Operní magazín: výlet do krajiny „poezie dětství“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Maurice Ravel: Dítě a kouzla - Veronika Holbová, Vladimíra Malá, Ondřej Janeček - JD České Budějovice 2016 (foto archiv JD České Budějovice)
Maurice Ravel: Dítě a kouzla – Veronika Holbová, Vladimíra Malá, Ondřej Janeček – JD České Budějovice 2016 (foto archiv JD České Budějovice)

Čerpala jste tyhle zkušenosti z předchozí práce? Máte za sebou vystoupení v roli Concepción v Ravelově Španělské hodince v Košicích, nedávno jsem vás viděl jako Černošku v ostravské inscenaci opery Bohuslava Martinů Tři přání aneb Vrtkavosti života, která pochází ze stejné doby jako opera Dítě a kouzla…

Když mluvíte o Concepción, musím říci, že to už je několik let a myslím, že dnes zpívám poněkud jinak. Hlas se mi rozprostřel do výšek i hloubek. Ale pokud jde o interpretační hledisko, pak vám musím dát za pravdu. Právě díky těmto zkušenostem jsem měla náskok a mnohem dříve jsem pochopila skladatelovy postupy a myšlenky. I ta zmiňovaná Černoška mě posunula dál, přestože není psána bezvýhradně pro soprán, je spíše mezzosopránová.

Máme tu tedy v případě našeho stěžejního operního autora Bohuslava Martinů operu z poloviny dvacátých let, tedy čistého vrstevníka Ravelovy opery Dítě a kouzla. Zde, jakož i ve Třech přáních, je spousta jazzových prvků. Máte je v krvi nebo jste se je musela učit?

V krvi je úplně nemám… Ale při zkouškovém procesu jsem se velmi snažila tu volnost vnímat a oprostit se od modelu první, druhá, třetí, čtvrtá… Na tu svobodnější polohu jsem si prostě musela trochu zvyknout. Ne každý skladatel nám to ovšem umožňuje. Mnohdy jsou pravidla jasně dána. Martinů je má taky. Ale konkrétně v té Černošce v opeře Tři přání jsem měla volnost do té míry, že jsem se jí zprvu bála.

Bála jste se? Nevěděla jste, čím tu volnost naplnit, jak ji využít?

Naplnit jsem se ji tedy určitě nebála… Ta role je blízká mému vnitřnímu já. Je to ukázka ženskosti, dravosti, možnosti někoho sníst, lásky k jídlu… Dramaturgicky a herecky jsem se ztvárněním Černošky problém neměla. Ale s tou pěveckou stránkou jsem se, přiznávám, musela trochu poprat.

V divadle bylo dnes večer plno dětských diváků včetně vašeho mladšího bratra Kristiána. Před chvilkou mi řekl, že jste coby Oheň, Princezna a Slavík „hrozně moc“ přesvědčivá. A že zdaleka nejlepší jste byla jako Oheň…

Všem dětem se líbí Oheň. Dokonce tu už mám jednoho šestiletého fanouška, který mi řekl, že jsem jeho třetí holka pro milování. Včera dostal ode mne velkou červenou pusu a od jeho maminky jsem se dověděla, že si ji nechtěl umýt a šel tak do školy…
***

SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, režie
Inscenace Ravelovy opery Dítě a kouzla mne přivedla ke vzpomínkám na vlastní dětství a k přesvědčení, že dětská fantazie je bez hranic. Pokud bychom nemuseli chodit k jídlu, chodit spát a případně do školy, vršili bychom v dalších a dalších spirálách další a další výmysly a poťouchlosti, které dovede jen dítě, když to na něj přijde. A z této úvahy jsme vyšli i v rozhovoru s pány Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským, tedy režijním tandemem SKUTR.

SKUTR - Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (zdroj JDČB)
SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (zdroj JDČB)

Martin Kukučka: Já jsem právě kvůli té absenci hranic, o níž mluvíte, šel studovat divadelní režii. Vždycky bylo mým snem si na divadle hrát a pokusit se tím nakazit i herce, sólisty, sbor a tak dále. Šlo a jde mi právě o překračování těchto limitů a návraty k dětské hravosti. Fantazie je pro jeviště hrozně důležitá a je krásné říct, že se můžu takovouto poťouchlostí živit.

Lukáš Trpišovský: Já jsem trochu usedlejší než Martin, jsem větší introvert, a šel jsem studovat režii snad právě proto. Myslím, že na divadle si totiž můžu dovolit mnohem víc, než bych si dovolil v životě. I já ty hranice překračuji moc rád.

Ravelova opera Dítě a kouzla má jediné dějství a necelých padesát minut. Tou jsou podle mého názoru dosti podstatné hranice, alespoň pro její inscenátory. Mohli jste si tu absenci hranic dovolit jako režiséři?

Martin Kukučka: Je to stejné, jako když je dítě omezeno svým pokojem. Zůstává doma, zavře se v místnosti a nachází předměty. Baterka. Můžu dělat stín. Staré boty. Můžu být strašidlo. Mám tam křeslo, pohovku, postel. Udělám si bunkr. Nám šlo o to, se do toho pokoje stále vracet a zjišťovat, co všechno může vzniknout. Pokoj může být vesmír. Může to být moře. Pohádka. A stejným způsobem určuje hranice i Maurice Ravel v opeře Dítě a kouzla.

Lukáš Trpišovský: Ta opera má jedno výrazné specifikum. V normálních operách trvají sólové árie šest, osm i více minut. Zde u Ravela trvají minutu. Ty nejdelší maximálně dvě minuty. A to bylo, pokud se ptáte na hranice, doopravdy poněkud omezující. S Martinem jsme zjistili, že není čas postavy exponovat. Přijdou, musí se okamžitě ukázat a zase odejít. Když jsme ale na generálce i na premiéře pozorovali dětské diváky, zjistili jsme, jak ohromně moderní pojetí tu Ravel vytvořil. Řadí tu za sebou výrazně kontrastní čísla ve dvouminutovém formátu nepochybně s jasným ohledem na dětského návštěvníka.

Maurice Ravel: Dítě a kouzla - Ondřej Janeček, Ondřej Koplík, Vladimíra Malá - JD České Budějovice 2016 (foto archiv JD České Budějovice)
Maurice Ravel: Dítě a kouzla – Ondřej Janeček, Ondřej Koplík, Vladimíra Malá – JD České Budějovice 2016 (foto archiv JD České Budějovice)

Přišli jste na to opravdu až teď? Uvažovali jste při přípravě samotné koncepce tak, abyste vytvořili něco pro dětského diváka v roce 2016 a ne spíše jakési retro pro jeho rodiče, když inscenujete operu z roku 1925?

Martin Kukučka: Člověk si samozřejmě v určitou chvíli tyto otázky položí. A pak si řekne: Já se chci bavit, chci se vrátit do dětských let. A pokud mně se to povede, věřím, že se podaří nakazit tím i děti. A to se podaří, když se mi povede nakazit i kolegy na jevišti. – Otázka tedy nezní, co předvádět dětem. Pro nás je důležité hrát si. A hrát si tak, aby měly chuť hrát si i děti.

Lukáš Trpišovský: My jsme už dvakrát dělali dětský titul a pokaždé to z tohoto pohledu zůstalo jaksi na půl cesty. Příliš jsme totiž mysleli na to, jak budou reagovat děti. A tentokrát jsme si řekli, že půjdeme opačnou cestou, my se tím musíme bavit a musíme nadchnout i zpěváky, aby i oni se tím bavili.

Jak těžké bylo nadchnout zpěváky? Mluvil jsem s některými o náročném aspektu této opery v podobě oněch krátkých výstupů a nutnosti rychlých střihů a změn mezi nimi…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ravel: Dítě a kouzla (JD České Budějovice)

[Celkem: 57    Průměr: 3.9/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na