Operní panorama Heleny Havlíkové (118)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 29. dubna do 5. května 2013
Tentýž Nabucco, tentokrát z Covent Garden s Domingem 
– Myslivečkova Olimpiade jako existenciální drama 
– Ředitel La Scaly Stéphane Lissner o premiéře Olimpiade 
– Inspirace na dny příští 
***

Není právě obvyklé (a při přenosech do kin je to poprvé), že jsme mohli porovnávat stejnou inscenaci v provedení dvou špičkových operních domů – milánské La Scaly a londýnské Královské opery, navíc v rozmezí pouhých dvou a půl měsíců. Tou inscenací byl koprodukční Nabucco Giuseppe Verdiho – o té milánské více v Operním panoramatu z 19. února 2013 zde. Inscenační tým byl v obou případech identický. Italský režisér Daniele Abbado (1958, syn dirigenta Claudia Abbada) přenesl děj z roku 581 před Kristem někam do mussoliniovské Itálie a scénografka a kostýmní výtvarnice Alison Chitty pojala scénu jako židovský hřbitov s anonymními náhrobky ve vrstvě písku, kterým se všichni brodí. Pohyb velkého sboru v kostýmech mussoliniovské Itálie stísněnými propustmi mezi náhrobky připomínal transporty i exodus. Na horizont jsou souběžně černobíle promítány záběry hřbitova z ptačí perspektivy. Náhrobky jsou s průběhem děje Babylónskými postupně vyvraceny, bourány a po přestávce nahrazeny futuristickou drátěnou podobou boha Baala, jakoby sestavenou z odpadků plechů a drátů – aby i tato modla byla nakonec pokácena.

Vlastní provedení bylo na obou scénách podobné a srovnatelné, hudební nastudování Nicoly Luisottiho a výkon orchestru a sboru byl ovšem z Londýna upraven zvukovými mistry výrazně profesionálněji. Částečné změny doznalo obsazení – Nabucca v Londýně vytvořil v zaznamenávané repríze místo milánského Lea Nucciho další sedmdesátník, který si stále může dovolit vystupovat na takto prestižních scénách – Plácido Domingo, Fenenu Marianna Pizzolato a Ismaela Andrea Caré. Stejně jako ve Scale zpívala Abigail Liudmyla Monastyrska a Zachariáše Vitalij Kovaljov. Jakkoliv byli všichni pěvci výborní, i v Londýně svým zcela výjimečným talentem pro Verdiho dramatické sopránové role dominovala Abigail Liudmyly Monastyrské. U Plácida Dominga je třeba vedle stále kvalitního zpívání ocenit jeho nezdolnou energii a stálou oblibu u publika, stejně i herecké mistrovství, získané léty jevištních zkušeností.

Kvalita byla srovnatelná a bylo by zajímavé vědět, zda cesta koprodukce snížila v dnešní nelehké finanční situaci náklady na inscenaci (případně jak se o ně obě divadla podělila).

Hodnocení autorky: 70 %

***
Myslivečkova Olimpiade jako existenciální drama

Pražské Národní divadlo přece jen uvedlo inscenaci, kterou kvůli nedostatku financí chtělo navzdory mezinárodním závazkům i renomé inscenačního týmu dokonce zrušit – Olimpiade Josefa Myslivečka (1734-1781). Projekt zaštítěný Václavem Luksem s jeho Collegiem 1704 a režisérkou Ursel Herrmannovou v koprodukci s divadly z Caen, Dijonu a Lucemburku se podařilo dovést k premiéře až za pomoci finančního daru z privátní sféry, když Bohemian Heritage Fund poskytl jeden milión, což podle ČTK tvoří pětinu rozpočtu na tuto inscenaci, která ovšem ve Stavovském zazněla pouze třikrát!

Olimpiadu Mysliveček komponoval na libreto Pietra Metastasia – z padesátky skladatelů v rozmezí let 1733 až 1792 nebyl první ani poslední, kdo toto libreto zhudebnil (včetně například Vivaldiho, Pergolesiho, Picciniho, Cimarosy nebo Paisiella). Premiéru měla roku 1778 v Teatro San Carlo v Neapoli.Český skladatel Josef Mysliveček (1737-1781), známý pod přízviskem Il Boemo, patřil k poslední generaci skladatelů opery seria neapolského typu. Ač nebyl Ital, podařilo se mu dokonce v letech 1765-80 zapojit do operního „showbyznysu“ přímo v kolébce tohoto žánru, ba dokonce v tehdejší operní Mekce Neapoli. Jeho autorství je doloženo u 26 oper seria (za celý život nenapsal jedinou buffu). Mysliveček schémata opery seria nebořil, nýbrž ctil a mistrovsky ovládl (Il Bellerofonte, L’Ipermestra, Il gran Tamerlano, Antigone nebo Olimpiade). Většina jeho oper vznikla na texty tehdejšího operního guru Pietra Metastasia, jehož libreta zhudebňovali prakticky všichni skladatelé té doby. Podle kánonů tohoto žánru vycházel děj především z antických dějin a mýtů, měl formálně oddělené parlandové recitativy s doprovodem continua (cembalo a violoncello), případně doprovázené recitativy (accompagnato) a hudební čísla, především třídílné da capo árie se zdobeným opakováním prvního dílu, často pěvecky bravurně pojaté, v nichž skladatelé vyjadřovali afekty postav.

Mysliveček byl typem vysloveně vokálního skladatele, proto mu vyhovoval tradiční typ opery seria s dominantní pěveckou složkou a proto měl u Italů, kteří pěvecké umění dokážou vychutnat a ocenit, takové úspěchy. Mysliveček dokázal vyhovět požadavkům primadon a kastrátů, jejich touze oslňovat brilancí i silou hlasu a uměním improvizace a ozdob ve virtuózních áriích s bohatými koloraturami.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Nabucco (ROH Londýn 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Mysliveček: Olimpiade (ND Praha)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na