Operní kukátko (24)

Peter Konwitschny režíroval Halévyho Židovku, tatáž opera v Norimberku
Premiéru 10. ledna 2016 zažila opera francouzského skladatele Fromentala Halévyho La Juive (Židovka) v Nationaltheater v Mannheimu. Napjatě byla očekávána především režie Petera Konwitschného, který často sklízí velmi různorodé ohlasy na své výklady klasických operních děl. Operu nastudoval a premiéru dirigoval Alois Sedlmeier. Kostýmy i výpravu vytvořil častý Konwitschného spolupracovník Johannes Leiacker. Nastudování disponuje dvěma obsazeními většiny hlavních rolí – pouze gruzínský tenorista Zurab Zurabishvili jako host vystupuje v klíčové roli otce Éléazara bez alternace. Postava představuje jednu z nejnáročnějších rolí pro charakterního tenora, který zároveň musí zvládat belcantové zpívání. Jako jeho dcera Rachel vystupuje buď Ludmila Slepneva, nebo Astrid Kessler, tenorista Juhan Tralla zatím jako jediný Léopold a v koloraturním partu Eudoxie Estelle Kruger nebo Vera-Lotte Böcker. Proslavený režisér tentokráte očekávaně pracoval s tématem nesnášenlivosti ve společnosti.

Největším překvapením pak byla jeho prezentace jeho nové knihy krátce před premiérou s názvem Mensch, Mensch, Mensch! Oper als Zentrum der Gegenwart (Člověk, člověk, člověk! Opera jako střed současnosti). O obsáhlé publikaci vydané v Mnichově budeme informovat později. Již 17. ledna 2016 měla premiéru tato Halévyho opera také v Norimberku. Dílo zde nastudoval Guido Johannes Rumstadt a režijně připravila Gabriele Rech, která stejně jako Konwitschny přenesla dílo časově i vizuálně do současnosti. A jak je v Norimberku zvykem, většina rolí je obsazena (a většinou znamenitě) pěvci domácího souboru: Luca Lombardi jako host (Éléazar – v roli, v níž úspěšně vystupoval v poslední sezoně v Nice) a domácí zpěváci Leah Gordon (Rachel), Uwe Stickert (Léopold) a Banu Böke (Eudoxie). Inscenace je právě koprodukcí s Opéra de Nice.

Weillova Žebrácká opera v Theater an der Wien
Ve středu 13. ledna 2016 ožilo jeviště Theater an der Wien charaktery Brechtovy a Weilovy Žebrácké opery v nastudování Johannese Kalitzkého a v režii Keitha Warnera. Scénu navrhl renomovaný slovenský scénograf Boris Kudlička, který v současnosti pracuje s mnoha osobnostmi světové operní režie, opakovaně například Mariuszem Trelińským. V hlavní roli Macheatha (Mackieho Messera) vystoupil známý divadelní i filmový herec, dnes i uznávaný režisér Tobias Moretti (ano, opravdu první páníček Komisaře Rexe), který se rád zapojuje do rozličných hudebně-dramatických projektů.

Podle prvních kritik si vedle ostatního, výlučně operního obsazení vedl velmi statečně. Obklopují ho čtyři výjimečné ženy – Angelika Kirchschlager (Mrs Peachum), Nina Bernsteiner (Polly), Anne Sofie von Otter (Jenny) a talent vzešlý z operního studia Gan-ya Ben-gur Akselrod (Lucy). Proradného Peachuma pak ztvárňuje Florian Boesch. Představení, jež je spíše pojato tradičně a první kritiky ho označují německou slovní hříčkou nette Operette, tedy přibližně milá opereta, se budeme věnovat v samostatné recenzi. Oproti běžně naplánovaným pouze šesti představením stagion v tomto divadle vedení divadla rozhodlo tento oblíbený titul zařadit dokonce osmkrát.

Dvakrát drama žárlivosti v Drážďanech
V sobotu 16. ledna 2016 měl v drážďanské opeře premiéru tradičně sestavený večer dvou kratších oper o žárlivosti – osvědčená kombinace Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallových Komediantů.

Hudební nastudování zajistil (a premiéru také dirigoval) Stefano Ranzani. Režisérem pak byl Philipp Stölzl, uznávaný německý filmař a operní režisér, mimo jiné také tvůrce zábavné režie Berliozova Benvenuta Celliniho na salcburském festivalu. V Drážďanech je za režijní nastudování odpovědný Philipp M. Krenn. Ostatně i tato drážďanská inscenace vznikla jako koprodukce s Osterfestspiele Salzburg. V obsazení zaujmou především jména hlavních představitelek, jako Santuzza vystupuje Sonia Ganassi a jako Nedda Verónica Cangemi, známá doposud jako interpretka spíše barokní než veristické opery.

Vzestup a pád města Mahagonny trochu futuristicky
Novou inscenaci Weillovy zpěvohry Vzestup a pád města Mahagonny s premiérou 16. ledna 2016 v Theater Koblenz vybavili inscenátoři poněkud futuristickým pojetím. Režisér Marcus Lobbes, scénografka Pia Maria Mackert i návrhářka kostýmů Miriam Grimm se ve výtvarné složce inspirovali i vědeckofantastickými filmy a současnými ikonami internetové komunikace včetně všeobecně srozumitelných piktogramů a symbolů. Hlavní téma opery – moc peněz, korupce a směna požitků všeho druhu za peníze – je ostatně zcela nadčasové.

The Rape of Lucretia v Kolíně nad Rýnem
Mladá režisérka Kai Anne Schumacher (narozena 1988) inscenovala jako svůj místní režijní debut Brittenovu operu The Rape of Lucretia (Zneuctění Lukrécie), která měla německou premiéru právě na tomto jevišti v roce 1948.

Hudebně dílo nastudoval Rainer Mühlbach. Působivá opera, kterou české publikum nezná, by si jistě zasloužila uvedení na některém z českých jevišť.

Operní program na Wiener Festwochen 2016
Vedení známého vídeňského festivalu, který soustřeďuje absolutní špičky současné činoherní i hudebně-dramatické produkce, zveřejnilo úplný program. V letošním programu se dramaturgie soustřeďuje na pobaltské a ruské divadlo. Operní program představuje hostování frankfurtské opery s operou Die Passagierin (Pasažérka) Mieczysława Weinberga ve dvou představeních (19. a 20. května 2016) na scéně Theater an der Wien. Dirigovat bude Leo Hussain, režii povede Anselm Weber a ve dvou hlavních rolích vystoupí Tanja Ariane Baumgartner (bývalá nacistická dozorkyně v koncentračním táboře Lisa) a Sara Jakubiak (bývalá vězeňkyně Marta). Součástí programu by měla být i beseda s dnes s dvaadevadesátiletou autorkou předlohy opery, polskou spisovatelkou Zofií Posmysz v Künstlerhausu (21. května 2016).

Hlavním lákadlem pak bude inscenace Beethovenova Fidelia v hudebním nastudování Marka Minkowského s jeho souborem Les Musiciens du Louvre Grenoble v Theater an der Wien (čtyři představení: 14., 16., 18., 20. červen 2016). Režie se ujme ruský režisér Dmitri Tcherniakov, jehož režijní výklady vzbuzují někdy obdiv, jindy silné kontroverze. Pro Dmitriho Tcherniakova bude tento režijní úkol vídeňským debutem. V hlavních rolích vystoupí Michael König jako Florestan a Christiane Libor jako Leonore. Trochu zarážející z hlediska hlasové hygieny je počet čtyř představení v průběhu pouhých sedmi dní. Skutečnou lahůdkou bude zřejmě projekt jiného proslulého režiséra Christopha Marthalera Isoldes Abendbrot (Isoldina večeře) (3. a 4. června 2016 v Halle G v MuseumsQuartier). Námětem komponovaného písňového večera, ve kterém zazní díla Bacha, Beethovena, Schuberta, Schumanna, Ravela, samozřejmě i Richarda Wagnera, ale také francouzské šansoniérky Juliette Gréco nebo Elvise Costella, je myšlenka, jak lze opustit svůj dosavadní život beze stopy. Jak opustit dosavadní existenci a začít znovu jiný život jinde a jinak. Originální nápad, který zřejmě přišel někdy na mysl každému z nás, má skvělou hlavní interpretku, pro kterou je celý program zamýšlen. Tou je světově uznávaná švédská mezzosopranistka Anne Sofie von Otter, interpretka širokého stylového rejstříku a navíc skvělá herečka. Z koncertních programů přitahuje pozornost nescénické provedení Bartókovy magické jednoaktovky Hrad knížete Modrovouse (11. květen 2016, Musikverein) s Violetou Urmanou (Judith) a Gáborem Bretzem (Modrovous). Za pultem Wiener Symphoniker by měl stát Philippe Jordan.

Waltraud Meier se loučí se Sieglindou

Mezinárodně uznávaná wagnerovská a straussovská mezzosopranistka Waltraud Meier se rozhodla rozloučit s další stěžejní rolí svého repertoáru. Po Isoldě, kterou naposledy ztvárnila v mnichovské inscenaci v červenci minulého roku, svoji poslední Sieglindu zazpívala nyní ve Wiener Staatsoper (13. leden 2016). Sieglinda ve Wagnerově Valkýře byla její první rolí, se kterou vstoupila na pole dramatického sopránu roku 1992. S bouřlivými ovacemi přijatému představení jí byli skvělými partnery přední wagnerovští interpreti naší doby: Christopher Ventris (Siegmund), Linda Watson (Brünnhilde) nebo Michaela Schuster (Fricka). Dirigoval Ádám Fischer.

Operní týden s Plácidem Domingem na ČT art
Sedmdesáté páté narozeniny (narozen 21. ledna 1941 v Madridu) jednoho z nejslavnějších zpěváků naší planety připomíná týdenní cyklus záznamů oper, v nichž tento umělec – tenorista (a dnes barytonista a dirigent) v průběhu posledních pěti dekád vystoupil.

Česká televize vybrala několik velmi známých, převážně filmových záznamů jeho umění. V pondělí 18. ledna 2016 zazněla Pucciniho Madama Butterfly (1974) v legendární inscenaci Jeana-Pierra Ponnella. V titulní roli s nepřekonatelnou Mirellou Freni – a Christou Ludwig jako Suzuki – Plácido Domingo zpívá nevěrného Pinkertona. Orchestr Vídeňské filharmonie dirigoval Herbert von Karajan. Den poté (úterý 19. ledna 2016, 20.20 hod.) následují další slavné zfilmované opery – Mascagniho Sedlák kavalír (1982) a Leoncavallovi Komedianti (1982). Režisérem dvou samostatných filmů je další legenda operní režie, Franco Zeffirelli. Partnerkou je Domingovu dalšímu nevěrníkovi Turiddovi v prvním díle vášnivá Santuzza Jeleny Obrazcové, v druhém pak Teresa Stratas jako rozmarná Nedda a Juan Pons. Ve středu (20. ledna 2016, 20.20 hod., repríza neděle 24. ledna 2016, 0.10 hod.) je zařazen hodinový recitál Pocta Seville, ve kterém zpěvák interpretuje árie inspirované tímto městem. Hudební doprovod této poctě Andalusii diriguje James Levine s Vídeňskými symfoniky. Ve čtvrtek (21. ledna 2016, 20.20 hod.) se mohou diváci těšit na jeden z nejlepších operních filmů všech dob – Carmen (1984) v režii italského režiséra Franceska Rosiho. Film je natočen v autentických exteriérech. Přes všechen obdiv k Domingovu umění, pěveckému i hereckému, absolutní senzací filmu je právě Carmen americké pěvkyně řecko-portorického původu Julie Migenes (nebo také Julie Migenes-Johnson, když zpěvačka určitý čas připojovala ke svému jménu i příjmení manžela), která si film tak trochu „ukradla“ pro sebe.

V pátek (22. ledna 2016, 20.20 a repríza 26. ledna, 23.35 hod.) budeme mít možnost sledovat Plácida Dominga v záznamu Verdiho Trubadúra z roku 2013. Partnery mu budou Anna Netrebko, Marina Prudenskaya a Gaston Rivero. Hraje Staatskapelle Berlin, dirigentem je Daniel Barenboim. Zde už proslulý zpěvák „přepustil“ svůj slavný part spinto tenorovi a sám se ujal barytonové role. Diváci by měli využít tuto velkorysou operní nabídku, aby si připomenuli nejen Plácida Dominga a jeho obdivuhodnou kondici a připravenost, kdy nastudoval přes sto dvacet velkých operních rolí, ale také proměny inscenačního stylu filmových oper ve vybraných ukázkách. Samozřejmě většina světových uměleckých televizních i rozhlasových stanic zařazuje při této příležitosti obdobné série záznamů nebo rozhovory s oblíbeným umělcem.

Kniha měsíce
Popelová, Lenka – Špačková, Eva (edit.): Svět architektury a divadla. Architekt Ivo Klimeš. Praha, Grada Publishing 2015. Architekt Ivo Klimeš (narozen 1932) se ve svém díle soustředil především na projekty divadelních budov.

Již několik let po dokončení studia architektury vyhrál soutěž (vyhlášení výsledků 1959) na ostravskou operní scénu. Stavba sice z různých důvodů nebyla realizována, ale pro Ostravu mohl navrhnout dostavbu Divadla Antonína Dvořáka, dokončenou na začátku sedmdesátých let dvacátého století. Jeho další kariéra ho dovedla například k realizované stavbě nového divadla v Mostě, rekonstrukci Divadla Jiřího Myrona (po požáru) v Ostravě nebo k další rekonstrukci a přestavbě technického zázemí budovy dnešního Slezského divadla v rodné Opavě. Zlatá slova zaznívají v zařazeném rozhovoru: „Problémem může být přetechnizování divadla. Divadlo by mělo mít především poezii a tajemství.“

Nahrávka měsíce
Véronique Gens – Néère. Klavír Susan Manoff. ALPHA 2015 (1 CD). Nové písňové album představuje skvělou francouzskou sopranistku, vzorovou interpretku například Mozarta, Glucka, Berlioze nebo Offenbacha, také jako velkou dámu francouzské písně, kterou dokáže provést s nezaměnitelným šarmem a náladou. Výrazově jsou jednotlivé písně dokonale odlišeny v polohách radosti, zamyšlení, roztoužení nebo melancholie. Obsahem 66minutové nahrávky jsou písňové opusy, které nejsou na českých koncertních pódiích často k slyšení.

První blok tvoří písně Ernesta Chaussona, jednoho z autorů přechodu od novoromantismu k hudebnímu impresionismu. Na úvod zazní například jeho 7 Mélodies, které zařazuje dnes více světových pěvkyň do písňových recitálů (v Praze jsme v ukázce z tohoto cyklu slyšeli například Susan Graham). Pak následuje blok písní Henriho Duparca, obsahující i slavnou píseň Phidylé. Desku uzavírá blok písní Reynalda Hahna. Právě vybraná píseň Néère z výběru Hahnova cyklu Muses Latines dala desce název. Ten odkazuje na mytologické Néreovny, dcery mořského boha Nérea, žijící v paláci na dně Egejského moře, kde provozovaly hudbu a tanec (čímž tak trochu konkurovaly pozemským Charitkám nebo Múzám). Jejich počet se podle různých pramenů liší. Tento rafinovaný písňový program míchá několik známých písní (nádherně rozjímavá À Chloris Reynalda Hahna) s písňovými opusy takřka neznámými. Pro obdivovatele Véronique Gens i milovníky francouzské písně naprosto nutné rozšíření diskotéky.

Dva kritici – Weber a slon
Carl Maria Weber (1786–1826) musel vedle své dirigentské a skladatelské profese pracovat z existenčních důvodů také mnoho let jako hudební kritik. Jednoho dne recenzoval představení svého skladatelského soupeře Gaspara Spontiniho – tentokráte velmi výpravné opery, kdy součástí podívané byla i živá zvířata.

Vyvrcholením byla scéna exotického průvodu, jejíž součástí byl i dospělý slon. Představení se ale Weberovi vůbec nelíbilo; v okamžiku, kdy slon ale zvedl ocas a scénu „obohatil“ o svůj příspěvek, poznamenal Weber škodolibě ke svým přátelům: „Nevalně drezurován, ale jako kritik skvělý.“