Operní panorama Heleny Havlíkové (165)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 5. do 11. května 2014
– Alenka v říši opery
– Exploze belcanta
– Inspirace na dny příští
***

Alenka v říši opery
Do uvádění operních novinek našich soudobých skladatelů se naše „kamenná“ divadla (na rozdíl od těch studiových) zrovna nehrnou. Při všech rizicích, která uvedení neprověřeného díla přináší, by současná domácí produkce měla být alespoň „kořením“ repertoáru mezi osvědčenými tituly, když už projekt Bušení do železné opony zůstal s odchodem Jiřího Nekvasila z vedení Opery Národního divadla osiřelý – zatímco Nekvasil, coby neúnavný apologet současné opery, ve svém současném ostravském ředitelském působišti stál u zrodu bienále NODO – New Opera Days Ostrava, které od roku 2012 zaštiťuje Národní divadlo moravskoslezské a novinky přímo objednává.

Připomeňme, že v posledních třech sezonách se výsady zařazení opery současného českého skladatele do repertoáru stálých divadel se u nás dostalo Ivanovićovu Čarokraji v Národním divadle (2012), Francově Válce s mloky ve Státní opeře Praha (2013), Pololáníkově Noci plné světel v Olomouci (2013) a Březinovu Toufarovi (2013), což činí 4,3 procenta ze všech premiér našich deseti operních souborů v těchto sezonách.

Alice in bed Ivo Medka a Markéty Dvořákové, kterou uvedla Janáčkova opera v Redutě, toto skóre nyní navýšila na 5,4 procenta. Těžko soudit, zda je to hodně nebo málo – do jisté míry kopíruje celosvětové přírůstky nových oper, kterým se příliš nedaří připoutat diváckou oblibu v soupeření se spolehlivými tituly zlatého fondu klasické opery Mozartem počínaje a Puccinim konče, který je v posledních letech úspěšně doplňován díly z období baroka. Novým operám zpravidla chybí nosné téma, silné libreto, které by se „trefilo“ do zkušeností a očekávání dnešního publika a specifických principů operního žánru.

Alice in bed, která pracuje s motivy Carrollovy Alenky v říši divů, zdá se má šanci tyto deficity překonat. Není totiž postavena na lineárně rozvíjeném příběhu, který je v tomto případě sám o sobě vlastně velmi řídký; nabízí spíše situace než klasicky rozvíjený děj. Ale text vytváří prostor pro vršení, propojování a kontrasty emocí, jejichž vyjádření je právě tím nejvlastnějším hájemstvím hudby. Alice in bed není zhudebněná činohra, jak se některým soudobým operám stává, ale vychází z vlastností, možností a předností operního žánru.

Tento „operní thriller“ na motivy Alenky v říši – kraji divů, jak specifikuje podtitul zhruba osmdesátiminutového díla, vznikl jako týmová kompozice, na které se během skladatelských kurzů v britském Brittenově Aldeburghu podíleli ještě spolulibretisté Anne Daschkey a Sjaron Minailo. Z Carrollovy legendární dětské knihy o dívence, která se propadne do bizarního světa plného podivností, se postavy a epizody – Bílý králík, Houseňák, Srdcová královna nebo kočka Šklíba – prolínají se sondou do života Alice, designérky počítačových her. V této mladé ženě se sváří chtivost po komerčním úspěchu a penězích se snahou odolat těmto lákadlům a uchovat si svobodu fantazie, jak ji prožívala jako malá holčička. Alenka tak v opeře dostává trojí podobu: Alice 1 představuje sice úspěšnou, ale vystresovanou a vyčerpanou autorku videoher na motivy Carrollovy knížky, která se snaží si uchovat cestu do světa tvořivého fantazie a snů. Alice 2 jí v tom tvrdě brání a sedativy uspává Alici 3, dítě, které se bez zábran dokáže vnořit do bizarního světa podivných zvířecích i lidských bytostí, kam se Alice 1 snaží vracet pro inspiraci.

Autoři odlišili tyto tři role i kompozičně, když melodický part Alice 1 určili operní zpěvačce, v brněnské inscenaci Tereze Merklové Kyzlinkové, zatímco part Alice 2 se skřehotáním a pazvuky houslí svěřili Gabriele Vermelho, která si roli racionálně drsného alter ega užívá s plnou energií svého multi-uměleckého talentu. A hravé děvčátko, kterému Králíček v podání mima Otakara Blahy předčítá z Carrollovy knížky a které má být navždy v mysli Alice 1 uspáno, koncipovali – v podání Julie Šebestové – jako němou roli. Až do samého závěru, ve kterém dosáhli pointy příběhu tím, že zazpívá závěrečnou písničku o Srdcové královně, jejíž smysl Alice 1 do té doby marně hledala. Protipólem Alice, a to i hudebně stylovým, je uklízečka (v inscenaci kontratenorista Jan Mikušek), která si při práci zpívá lidovou písničku Týnom tánom, a vyjadřuje tak zemitost této praktické ženy, které je svět počítačových her, ale i vnitřních svárů a pochybností Alice zcela nepochopitelný.

Další postavami v podobě spolupracovníků Alice, ale i roztodivných bytostí z Carrollovy knížky, pak tvoří vokální kvarteto ve složení Hana Škarková – soprán, Jan Mikušek – kontratenor, Marek Olbrzymek – tenor a David Nykl – bas. Zejména jejich jakési novodobé madrigaly, v nichž navozují, ale také komentují pocity Alice, jsou kompozičně nápaditými ansámblovými čísly.

Zvukově neobvyklé je obsazení komorního orchestru s flétnami, trombónem, klavírem, preparovanými klavírem, kytarou, violoncellem a hlavně sedmdesáti nejrůznějšími bicími nástroji – nejen tympány, marimbou, vibrafonem, ale i nejrůznějšími dětskými hračkami, které vyluzují roztodivné zvuky od pískání po různé šramoty. A další „nástroj“ pak tvoří i zvuk nože, kterým si Srdcová královna zlověstně přejíždí přes kovový náramek před popravou.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Medek/Dvořáková: Alice in bed (ND Brno)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Rossini: La Cenerentola (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
nes3sa

Dobrý den,
nerada bych se dotkla paní Havlíkové, ale nevím, v jakém kině na Popelce byla, protože v Aeru Flórez bohužel neopakoval:-))

leonora3

DJFlorez nas odmenil zopakovanim kabaletty Dona Ramira z II. dejstva v utorok 6.maja. Na predstaveni v Met som bola a po precitani tejto poznamky som sa pozrela na youtube, kde je to zdokumentovane (myslim, ze je to nejaka piratska nahravka, ale to je jedno). Rada som si pripomenula tento vynimocny okamzik, ktory sa mi v priebehu navstev divadla stal len niekolko krat. Skoda, ze na youtube nahravke nie je zachytene jak Florez klanajuc sa po encore cuval do dveri a narazil do stolicky. Celu situaciu zvladol s velkou eleganciou, za co si vysluzil tiez potlesk. V hladisku som v utorok… Číst vice »

leonora3

Pardon, bola som na Puritanoch, (Pirati sa uz asi 10-12 rokov v Met nehrali).