Operní panorama Heleny Havlíkové (163)

Helena Havlíková, 29.04.2014 0:00

Týden od 22. do 27. dubna 2014
– Elegantní Piotr Beczała
– Takové – naštěstí – nejsou všechny
– Inspirace na dny příští
***

Elegantní Piotr Beczała
Během ani ne jednoho měsíce přijel do Prahy po Rolandu Villazónovi a Jonasovi Kaufmannovi do třetice další tenorista – Piotr Beczała. Dají se nějak porovnat? Analogie je v tom, že jde o tři vyzrálé osobnosti, které dnes skutečně patří v tomto „úzkoprofilovém“ oboru ke světové špičce a možnost slyšet je v Praze skýtá zážitek (jakkoli za něj posluchači v Praze zaplatí často více než tenorový ctitel v Paříži, Miláně, Londýně…). O to zajímavější, že každý je úplně jiný. Ve zkratce – zatímco temperamentní Mexičan Rolando Villazón je při koncertním recitálu extrovertní showman, introvertní intelektuál Němec Jonas Kaufmann byl v Schubertově písňovém cyklu Zimní cesta jeho protipólem. A Piotr Beczała při svém pražském vystoupení působil jako elegantní seladon v tom nejlepším slova smyslu; ostatně druhou polovinu jeho recitálu tvořila vyznání operetních milovníků, zakončených slavným Lehárovým Dein ist mein ganzes Herz, jak ho zpívá Su-Čong v Zemi úsměvů. A Beczała pro operetu „operní“ frak stylově vyměnil za sametový smoking s černým motýlkem a naplno rozezpíval svůj zvučný tenor v sladce sentimentálních melodiích nejen Franze Lehára, ale i Emmericha Kálmána a Richarda Taubera.Vyznáním právě tenorovému mistru operety Richardu Tauberovi je i Beczałovo poslední CD. Jen škoda, že Český národní symfonický orchestr, který Beczału v Praze doprovázel, patřičnou operetní lehkost, nadýchanost, esprit a švih a empatii vůči sólistovi postrádal. A v samostatných orchestrálních číslech, zejména ve Dvořákově Slovanském tanci č. 9 H dur a v předehře k Prodané nevěstě volil dirigent Łukasz Borowicz velice zběsilé tempo, které hráči sice uhráli, ale v celkovém dojmu zůstaly vlastně jen rychle zahrané noty.

Ke srovnání vybízí i dramaturgie pražských koncertů všech tří tenoristů. Zatímco pro Villazóna se stala Praha startovním místem k jeho turné s nově vydanou nahrávkou Mozartových méně známých árií a Kaufmann zařadil Prahu do své evropské série se Zimní cestou – Beczała sestavil první půli večera speciálně pro Prahu. Verdiho árie Riccarda z Maškarního plesu, Rigoletta a Gounodova Romea proložil Princem z Rusalky a Jeníkem ze Smetanovy Prodané nevěsty. Nejen tyto árie, ale na repertoáru už několik let má celé role těchto nejznámějších oper českého klasického repertoáru. Jeho Vidino divná, přesladká z 1. dějství, kdy Princ poprvé spatří Rusalku proměněnou z víly v ženu, byla nabitá emocemi milostného vzplanutí s nádherně klenutou kantilénou a stala se jedním z vrcholů večera.

Protože Beczała právě Prince vytvořil při přímém přenosu Rusalky z Met, nabízí se další srovnání o podílu zvukových mistrů, hudebních režisérů, ale i reprodukčních zařízení jednotlivých kin na výsledném zvuku. Je jasné, že mezi zvukovou podobou výkonu v divadle a při přenosu jsou velké rozdíly – zejména v případě menších hlasů, kterým kvůli zvukové vyváženosti technika často pomáhá na objemu. Ovšem v případě Beczały jako by zvukaři ubírali – jeho tenor, spíše mladodramatický než lyrický, měl ve Smetanově síni velký objem, krásně se nesl a byl mnohem barevnější, než známe z přenosů. Takto, s až dokonale lahodnou krásou, zpíval i Jeníkovu árii Jak možná věřit z 2. dějství Prodané nevěsty, v níž přece jen trochu chybělo ono šibalství, které k Jeníkovi také patří. To ale nic nemění na tom, že Beczała těmito dvěma áriemi získal bouřlivé sympatie publika.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Takové – naštěstí – nejsou všechny

Předposlední produkcí Met pro přímé přenosy letošní sezony byla Mozartova opera Così fan tutte. Peter Gelb, jak bylo zřejmé z rozhovoru s Jamese Levinem zařazeným do přestávky, chtěl vyhovět přání tohoto mnohaletého guru Met, kterému se po vážných zdravotních problémech se zády po dvou letech podařilo vrátit se před „svůj“ skvěle vycvičený a univerzální orchestr.

Jde o letitou inscenaci americké režisérky a asistentky Lesley Koenig, která se v Met etablovala od roku 1983 jako režisérka znovu a znovu obnovovaných nebo odjinud přenesených inscenací Ponnellových, Schenkových nebo Zeffirelliho. Od těchto mistrů operní režie se naučila respektu ke scénickým poznámkám, které v Così fan tutte, její první samostatné režii v Met, oddaně, ovšem pouze fádně ilustruje. Nic víc. Jsme skutečně na písčité pláži s plachetnicemi v pozadí, v neapolském domě sester s koutkem pro služku, která ze šňůry sbírá usušené punčochy a na detailně vyvedených kamnech míchá čokoládu, na pěkné travnaté zahradě s dvěma křesílky, na zahradě na břehu moře a tak dále a tak dále. Nejvytíženějším kusem „nábytku“ je nápovědní budka, která slouží coby sedátko, stupátko, případně odkládací stolek. Konzervativnímu americkému publiku to zjevně stačí: finesy, ironii, ale i hořkost a hravost tohoto Mozartova vrcholného dramatu giocoso (premiéra ve Vídni 1790) zřejmě nepostrádají. Ani buffa, ani drsně hořká hra o lidských citech se zneklidňujícím rozdílném názoru mužů a žen na sex, erotiku i morálku, s tradovanou smyslností žen, jejich vášni a touze, se shakespearovskou zaměnitelností partnerů, vedoucí až k existenciálnímu znejistění, s absurdností přísah a ošidností zkoušek věrnosti, s nebezpečností valmontovského nebo mefistofelského pokušitelství a tak dále. Tyto Così se drží na repertoáru téměř dvacet let i s česko-slovenskou účastí (při jejich obnovení v roce 2005 zpívala Dorabellu Magdalena Kožená a o pět let později se v roli Ferranda uplatnil slovenský tenorista Pavol Breslík). Jenže komu vlastně zpívá hned v Mozartem živě rozehraných úvodních terzettech dvojice bezmezně zamilovaných mladíků, kterým se rozhodne životem ostřílený Don Alonso otevřít oči, co se stálosti žen týká, je nejasné: trojice chlapíků toporně trčí v popředí scény s očima upřenýma vpřed. Tento herecký stereotyp oživila svým temperamentem alespoň Danielle de Niese jako čiperná protřelá a svou vizáží atraktivní služka Despina. Ale ani kouzla zvukařů nedokázala zastřít šelest jejího subretního sopránu.

Také v dalším obsazení Met vsadila osvědčené sólisty, kteří v Met spolehlivě působí už řadu let. Mnohé známe z předchozích přenosů – zejména univerzálního lyrického tenoristu Matthewa Polenzaniho, který se kromě Ferranda do Mozartových postav Dona Ottavia, Tamina, Belmonta, do Rossiniho Lindora v Italce z Alžíru, hraběte Almavivy v Lazebníkovi, do Donizettiho Ernesta v Donu Pasqualovi, ale i Gounodova Romea nebo Verdiho Alfréda či Vévody v Rigolettovi postupně vypracovával od roku 1998 z Ozbrojence (Kouzelná flétna), Janka (Věc Makropulos) nebo Kudrjáše (Káťa Kabanová). Ferranda zpíval v Met už v roce 2005. Kariéra mezzosopranistky Isabel Leonard v Met je sice proti Polenzanimu kratší, když zde debutovala v roce 2007 jako páže Stéphano v Romeovi a byla to také hned její premiéra před přenosovými kamerami, Dorabellu zpívala už při obnovení této Mozartovy opery v roce 2010. V jejich případě jsme se mohli spolehnout na profesionálně odvedenou ušlechtilost, mladistvě zamilovanou naivitu a angažovanost v Alfonsových hrátkách s city jim šlo věřit jen sotva.

V září loňského roku, kdy byla tato série Così fan tutte znovu nasazena, byl pro americké publikum největším tahákem návrat jejich milovaného dirigenta Jamese Levina za dirigentský pult, přesněji řečeno do speciálního vozíku, kam je upoután. My jsme od jeho návratu už mohli slyšet orchestr pod jeho vedením při přenosu Falstaffa a je zřejmé, že si své charisma, smysl pro detailní propracování a citlivou práci se sólisty uchoval i na vozíku – ovšem v Mozartovi, hraném ve velkém orchestrálním obsazení tyto jeho stále spolehlivé kvality přece jen poněkud zanikají. A třebaže prý má speciálně Così fan tutte velice rád, mozartovský specialista Levine není.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Inspirace na dny příští

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh. Režie Gustav Skála. Pražská konzervatoř, Divadlo Na Rejdišti, premiéra středa 30. dubna 2014 v 19.00 hodin.

Dvořákovský písňový maraton. Kompletní Dvořákovo jednohlasé písňové dílo s doprovodem klavíru. Pavla Vykopalová – soprán, Jana Kurucová – mezzosoprán, Jaroslav Březina – tenor, Tomáš Král – baryton, Jan Martiník – bas. Martin Kasík, Róbert Pechanec a Alexandr Starý – klavír. Ostrava, Divadlo Antonína Dvořáka, 1. května 2014 v blocích 15.00 – 16.00, 16.30 – 17.30, 18.00 – 19.00 a 19.30 – 20.30 hodin. Živě přenáší stanice Český rozhlas Vltava.

I. cyklus
Cypřiše: cyklus písní pro tenor, baryton a klavír na slova Gustava Pflegera-Moravského
Dvě písně pro baryton a klavír na slova Adolfa Heyduka
Písně pro hlas a klavír na slova Elišky Krásnohorské
Sirotek: balada pro hlas a klavír na slova Karla Jaromíra Erbena
Rozmarýna: píseň pro hlas a klavír na slova Karla Jaromíra Erbena
II. cyklus
Písně z Rukopisu královédvorského pro hlas a klavír
Čtyři písně na slova srbské lidové poezie v překladu Siegfrieda Kappera
Večerní písně: cyklus písní pro hlas a klavír na slova Vítězslava Hálka
III. cyklus
Tři novořecké básně pro hlas a klavír v překladu Václava Bolemíra Nebeského
Cigánské melodie: cyklus písní pro hlas a klavír na slova Adolfa Hejduka
Šest písní pro hlas a klavír na slova Gustava Pflegera-Moravského
Dvě písně na lidové texty pro hlas a klavír
V národním tónu: cyklus písní na slova moravské a slovenské poezie
IV. cyklus
Čtyři písně: cyklus písní pro hlas a klavír na slova Otilie Malybrok-Stieler
Písně milostné: cyklus písní pro hlas a klavír na slova Gustava Pflegera-Moravského
Ukolébavka pro hlas a klavír
Zpěv z Lešetínského kováře pro hlas a klavír na slova Svatopluka Čecha
Biblické písně: cyklus písní pro hlas a klavír na slova Bible kralické
***

Piotr Beczała (tenor)
Dirigent: Łukasz Borowicz
Český národní symfonický orchestr
22. dubna 2014 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Giuseppe Verdi:
Di’ tu se fedele (Riccardo)
Maškarní ples, 1. dějství

Antonín Dvořák:
Slovanský tanec č. 1 B dur, op. 72

Vidino divná, přesladká (Princ)
Rusalka, 1. dějství

Bedřich Smetana:
Předehra k Prodané nevěstě

Až uzříš, komus´ koupil nevěstu – Jak možná věřit (Jeník)
Prodaná nevěsta, 2. dějství

Pietro Mascagni:
Intermezzo
Sedlák kavalír

Giuseppe Verdi:
Parmi veder le lagrime (Vévoda)
Rigoletto, 2. dějství

Charles Gounod:
Valse des fleurs: Entrée des jeunes filles
baletní hudba
Roméo et Juliette, 4. dějství

L’amour! L‘amour!…Ah! Lève-toi, soleil! (Romeo)
Roméo et Juliette, 2. dějství

= přestávka =

Franz Lehár:
Freunde, das Leben ist lebenswert (Octavio)
Giuditta, 1. dějství

Johann Strauss II:
Cikánský baron – předehra

Emmerich Kálmán:
Wenn es Abend wird… Grüss mir mein Wien (Tassilo)
Hraběnka Marica, 1. dějství

Richard Tauber:
Du bist die Welt für mich
Zpívající sen, 2. dějství

Petr Ilji Čajkovskij:
Valčík
Spící krasavice

Franz Lehár:
Dein ist mein ganzes Herz (Sou-Chong)
Země úsměvů, 2. dějství
***

Wolfgang Amadeus Mozart:
Così fan tutte
Dirigent: James Levine
Režisér: Lesley Koenig
Scéna a kostýmy: Michael Yeargan
Světelný design: Duane Schuler
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 8. února 1996 The Metropolitan Opera New York
(Met: Live in HD 26. 4. 2014)

Fiordiligi – Susanna Phillips
Dorabella – Isabel Leonard
Despina – Danielle de Niese
Ferrando – Matthew Polenzani
Gugliemo – Rodion Pogossov
Don Alfonso – Maurizio Muraro

www.metopera.org