Operní panorama Heleny Havlíkové (126)

  1. 1
  2. 2

Bilance sezony 2012/13 stálých operních divadel 

Sezonu 2012/13 našich stálých divadel s operními soubory lze shrnout do několika základních charakteristik jako sezonu dramaturgicky pestrou, jako sezonu s novými mladými režiséry, s několika výraznými pěveckými osobnostmi a dvěma operními soubory s koncepčním vedením a výsledky – ostravským v čele s ředitelem Jiřím Nekvasilem a hudebním ředitelem Robertem Jindrou a libereckým, který řídí Martin Otava se šéfem opery Martinem Doubravským. Ale i jako sezonu, v níž se naplno projevily negativní dopady ministerského hazardu se sloučením Národního divadla a Státní opery, které nejenže nepřineslo žádné úspory, ale – podle oficiálního písemného vyjádření Ministerstva financí – Ministerstvo kultury tento dodnes neobjasněný krok nad rámec sloučených rozpočtů dotovalo zatím bez bližšího vysvětlení v roce 2012 navíc 52,5 miliony za situace, kdy divadla zřizovaná a financovaná převážně městy doslova bojují o holý život.Stále u nás působí deset stálých operních souborů – dva v Praze, byť po oné nepovedené transformaci pod jedním vedením, a dále v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Ústí, Liberci, Českých Budějovicích a v Opavě. V letošní sezoně připravily celkem třicet jedna scénických operních premiér, což stále odpovídá počtu, který se ustálil v posledních letech.

Dramaturgická pestrost
Vyjdeme-li z oprávněného požadavku na plná hlediště, který před divadla kladou zřizovatelé, krize financování kultury a konzervativizmus operního publika, je odvaha zařazovat neznámé tituly vlastně malý zázrak. Že uvedení světových, českých nebo málo známých oper ne vždy zcela vyjde, patří zcela logicky k rizikům a používat je jako argument pro apriorní zatracování této hledačské dramaturgické linie, by vedlo k devalvaci opery jako hudebně-dramatického žánru.

České novinky
Otazníky vyvolalo ve Státní opeře uvedení Války s mloky Vladimíra Franze. Nečekaný a notně bizarní kontext této sedm let staré zakázce ovšem dodala autorova prezidentská kandidatura, kdy premiéra se konala dokonce v předvečer voleb. V nespojitém hudebním kaleidoskopu Franz zploštil Čapkovu předlohu do sentimentálního milostného příběhu a teze, že by si lidé neměli bohapustě užívat blahobytu. Novince nepomohla režie Davida Drábka, který svůj operní debut pojal jako ilustrační show.S podobným problémem převedení silné mnohovrstevnaté předlohy do operní podoby se potýkal i Zdeněk Pololáník, který má přitom – podobně jako Vladimír Franz  – rozsáhlé zkušenosti se scénickou i filmovou hudbou. V Noci plné světel podle dramatické předlohy francouzského katolického spisovatele a diplomata Paula Claudela Zvěstování Marii si tento bezmála osmdesátník operní žánr vybral vůbec poprvé. Symbolika oběti a všeobjímajícího odpuštění v tomto mystériu milosti nad středověkým příběhem jedné francouzské rodiny však v libretu sklouzávaly do tezí, které hudba v melodizovaném parlandu spíše klopotně posouvala, než aby je vyvíjela ve strukturovaném hudebně-dramatickém tvaru.Brněnská opera se v české premiéře rozhodla připomenout operu svého rodáka meziválečné éry Ericha Korngolda Zázrak Heliany. Ani v tomto případě se inscenátorům nepodařilo jednoznačně přesvědčit, že tato mystická opera s dekadentními rysy o bezútěšném totalitním království a hutnou partiturou byla dosud opomíjena neprávem. Svým sytým mezzosopránem na sebe ovšem upozornila Jana Wallingerová jako po pomstě prahnoucí Poselkyně a svou pozici pozoruhodné sólistky potvrdila i jako Dulcinea.Novodobým objevem se ovšem stalo uvedení Myslivečkovy Olympiády, a to především zásluhou dirigenta Václava Lukse a jeho souboru Collegium 1704. Tomu se až díky podpoře soukromého sponzora podařilo zvrátit odmítavý přístup vedení Národního divadla, které bez ohledu na uzavřené koprodukční kontrakty chtělo inscenaci zrušit. A připravit se tak o jednoznačně nejlepší inscenaci, která zachraňovala notně pošramocenou reputaci naší první scény.

Italské, anglické, ale i francouzské objevy
Zařazení Anny Boleny Gaetana Donizettiho, pěvecky virtuózní opery mistra vrcholného belcanta, se mohlo zdát až troufalé. Tato ostravská odvaha se ale ukázala jako podložená díky dirigentu Oliveru Dohnányimu a dosud činohernímu režisérovi Ivanu Krejčímu, který se tak v opeře skvěle uvedl svou muzikalitou i přesně volenou divadelní zkratkou. Ale především díky sólistům, kterým dominovala Jana Šrejma Kačírková v titulní roli. Ve své letošní sérii křehké Gildy v budějovickém Rigolettovi a Markétky v plzeňském Faustovi pokračuje v budování svého výjimečného talentu koloraturní sopranistky. Ostatně Faust se i díky estetické vytříbenosti a divadelní fantazii režiséra Jiřího Heřmana stal dalším z inscenačních vrcholů této sezony. V Anně Boleně zaslouží vyzdvihnout také další sólisté, Michaela Kapustová, Václava Krejčí Housková nebo David Szendiuch, kteří se stejně jako sbor zasloužili o to, že tuto ostravskou inscenaci považuji za vrchol letošní operní sezony.Méně přesvědčivě v Ostravě vyšla další novodobá česká premiéra – La Wally Pucciniho současníka Alfreda Catalaniho zejména kvůli příliš popisné režii a obsazení, v němž se Eva Urbanová potýkala s partem titulní hrdinky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments