014 tentokráte přivezl program související s jeho posledními nahrávkami. Program se sestával z árií německého skladatele Johanna Adolfa Hasseho (1699-1783), jehož více než šedesát oper spadá převážně do žánru italské opery serie. Hasse patřil k častým (a také často prvním) komponistům textů nejslavnějšího italského libretisty osmnáctého století Pietra Metastasia, na jehož operní, oratorní, kantátové a serenatové texty napsal většinu svých děl. Byl také plodným skladatelem chrámové hudby. Podle tradičního schématu zpěvák střídal rychlé a pomalé árie, prokládané orchestrálními čísly. Předvedl vrcholné ukázky své pěvecké virtuozity v Hasseho áriích z oper Tigrane, Tito Vespasiano nebo Artaserse. Doprovázel ho soubor Greek Baroque Ensemble Armonia Atenea, s dirigentem George Petrou, který s Maxem Emanuelem Cenčićem nahrál jak album Hasseho árií, tak i kompletní nahrávku Hasseho opery Siroe, re di Persia. Vedle Hasseho hudby zazněla i komorní a koncertní díla Antonia Vivaldiho. Koncert byl zcela vyprodán dlouhou dobu dopředu a kritici nenašli na koncertu kontratenorové hvězdy, jejíž tvář teď zdobí mužný vous, žádné chyby.

Golda Schultz zpívala na Silvestra
Mladá jihoafrická sopranistka Golda Schultz, která zaujala krásným hlasem s hřejivým témbrem i hereckými schopnostmi při loňské inscenaci Růžového kavalíra (jako Sofie) na salcburském festivalu 2015, koncertovala v Mnichově v Herkulově sále 31. prosince 2015. Doprovázel ji Münchener Rundfunkorchestr, řízený Sergejem Skorokhodovem. Partnerem v několika číslech jí byl chorvatský tenorista Ivan Repušić. Zpěvačka zazpívala řadu árii na pomezí lyrického a koloraturního oboru, a večer zakončila vzhledem k silvestrovské náladě operetními áriemi Johanna Strausse a Franze Lehára. Pěvkyně, která zatím v angažmá v Bavorské státní opeře zpívá významné „druhé“ role jako Liu v Turandot nebo Micaëlu v Carmen, ohromila posluchače například procítěnou árii Chi il bel sogno di Doretta… z Pucciniho Vlaštovky nebo árií Mimi z Bohémy. Jde o umělkyni, které by měli fanoušci opery věnovat zvýšený zájem.

Zoran Todorovich zaskočil úspěšně za Piotra Beczału
Na novoročním koncertu v Curychu zazářil německý tenorista srbského původu Zoran Todorovich (předtím zde sklidil i úspěch jako Dick Johnson v Pucciniho opeře Děvče ze Západu), který úspěšně nahradil Poláka Piotra Beczała, který koncert odřekl krátce před termínem. Zoran Todorovich převzal z větší části Beczałův program (vypustil ale árii Prince z Rusalky) a jeho vystoupení bylo triumfem, a to i v operetních áriích z Lehárovy Giuditty a Kalmánovy Hraběnky Maricy, které jsou Beczałovým takřka výsostným polem. V curyšské Tonhalle tenoristu doprovázel Zürcher Kammerorchestr s dirigentem Marcem Piolletem.

Nahrávka týdne
Weinberg, Mieczysław – Idiot. Nationaltheater Mannheim, dirigent Thomas Sanderling. PAN Classics 10328, 2015 (3 CD). Sestřih dvou představení z roku 2014 z divadla v Mannheimu, které v roce 2013 Weinbergovu operu premiérovalo (op. 144), je základem pro tuto nahrávku. Jako i jiná Weinbergova díla tato opera čekala mnoho let na provedení, byla totiž zkomponována již v roce 1985. Opera ve čtyřech aktech je značně rozsáhlá, nahrávka obsahuje takřka tři a půl hodiny hudby. Podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, jehož dílo se často nestává operním námětem, zpracoval libretista Alexander Medvěděv (též libretista dalších Weinbergových jevištních děl), příběh Knížete Myškina, jednoho z nejosobitějších charakterů světové literatury. Osudy skladatele polsko-židovského původu, který uprchl před nacismem do Ruska, aby se stal obětí stalinských perzekucí, by vydaly na napínavý (a tragický) film. Sám se musel cítit trochu jako hrdinové jeho oper – bývalá vězenkyně koncentračního tábora v jeho opeře Pasažérka nebo právě Myškin, neustále narážející na hradbu nepochopení a výsměchu. Centrem nahrávky je výkon estonského zpěváka Juhana Trally, kmenového tenoristy mannheimského operního souboru. I další role jsou obsazeny členy mannheimské opery: Steven Scheschareg (Rogožin, baryton), Ludmila Slepneva (Nastasja, soprán) a Anna-Theresa Moller (Aglaja, mezzosoprán). Dílo je provedeno v ruštině. Mannheimské divadlo pro velký úspěch připravuje obnovenou premiéru této inscenace již 11. března 2016.

Operní úsměv
Proslulý italský dirigent Arturo Toscanini (1867-1957) a neméně slavná americká sopranistka, Geraldine Farrar (1882-1967), po příchodu temperamentního Itala do Metropolitní opery (1908) zkoušeli novou inscenaci a zpočátku si nepadli příliš do oka. Perfekcionista Toscanini znovu a znovu opakoval tutéž pasáž, kdy nebyl s jejím výkonem spokojen. Také temperamentní a ambiciózní pěvkyně si to nechtěla nechat líbit a podrážděně sykla z předscény na dirigenta: “Maestro, já jsem přece velká umělkyně!” Dirigent, který nešel pro slovo ani pro vtip daleko, jí vážně odpověděl: “Madame, slibuji, že to já nikdy nikomu neprozradím!”

Záhy oba dva umělce začal ale spojovat osobní vztah, který také vedl k dočasnému odchodu Artura Toscaniniho (mimochodem, kterého v privátních dopisech Ema Destinnová nazývala žertovně „Vztekaninim“ pro jeho vznětlivost) z Metropolitní opery v roce 1915, ke kterému ale přispělo i vyhlášení první světové války. Geraldine Farrar tehdy svého milence postavila před ultimátum, aby opustil svou ženu a děti, což Ital ženatý již od roku 1897, ale odmítl. V době před první světovou válkou se ale vášnivý Ital dvořil právě i Emě Destinnové.