Operní panorama Heleny Havlíkové (100)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 3. do 9. prosince 2012

 – Lohengrin coby nalezenec Kaspar Hauser
 – Královražda jako Ikarův pád
 – Opojný Flórez v Rudolfinu
 – Inspirace na dny příští
***

Lohengrin coby nalezenec Kaspar Hauser

Díky přímým přenosům z evropských prestižních operních domů, kterých se u nás ujalo pražské Bio Oko, se diváci mohli účastnit tradičního zahájení podzimní operní sezóny v milánské La Scale – události jinak dostupné jen bohatým vyvoleným. Kdo do Bia Oko dorazil, určitě nelitoval.Scala uvedla Lohengrina Richarda Wagnera (premiéra 1850 ve Výmaru) vskutku velkolepě. Hlavní podíl na úspěchu má dirigent Daniel Barenboim (1942), v Argentině narozený izraelsko španělský dlouholetý šéfdirigent La Scaly (také jsme ho mohli již několikrát poznat při hostování v Česku), který svůj orchestr dokonale zná, stejně jako Wagnerovy partitury – a bylo cítit, že z „kolektivního“ tělesa se stal jeden organismus, dýchající, bouřící a plynoucí i ztišenými proudy a plochami Wagnerovy velkolepé hudby.

Režie přenosu vkomponovala do přenosu o přestávkách, vyplněných zajímavými rozhovory s inscenátory a protagonisty, jakési „umělecky“ se tvářící barvotiskové pohlednice z putování „múzy“ do Scaly – je příznačné, že situace před divadlem v tu dobu vypadla zcela jinak. Nasazení Lohengrina na otevření milánské sezóny ve Scale totiž předem vyvolávalo mediální třenice, na nichž se ochotně přiživovali i politici – neboť Scala má přece „vlastenecky povinně“ zahajovat Verdim. A k „protestům“ před divadlem se ochotně přidali anarchisté a extremisté, kteří tak rádi bojkotují například ples vídeňské opery. Tyto žabomyší roztržky ale premiéra Lohengrina smetla do zapomnění úžasným uměleckým zážitkem (který by možná ocenili i oba odvěcí rivalové).

Německý režisér Claus Guth (1964), který nedávno posílil své renomé Straussovou Ženou beze stínu (pro Scalu i Covent Garden), k motivu Lohengrina přistoupil sice originálně, ale jeho koncepce nebyla hlavním vkladem do strhujícího úspěchu inscenace. Wagnerovskou pohádku o labutím princi pojal jako téma „identity“ a jejího hledání – téma sice psychologicky a filozoficky nosné, ale které nelze bezezbytku aplikovat na rytíře Lohengrina, který svou identitu nehledá – jen ji nesmí projevit, což je něco zcela jiného. Lohengrin není Plaváček bez minulosti, který se (v pojetí režiséra Gutha) z ničeho nic ocitne bosý, schoulený a chvějící se na jevišti, jako svého druhu Kaspar Hauser. A zdráhavě přebírá roli idolu, kterého v něm chce vidět nejen měšťanská společnost, ale především Elsa. Ta je zde za hysterickou neurotičku, poznamenanou od malička týráním od dominantní Ortrudy, která ji peskuje rákoskou při hře na piano. Její obsedantní kousání nehtů i škrábání rukou má svůj původ dozajista ve složitém vztahu k Telramundovi jako pěstounovi i zamýšlenému manželovi a ve smrti bratra, jejíž spáchání Else tak systematicky dávají za vinu; Gottfried se jí neustále zjevuje jako malý chlapec i mladík s jedním labutím křídlem.

Guth příběh, který se u Wagnera odehrává v první polovině 10. století v Antverpách, přesunul o několik století k době vzniku opery. Jindřich Ptáčník má generálskou uniformu s honosnými epoletami, sbor fraky a cylindry nebo vojenské a četnické uniformy a pušky s nasazenými bodáky. S výtvarníkem kostýmů Christianem Schmidtem vytvořili skutečně výraznou scénu s dvoupatrovým pavlačovým „činžákem“, který s pomocí světel ve 3. dějství ustoupí do pozadí a pozornost je soustředěna na „kouzelnou krajinu“ umístěnou na jeho dvorku, s dřevěným molem, rybníčkem naplněným do půli lýtek vodou a uschlým rákosím. Na molu se také strhne první manželská hádka dvou lidí, které o sobě vůbec nic nevědí; každý od toho druhého očekává něco jiného. V Guthově koncepci Lohengrin vyústí do situace, kdy se králi Jindřichu Ptáčníkovi – v podání skvělého René Papeho – vlastně uleví, když takoví psychicky labilní jedinci, kteří se příliš vymykají měšťanským pořádkům, zmírají. Nakonec se kolem rybníčku i v něm navršila spousta mrtvol, když k Telramundovi a utopené Else  přibyla i Ortruda, která si v detailu kamer řezala zápěstí nožem s divadelní krví, a Lohengrin, obklopený houfem četníků, sebou na zemi škubne naposledy. Na molo vystoupí mladíček zbavený labutího křídla. Už při předehře čarodějka Ortruda přinese Gottfriedovu botičku a okázale z ní vyleje vodu – ve finále pak Lohengrin téma botičky zopakoval. Lodice, u Wagnera tažená labutí, byla vhodně nahrazena tímto mladíkem, jehož souvislost s labutí připomínala průběžně během celé inscenace hra a peříčky (občas i ve formě indiánské čelenky, s níž si hraje malý Gottfried – a která pak zůstane pohozena v rákosí, kde Lohengrin ubije Telramunda. Guthova stylizace Lohengrina do „muže bez minulosti“, který se náhle zjeví, aby se sebe přijal úkol hrdiny, docela fungovala – a bylo až s podivem, kolik se na závěr na březích rybníčku navršilo mrtvol.

Barenboim se tentokrát vyvaroval proklamací proti podfinancování kultury – snad i proto, že měl plno starostí s tím, jak sehnat záskok za Anju Harteros, která měla na premiéře zpívat Elsu, ale na poslední chvíli pro nemoc odřekla. Nakonec ji velmi důstojně zastoupila německá sopranistka Annette Dasch. Režisér jí určitě ani nestačil povědět, kudy má na jeviště přicházet a kudy odcházet – patrně jí pouze doporučil, ať se sem tam obsedantně poškrábe – ale přesto její výkon byl po boku Jonase Kaufmanna dokonalý. Ale o významu práce režiséra tato epizoda vypovídá vše.Ovšem výkon Jonase Kaufmanna v roli Lohengrina si zasloužil absolutorium. Jeho lahodný hlas obsáhl jak vábivá pianissima, tak exploze citu a vzdoru výzvám osudu – publikum doslova omámil. Vynikající výkony ovšem podali všichni sólisté i sbor – René Papeho jako Jindřicha Ptáčníka nebo skvělou Elsinu sokyni Evelyn Herlitzius v roli čarodějky Ortrudy. Při vší kontroverznosti Guthova pojetí Scala předvedla, jak se dnes může inscenovat opera.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Královražda jako Ikarův pád

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Lohengrin (La Scala Milano)

[yasr_visitor_votes postid="35211" size="small"]

Vaše hodnocení - Verdi: Un ballo in maschera (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="34952" size="small"]

Vaše hodnocení - J.D.Flórez (Praha 6.12.2012)

[yasr_visitor_votes postid="34837" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments