Operní panorama Heleny Havlíkové (12)

  1. 1
  2. 2

Týden od 13. do 19. prosince 2010

° Oblastní Nápoj lásky v Národním
° Státní opera záslužně připomněla své kořeny
° Inspirace na dny příští

***

Oblastní Nápoj lásky v Národním divadle

Proč se ND rozhodlo při redukci premiér kvůli snížení rozpočtu zachovat právě Nápoj lásky, když hraje světových operních hitů až až, nebylo zřejmé před premiérou a není to jasné ani po ní. Když už ND vsadilo na „diváckou jistotu“ výběrem titulu, mělo uváženěji vybrat inscenační tým s většími operními zkušenostmi. Mladý dirigent David Švec sice v ND už působí, ale Nápoj lásky bylo jeho první samostatné nastudování opery – zdá se, že bez větší zkušenosti v některém z mimopražských divadel bylo rozhodnutí pověřit ho hudebním nastudováním zatím předčasné, ve srovnání například s Petrem Šumníkem nebo Janem Snítilem, kteří – Národním divadle nepovšimnuti – už tolikrát osvědčili své schopnosti. Švecovo těžkopádné pojetí se míjelo se stylem Donizettiho „melodramma giocoso“ zejména hřmotnou hrou orchestru, který se nepatřičně dral do „hlavní role“.


Uplatnit proti takové zvukové mase eleganci fines belcanta s jeho legatem, flexibilní artikulací, delikátním frázováním ve vztahu k textu, s lehkostí a dynamickými jemnostmi nebylo pro sólisty vůbec snadné. Podařilo se to při druhé premiéře Peteru Bergerovi jako Nemorinovi a Svatopluku Semovi jako Belcoremu, kteří se prosadili díky znělosti a posazení svých hlasů postavených na spolehlivé kantiléně. Aleš Briscein, Nemorino první premiéry, přesvědčil zejména v lyričtější poloze v závěru, kde je instrumentace řidší – slavná Una furtiva lagrima mu vyšla. Podobně obstála svým subtilnějším sopránem Kateřina Kněžíková, která zpívala Adinu při obou premiérách, ač má ND uvedené dokonce tři alternace pro tuto roli. Ani ladnost a půvab ale nemohly zastřít její šustivé tóny ve výškách a občasné „ošizení“ koloratur. Také Ondrej Mráz zpíval Dulcamaru při obou premiérách, ale jakoby se soustředil hlavně na intonačně a rytmicky co nejpřesnější tóny, úsilí umluvit tu spoustu slov a snahu držet krok s profesionálním tanečníkem (marnou), takže buffo charakter tohoto protřelého podvodníka mu unikal. A Jiří Hájek prošel první premiérou jako Belcore marně bezvýrazný.

Svěží komickou operu o dvou aktech složil Donizetti na libreto Felice Romaniho, které si dělá legraci ze středověké legendy-dvorského eposu o nápoji lásky, který svedl dohromady Tristana a Isoldu (připomeňme, že Wagner na stejném tématu začal pracovat až o čtvrt století později a zatímco Donizetti složil veselou operetku, Wagner téma pojednal jako osudové drama a tragédii; u diváků ale uspěli oba). Zdálo by se, že se na Donizettiho Nápoji lásky díky jeho melodičnosti, vtipu a jednoduchém příběhu o lásce se šťastným koncem nedá režijně nic pokazit. Stačí trocha dojemnosti a špetka humoru. Některá nastudování akcentují prvky komedie dell’arte, jinde třeba až drsně vyhrotili vojáky coby znásilňující okupanty. Nápoj lásky skutečně unese leccos. Režie italského choreografa Simona Sandroniho a jeho spolupracovnice Lenky Flory ale nic objevného nepřinesla. Doktor Dulcamara přijede na tříkolovém vozítku značky Ape prodávat své produkty do poválečné italské vesnice, kde visí po šňůrách spousta prádla, Nemorino jezdí na mopedu, dobu připomínají na náměstíčku plakáty s Mastroiannim, před kadeřnictvím je vystavena spousta paruk, které si ale holky zkoušejí tak dlouho, že se z počátečního vtipu stane zoufalá nuda.


Inscenátoři vskutku anoncovali inspiraci italským neorealismem, ale byla jen vnějšková, v podivné směsici se socrealismem nedůsledná (zejména například ve srovnání s koncepcí Jiřího Nekvasila, Daniela Dvořáka, Josefa Jelínka a Števy Capka při nastudování Massenetova Dona Quichotta ve Státní opeře). Tento přenos v čase z italské vesnice počínajícího 19. století Donizettimu nijak neublížil, ale ani nepomohl – ostatně nejrůznější „nápoje lásky“ à la Dulcamara jsou co do věrohodnosti srovnatelné s dnešními reklamou na nejrůznější „potravinovinové doplňky“.

Nápadů bylo poskrovnu a hodně samoúčelných – když například v závěru pachtýřka Adina vehementě zametá čistou podlahu jeviště zánovním koštětem, které sebere z Dulcamarova vozítka. Zůstalo nakonec krotce jen u zpočátku vtipně využitého pásového dopravníku, na kterém po balících slámy, které si pak bezúčelně přehazují zevlující zemědělci, vyjede Adina začtená do Tristana a Isoldy. Nepříjemné hučení zapnutého dopravníku pak překřikuje rozmarná a rozmazlená pachtýřka Adina, když se po něm ladně honí s nesmělým ctitelem Nemorinem.

Sandroni, věren své profesi choreografa, si dával záležet, aby všichni poskakovali, hopsali, trdlovali, hemžili se, aniž bylo jasné proč stále a tak stejně; teprve v závěrečném zklidnění se podařilo rozehrát o Adině a Nemorinovi něco víc nad rámec koketní nafoukané holky a venkovského balíka. Inovace lepou „lovkyní“, která při předehře sestřelí mechanického kolibříka nebo před oponou uloví v orchestřišti rybu, aby „se stihla přestavba“, byla mimo. Podobně nepatřičně působila i nezpívající postava Dulcamarova asistenta – Zdenek Horváth se svou profesionální baletní průpravou zcela vymykal pofidernímu světu Dulcamarova „obchodování s deštěm“. Kostýmům 50. nebo 60. let, u nichž se zdálo, že se Lenka Flory snaží, aby ženám co nejméně slušely, se pak zcela vymkly uniformy „vojska“, připomínající náhle přilbami s hrotem a chocholy armádu první třetiny 19. století. Takto přistrojený Belcore ovšem uděluje pokuty Dulcamarovi v jeho Ape vozítku (za rychlost?). Lze dovodit, že pro inscenátory a jejich „pracovní knížky“ bylo toto jejich první setkání s operou přínosnější, než pro Národní divadlo.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Nápoj lásky (ND Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (22) “Operní panorama Heleny Havlíkové (12)

  1. Včerejší informace kolem SO jsou natolik podivné, že působí dojmem ztráty zdravého rozumu u minimálně některých jeho aktérů. Neslyšel jsem, že by se o rekonstrukci uvažovalo a tudíž byl znám rozsah potenciálních nákladů. Na zpracování projektové dokumentace bude vypsáno výběrové řízení příští rok. To vypadá na zahájení rekonstrukce tak nejdříve za 2 roky. A přitom v době velkého šetření už na ni má ministerstvo peníze teď. A do té doby co? Je objekt v tak dezolátním stavu, že to brání bezpečnému provozu? Co bude s dluhy divadla? Nepřihnul jsem si? mb

  2. Paní doktorka Havlíková nejen popsala správně premiéry Nápoje lásky, ale i další otazníky kolem Státní opery.
    Ano, problém je především v tom, kdo stojí v čele jednotlivých budov. Zdá se, (a premiéry posledních dob to potvrzují), že ani v jedné budově není vedení v pořádku.
    Děkujeme týdenní ministryni, která, bez jakýchkoli zkušeností, instalovala toto vedení Národního divadla. Každá nová premiéra potvrzuje její šlápnutí vedle. Podobné je to se SOP, která už léta postrádá dobré vedení. Řešením není zavírat SOP ani ji po vzoru akademika Nejedlého fúzovat s ND, ale vypsat konkurzy a do čela obou institucí postavit fundované umělce. Jen se obávám, zda vůbec někdo je zde schopen posoudit, kdo z přihlášených lidí je vůbec fundovaný. Podobně špatně dopadl např. konkurz na ředitele Moravského divadla v Olomouci a ani nové vedení ostravského ND zatím (soudě podle Šárky a Werthera) se nezdá tím pravým.

  3. V politice nejde o zdravý rozum. Jde o to ušetřit a co nejelegantnějším způsobem zlikvidovat SO. Taky vymyslíme fingovanou záminku – rekonstrukci. Ústav zavřeme a už nikdy neotevřeme. Převedeme za pár šupů na nějaké své kamarády a je to. Vynález hodný komunálního zubaře, kterému dohodili křeslo ministra.

    Praha včera ztratila druhou operní scénu!

  4. Paní Havlíková se "pustila" do ND razantně (a daleko více, než je tady od jiných autorů zvykem). Nejsme přesvědčen, že Preambule je něco, co k něčemu praktickému slouží. Je to jen proklamace. Nejsem přesvědčen ani o tom, že více Hubiček, Prodaných nevěst, Rusalek, Šárek, Z mrtvých domů nahradí chybějící světovou klasiku v repertoáru a tím i přístupnost světové operní tvorby domácímu publiku. Nyní, kdy bude mít Praha pravděpodobně jen jedno operní divadlo, je orientace tohoto divadla na světový repertoár naopak velmi žádoucí. Nelze se spoléhat na to, že domácí tvorba je natolik kvalitní, že nahradí světový repertoár. Není. Preambule je jen kus textu, důležité je nabízet lidem bohatý a různorodý světový repertoár. V tomto případě je dobře, že vznikl L'elissir…

  5. Ale paní/pane anonymní! Každý národ si své kulturní dědictví střeží! Podívejme se na repertoár německých divadel, co se tam hraje (o novinkách a operách pro děti nemluvě). A velice bych se bál dávat na misku vah třeba Šárku s Nápojem lásky! Jednak si myslím, že je to nesouměřitelné, jednak české opery nejsou nekvalitní (nekvalitně se jen provozují, pokud se někde hrají).

  6. V neděli nám skončil v televizi F.L. Věk, kdo (opět) sledoval, tak si mohl připomenout, že od dob národního obrození se (pořád) prosazuje, že divadlo má vzdělávat. Oproti tomu anglosaská divadla diváky (jen) baví. Je to však málo? Já od opery očekávám příjmenou hudbu a pěknou podívanou. Nápoj lásky je pro mne po dlouhé době něco odpočinkového, co se v Národním divadle hraje. Hry o Marii jsou nádherné, ale moc náboženské, Hoffmanky jsou dlouhé (a se bude dávat Wágner) a v Mozartovi mi vadí ty nekonečné recitativy. Nápoj lásky mi padl do noty.

    A že je inscenace "oblastní"? Vždyť i publikum v Národním je oblastní, akorát dámy mají norkové kožichy. Já občas také zajedu na operu na oblast a jsem spokojený – nikdo si tam na nic nehraje. Všichni jsou rádi (herci i diváci), že divadlo stále funguje.

  7. Předchozí: pregnantně vyjádřeno. Ano, je to tak. V Praze si hrají na pupek operního světa,bývalé redaktorky Květů je srovnávají s Metropolitní a hned si myslí, že když přivezou trojkolku ze střední Itálie, jsou světoví.

    Na oblasti (i v okolních zemích) se dělá divadlo s láskou, nadšením a radostí a funguje tam. Viz recenze na Prodanku z Olomouce.

  8. Mám pocit, že paní Havlíková usoudila, že pokud se už někdo nazývá kritikem, měl by a priori kritizovat. Kritik by však měl především referovat nestranně o předmětné události. I psaní kritiky je umění! Recenze paní Havlíkové jsou však plny "dojmologie", kterou vydává za objektivní pravdu. Nelze jí to však mít za zlé. Valná většina našich profesionálních hudebních a operních kritiků jsou lidé bez hudebního vzdělání, jejichž aprobací je pouze to, že se jim líbí opera. Když fanoušek opery píše na blogu subjektivní recenzi, má nárok na vlastní názor o kterém je možno diskutovat. Když však "profesionál" publikuje recenzi v deníku, kde shodí poctiovou práci jenom proto že je zaujatý, že má jiný vkus…prostě proto že není profesionál, je to zlé. Taková osoba si neuvědomuje jak strašně škodí… a nebo si to uvědomuje, působí jí to radost… a to je pak ještě horší. Co takové fórum na téma "kritika kritiky"?
    Petr S.

  9. ad český repertoár. Na repertoáru ND jsou zastoupeni všichni autoři české operní klasiky Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů. Poslední 3 jmenovaní jsou prezentování novými inscenacemi (Rusalka, Káťa Kabanová, Hry o Marii). Nemylím si, že by ND pečovalo špatně o českou operu a jsem toho názoru že má smysl uvádět opery, které mají potenciál být součástí světového repertoáru. Hry o Marii byly velmi úspěšně koprodukovány v Polsku a vzbudili velkou pozornost v zahraničí (kdo sleduje zahraniční média ví)- pak má česká opera smysl. Pokud ovšem jsou v sezóně z rozpočtových důvodů pouze 3 premiéry, bylo by z mého pohledu nesmyslné obětovat jednu z nich pro Hubičku, Tajemství nebo podobné rodinné stříbro. Nechci polemizovat o tom, zda to jsou díla dobrá či špatná, nicméně jistou vypovídající hodnotu má fakt, že po více něž stu letech, kdy jsou tato díla součástí repertoáru našich divadel, našla cestu pouze velmi vyjímečně na mezinárodní operní scénu. Myslím, že nemá smysl si namlouvat, že světu v Tajemství objevíme zapomenutý klenot, když se to nepodařilo za sto let. Národovecké horlení paní Havlíkové zavání demagogií.

  10. Paní dr. Havlíková není demagogem, ale má naprostou pravdu. Že se ve světě moc nehraje Tajemství, nevadí. Finské opery se také nejčastěji hrají ve Finsku. Propagovat by se česká opera měla a kdo jiný by ji měl uvádět, než Národní divadlo. A to nejde jen o Smetanu a Dvořáka, ale i o Ostrčila, Jeremiáše, Křičku, Foerstera, Nováka a mnoho dalších skladatelů. Znáte Jeremiášovy Bratry Karamazovi? Vždyť to je tak strhující opera!
    Je pravda, že operní kritika u nás moc velkou úroveň nemá. Ale recenza dr. Havlíkové mají vždy smysl a na rozdíl od dr. Hermana nebo Lenky Šaldové nejsou subjektivně zbarvené a demagogické!

  11. Pani dr.Havlíková je demagog. Pokud např. tvrdí, že ND dostává vyšší dotace než jiné scény, aby pečovalo o čeký repertoár, pak se jedná o demagogickou lež. ND má větší dotace a rozpočet protože protože živí tři soubory (opera, balet, činohra), protože obhospdařuje řadu scén a zaměstnává přes 1000 lidí a hlavně proto, že je to naše první scéna, nikoliv proto, aby se zde hrál přednostně Dráteník a Tajemství. Zvláští je, jak lidé kteří nemají žádnou zodpovědnsot dokážou plamenně v médiích řečnit o "vizích", "koncepcíh hospodaření" atp. a přitom se ani neobtěžují obstarat si základní informace. Mohl bych citovat řadu demagogických tvrzení i amatérských chyby paní doktorky…jeden postřeh za všechny. Paní doktorka sice nešetří subjektivnimí expresivními výrazy jako "zoufalá nuda" (co je pro někoho nuda, projiného nuda být nemusí), ale NIKDY nereflektuje reakce publika na představení. Přitom popsat atmosféru představení a reakci publika je dle mého názoru nedílnou součástí recenze. Problém je totiž v tom, že reakce publika jsou často v rozporu s tím co píše paní doktorka a napsat poté co je představení v recenzi strháno, že atmosféra byla skvělá a reakce publika bezprostřední se jaksi nehodí do krámu. Není toto snad demagogie?
    Petr S.

  12. To Petr S.: Až to na mě Petře dělá velmi silné podezření, že se za tím co píšete, skrývá někdo Národního divadla!! :-) Hodnocení Nápoje lásky od HH je určitě docela přísné, ale budete se divit, já ho plně podepisuji. A podle reakcí mých známých nejsem zdaleka jediný, kdo říká nic moc, spíš oblastní úroveň. Stejně tak jsem zdaleka nejen já velmi nespokojen s repertoárovou politikou ND. David Vrána

  13. Kdo čte pravidelně, zjistil jistě, že zde vyšly na Elixír dvě recenze. Jedna od V. Dvořáka, jedna od H. Havlíkové. Liší se trochu v hodnocení, při pozorném pročtení však zjistíte, že mají i společné prvky. Dobře, že je zde víc autorů recenzí a recenze jsou subjektivní útvar.

  14. to David:tak to se velmi mýlíte! s ND mám jen tolik společného, že stejěn jako většina fanoušků opery sleduji co se děje a že se profesionálně věnuji hudbě (nikoliv v ND) Je zvláštní, že jakmile se objeví někdo kdo obhajuje (nikoliv bez výhrad) produkci ND, vznikne okamžitě podezření ze zaujatosti. Jako kdyby se rozumělo samo s sebou, že návštěvník ND musí být v každém případě velmi kritický a pokud není, pak je zaručeně nějak propojený s ND. Myslím, že jsem normální příznivec opery, který dokáže poznat dobře odvedenou práci a má jistý vztah k realitě. Jako realisticky uvažující fanoušek opery vím, že v ND nikdy nemůžou být produkce jako v MET, ale ani jako v Drážďanech, stejně jako asi fotbalový fanoušek ví, proč ve Spartě nehraje Beckham nebo Messi a proče tedy nemůže hrát jak Barcelona. To ovšem neznamená že nemůžou vzniknout dobré počiny – a myslím si že vznikají. U pani Havlíkové jsem nepolemizoval s obsahem ale formou recenze. Subjektivní dojmologie typická pro Havlíkovou do recenze nepatří, věcnou argumentaci s profesionálním rozborem ovšem nelze očekávat někoho, kdo k tomu nemá profesní předpoklady (hudební vzdělání, osobní zkušenosti s divadelním provozem atp.)Petr S.

  15. to Karel: velmi bych uvítal, která z mých tvrzení konkrétně považujete za demagogická. Já jsem u pani Havlíkové konkrétní byl (namátkově pochopitelně – chcete li mohu pokračovat) tak mi prosím račte upozornit na moje pochybení stejn konkrétně. Jinak děkuji za tip "kritiky kritiky"… nejsem pravidelným návštěvníkem tohoto webu a rád si počtu.
    Petr

  16. Dr. Havlíková je ve svých názorech naprosto konstantní. Nazývat ji demagogem určitě není na místě. Můžete s ní souhlasit více nebo méně, ale žádné dojmologie rozhodně nepíše. Zmínky o reakcích publika do recenzí určitě nepatří, konec konců ND si po každé premiéře vydává tiskovou zprávu o ovacích ve stoje samo:))

  17. to Petr S. Národní divadlo moravskoslezské má také několik budov a 4 soubory(balet,činohru,operu a operetu/muzikál)a má od města podstatně menší dotaci. Dokonce ji na tuto sezónu byla dotace krácena o 20 mil.,takže došlo k reorganizaci. A na operetě a opeře jeto znát. Úroveň představení se zhoršila.
    Zdeněk

  18. Petře S.:
    Demagogem jste opravdu vy, ne dr. Havlíková. Byl jsem též na premiéře a plně se ztotožňuji s tím, co napsala! A s absencí českého repertoáru v ND má také pravdu.
    A pokud se nemýlím, je doktorkou hudebních věd, hrála v orchestru liberecké opery, působila jako dramaturg opery ND. Tímto se, myslím, nemůže u nás prokázat žádný jiný operní kritik.

Napsat komentář