Operní kukátko (29)
Evelyn Herlitzius jako Elina Makropulos
Úspěšná dramatická pěvkyně a skvělá operní herečka Evelyn Herlitzius slaví podle kritiků velký úspěch v roli třistaleté operní pěvkyně v inscenaci Věci Makropulos v Deutsche Oper. Umělkyně musela nedávno pro nemocnění odříci účinkování v hlavní roli Renáty v mnichovské inscenaci Prokofjevova Ohnivého anděla. Tam ji nahradila představitelka této role z Berlína – Svetlana Sozdateleva. Evelyn Herlitzius teď v Berlíně kraluje mezinárodnímu týmu, ve kterém má zastoupení i Česká republika a Slovensko – Alberta Gregora zpívá tenorista Ladislav Elgr a adeptku na operní kariéru Kristinu slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová. O nevšední inscenaci v hudebním nastudování Donalda Runniclese přinese Opera Plus samostatnou recenzi.
Otello v Theater an der Wien
Rossiniho operní verze zůstávala na světových jevištích jako jediné zhudebnění Shakespearovy tragédie žárlivosti a manipulace až do premiéry Verdiho zpracování téže látky. Rossiniho belcantová opera byla zcela nedávno nastudována nejen pro salcburský festival, ale také v tomto měsíci zazněla dvakrát (3. a 6. února 2016) koncertně v Barceloně v excelentním obsazení (Julia Lezhneva, Gregory Kunde a další). V Barceloně je nastudována jako komparativní titul, který se střídal se scénickým uvedením právě Verdiho Otella. Theater an der Wien uvádí tuto Rossiniho operu z roku 1816 v hudebním nastudování italského dirigenta Antonella Manacordy a režiséra Damiana Michieletta, který zde také v roce 2013 velmi úspěšně inscenoval Mozartova Idomenea. Desdemonu ztělesňuje gruzínská sopranistka Nino Mačaidze a Otellem je rossiniovský specialista – americký koloraturní tenorista John Osborn, který zpíval i v salcburském provedení vedle Cecilie Bartoli v roce 2014. Premiéra se uskutečnila 19. února 2016, recenzi jsme přinesli zde.
Rozhovor týdne
Režisér Damiano Michieletto a dirigent Antonello Manacorda v rozhovoru krátce před premiérou mluví o své opakované spolupráci, důvodech, proč hrát Otella, o konfliktu společnosti s jedincem, který se vymyká, a o tom, jak inscenace vznikala. Rozhovor najdete v plném znění pod názvem Otello: Zeitgenössisch hat nichts mit Kostümen zu tun (Otello: Být současný nemá nic společného s kostýmem) zde .
Max Emanuel Cenčić jako zpěvák i režisér
V rámci Händel-Festspielen, Slavnostech Georga Fridricha Händela, v Karlsruhe byla také uvedena mistrova málo uváděná opera Arminio z roku 1737. V šesti představeních (shodou okolností se počet shoduje s počtem historicky první série uvedení pod Georgem Friedrichem Händelem v Covent Garden v Londýně) upoutává především světově ceněný kontratenorista Max Emanuel Cenčić v titulní roli. Arminio, také Arminius, v německých zemích zvaný i jako Hermann der Cherusker byl náčelník kmene Cherusků, který dočasně sjednotil germánské kmeny. Libreto vychází i ze skutečných událostí, mimo jiné bitvy v Teutoburském lese (9 n. l., kdy se odehrává i vlastní děj opery), kde utrpělo římské vojsko zásadní porážku. Samozřejmě libreto se zápletkou pro sedm sólistů se tradičně soustředí především na milostné a mocenské zápletky, historické události jsou jen podkladem pro rozvržení tématu. Opera byla v minulém roce takřka v totožném obsazení nahrána na labelu Decca. Vedle Cenčiće prvé kritiky oceňují i další sólisty – kontratenoristu Vinceho Yi a sopranistku Laylu Claire. Slavný kontratenorista sklidil dobré ohlasy i na svou první operní režii.
Zákaz lásky v Madridu
Pod souběžným španělským názvem La prohibición de amar byla v Madridu (vůbec poprvé v Teatro Real) uvedena Wagnerova raná komická opera Das Liebesverbot (Zákaz lásky). V devíti představeních s premiérou 19. února účinkují známí zpěváci: Christopher Maltman (Friedrich), Peter Lodahl (Lucio) a Manuela Uhl (Isabella). I inscenační tým je prvotřídní – za dirigentským pultem stojí Ivor Bolton a režijně dílo připravil Kasper Holten. Inscenace, jež vznikla v koprodukci s Covent Garden v Londýně a Teatro Colón v Buenos Aires, je jednou z akcí k uctění letošního shakespearovského výročí, na které většina českých divadel (a to nejen operních) trochu pozapomněla. Obě dvě Wagnerovy rané opery – tedy Zákaz lásky a Víly – se stále častěji objevují v dramaturgických plánech divadel, zatím ovšem trvalejší místo v repertoáru pořád ještě spíše jen hledají. Několik seriózních pokusů o jejich oživení zatím trvalou oprávněnost jejich uvádění neprokázala.
Jana z Arku tentokráte od Braunfelse
Operní dílo Waltera Braunfelse (1882-1954) se pozvolna dostává do povědomí operních diváků. Německý skladatel, který v meziválečném období zkomponoval několik úspěšných oper, mimo jiné Die Vögel (Ptáci; 1920) podle Aristofanovy komedie, byl značně poškozen zákazem provádění jeho děl po nástupu fašismu v Německu roku 1933. Jeho opera Jeanne D’Arc – Szenen aus dem Leben der Heiligen Johanna (Jana z Arku – Scény ze života Svaté Jany) je v současnosti spojována především se sopranistkou Julianou Banse, která s velkým úspěchem vystoupila i při novodobém provedení ve Stockholmu roku 2001, v koncertním nastudování v rámci salcburského festivalu v roce 2013 i v nahrávce tohoto působivého jevištního díla.
