Operní magazín: výlet do krajiny „poezie dětství“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Martin Kukučka: Všechny jsem na začátku poprosil: Od teď se na celé dva měsíce musíme pokusit být dětmi a pojďme hledat tu nejjednodušší cestu… Děti přece taky moc nekombinují. Jsem princezna. A teď jsem oheň. Teď. Hned. Najednou. Protože se mi to hodí. Ty samé šaty, když s nimi budu vlnit, budou vypadat jako oheň. A když stejné šaty s vlečkou vznešeně ponesu, udělají ze mě princeznu. U dětí funguje fantazie takto jednoduše. Nepotřebují komplikovat, exponovat, přemýšlet. A představte si, s umělci jsme se na tom dohodli, všechny to chytlo a ukázalo se, jak snadné je vrátit se do dětských let. Když se člověk rozhodne, že může, tak to jde.

Lukáš Trpišovský: Těžké to nakonec nebylo. Když máte čas si během zkoušek zablbnout, tak každý, kdo už je poněkud usmýkaný každodenním životem, to vezme jako bezvadnou příležitost.

Maurice Ravel: Dítě a kouzla - Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka - JD České Budějovice 2016 (foto FB JDČB)
Maurice Ravel: Dítě a kouzla – Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka – JD České Budějovice 2016 (foto FB JDČB)

Martin Kukučka: Zjistili jsme, že děti mají daleko méně předsudků, než mnoho dospělých lidí, kteří se tváří, že už vědí, jak by divadlo a opera měla fungovat a znít. Možná, že některé věci nepochopí dítě zcela stejně jako my. Ale minimálně má zážitek, o kterém dovede mluvit a který se mu uloží do paměti.

Mluvili jsme o tom, že Ravelova opera Dítě a kouzla je sledem árií a výstupů na minimální časové ploše. Je pro vás toto dílo spíše jedním jediným obloukem nebo sekvencí různých epizod?

Lukáš Trpišovský: Telefonoval jsem ten titul scénografům a výtvarníkům Jakubu Kopeckému a Simoně Rybákové. Jejich první reakce zněla: Čtyřicetiminutová opera? To zvládneme, to bude v pohodě… Pak si poslechli nahrávku, přečetli si libreto a volali mi nazpátek zcela zhroucení: …Tam se minutu co minutu mění prostředí a postavy, co s tím budeme dělat??? – Takže naším největším úkolem bylo vyřešit tyhle rychlé změny a zároveň ale nebýt úplně popisní a ponechat prostor fantazii. Nevytvářet snový svět, který už je výtvarně dán. Tvořit surrealitu z reality.

Martin Kukučka: Na druhou stranu dějová linka této opery je velice jednoduchá. Dítě se ocitá ve zvláštním snu, chvíli je v pokoji, kde ožívají předměty, pak přejde do zahrady, kde ožívají i zvířata a stromy. Celá příroda to dítě obklopí, ono znovu usíná… Celé jako by se to dělo jen v nějakém malém fantazijním záblesku. Jak to začne, tak to i skončí a zůstane jen nějaký intenzivní pocit. Abych se ale vrátil k vaší otázce, je to jednoduchý, avšak vnitřně velmi členitý oblouk.

Maurice Ravel: Dítě a kouzla - ukázky scény a kostýmů - JD České Budějovice 2016 (foto FB JDČB)
Maurice Ravel: Dítě a kouzla – ukázky scény a kostýmů – JD České Budějovice 2016 (foto FB JDČB)

Ve chvíli, kdy sboristé pohřbívají vážku přišpendlenou ve vitríně a rukou na ni sypají hlínu, sedí dítě před hrobečkem a každý člen sboru ho buď šťouchne klackem, nebo mu pohrozí pěstí a podobně. Přemýšlel jsem v tom okamžiku o zachování nadhledu a laskavosti k dětskému elementu, který – pravda – občas rodičům strašlivě leze na nervy a nejraději by ho vystřelili do vesmíru, ale je to jejich dítě a jejich krev a přese všechno není možné mu hrozit pěstí a šťouchat holí, i když provede něco sebestrašnějšího…

Lukáš Trpišovský: Takhle se ale dělá to jevištní napětí. My jsme ze začátku určité obavy měli. Třeba z toho, že úloha dítěte je psána pro mezzosoprán a pro nás bylo dost neuvěřitelné, že dospělé kolegyně si budou hrát na malé kluky. Tak jsme si řekli: pojďme to udělat snově a přiveďme na scénu skutečného kluka ve věku osmi let, jemuž se ve snu zjeví jeho alter ego – mezzosopranistka v identickém modrobílém pyžamu, vypovídající o jeho pocitech. Tohle byl pro nás klíč a velký prostředník pro ostatní děti v hledišti, které na scéně vidí svého zástupce. A když se jemu děje to, co popisujete, musí se mu to dít doopravdy. Tak se do něj prostě šťouchne klackem. Musím říct, že na generálkách to děti hodně prožívaly.

Martin Kukučka: Nesmíme zapomenout na další aspekt, který do opery vložil už sám skladatel. Dítě se tu nepotkává jen s poťouchlostmi, jichž je původcem. Dotýká se i smrti, kterou způsobuje a na kterou začne najednou nahlížet z jiného úhlu. Možná, že se začne bát i samo o sebe. Zároveň nahlíží, že předměty i zvířata kolem mají nejen duši, ale také nějakou historii, skrze kterou k nim máme vztah. A dítě si uvědomuje, že tento vztah je konečný.

Maurice Ravel: Dítě a kouzla - Vladimíra Malá, Ondřej Janeček - JD České Budějovice 2016 (foto archiv JD České Budějovice)
Maurice Ravel: Dítě a kouzla – Vladimíra Malá, Ondřej Janeček – JD České Budějovice 2016 (foto archiv JD České Budějovice)

Přivedlo toto uvědomění dětského protagonistu i ke kroku, kdy se začal starat o nemocnou veverku? Připadá mi, že zrovna tento moment je klíčový, ale v opeře není nijak výrazně zachycen…

Lukáš Trpišovský: Tohle jsou pro režiséra vždycky horké chvilky. Často skladatelé rozepisují pocity veverky na dvacet stran partitury a pak se ve třech taktech uděje něco, co my bychom kompozičně dělali úplně jinak, kdybychom měli možnost určovat rytmus celého díla. Ale zde ho určuje Maurice Ravel, který v určitou chvíli ve dvou taktech předepíše, že veverka je zraněná a ošetřená. Začátek opery, kdy dítě rozbije všechny věci, které si to s ním pak ve snu přijdou vyřídit, jsme také nepojednali nijak popisně. A zde, ve finále s veverkou, exponujeme dítě uprostřed oživlé přírody a klademe důraz na to, že musí zpytovat své svědomí. Já sám jsem to jako malý zažil; nacpal jsem si malou žábu do kapsičky u kalhot a chtěl si ji odnést domů. A když jsem ji pak vyndal, byla mrtvá. Toto je pro mě mnohem podstatnější, než vidět jevištní ilustraci děje. Navíc si myslím, že věci, které se sdělují explicitně textem, nemusím nutně sdělovat ještě obrazem. Děti si to přece domyslí…

Maurice Ravel: Dítě a kouzla - Lukáš Trpišovský - JD České Budějovice 2016 (foto FB JDČB)
Maurice Ravel: Dítě a kouzla – Lukáš Trpišovský – JD České Budějovice 2016 (foto FB JDČB)

Ano, na konci opery už stačí jen zazpívat, že chlapec „není zlý, on zmoudřel…“

Martin Kukučka: „On už zmoudřel a nás má rád.“ Tak to v závěru opery zpívá veškeré živočišenstvo…
***

Olga Jelínková, představitelka Ohně, Princezny a Slavíka
Jako divákovi se mi vyplatilo v Českých Budějovicích se zdržet, počkat si na druhou premiéru Ravelovy opery Dítě a kouzla a moci porovnat výkony alternujících umělců a umělkyň. O trojroli Ohně, Princezny a Slavíka se tu s Veronikou Holbovou dělí sopranistka Olga Jelínková. Dámy představují velmi rozdílné typy hlasové i jevištní, a tak i nároky, které na ně tato trojrole kladla, vnímala každá z nich poněkud jinak…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ravel: Dítě a kouzla (JD České Budějovice)

[Celkem: 57    Průměr: 3.9/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na