Operní panorama Heleny Havlíkové (173)

Týden od 30. června do 6. července 2014
Smetanova Litomyšl
– Mahlerovo Vzkříšení
– Händelův Mesiáš
– Návštěva v Teatro alla Scala
***

Letošní program tohoto našeho druhého nejstaršího hudební festivalu u nás byl v Roce české hudby ještě bohatší než v jiných letech. Na celkem třicet čtyři pořadů v průběhu pouhých tří týdnů se podle informací pořadatelů prodávalo na dvacet šest tisíc vstupenek – a na většinu bylo skutečně vyprodáno. Festival Smetanova Litomyšl tak pokračuje v zaměření, ke kterému ho od původně čistě smetanovské orientace začalo směrovat od devadesátých let trio Jan Pikna, ředitel, Vojtěch Stříteský, dramaturg, také místostarosta Litomyšle, a Eva Piknová, ředitelka komunikace: k pestrosti, k programu napříč žánry od klasiky po etno nebo art rock, od repertoárových titulů po novinky, které vznikají přímo na objednávku festivalu, od operních představení přes koncerty po výstavy, pořady pro děti. Tato různorodost má ve městě, jakým je Litomyšl s deseti tisíci obyvatel a zároveň se značnou kapacitou hlavních prostor konání festivalu, své plné oprávnění – vždyť II. zámecké nádvoří má tisíc tři sta míst, chrám Nalezení sv. Kříže osm set, Smetanův dům k pěti stům místům. Festival se přitom programově nijak nepodbízí a oprávněně si získal svou úrovní renomé také díky účast významných domácích i zahraničních dirigentů, sólistů, instrumentalistů, operních souborů nebo orchestrů a koneckonců i záštit, letos prezidentské od Miloše Zemana, ministra kultury Daniela Hermana a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického. To vše i díky osvícenému vedení města.

Finále letošního ročníku gradovalo uvedením Mahlerovy Symfonie č. 2 c moll Vzkříšení, ale i Händelovým Mesiášem. Linii divácké atraktivity reprezentoval galakoncert slibující návštěvu ve věhlasné milánské La Scale.
***

Mahlerovo Vzkříšení
V pořadí druhá z Mahlerových devíti symfonií byla inspirována smrtí jeho přítele a protektora, skladatele a dirigenta Hanse von Bülowa. Jejím stěžejním tématem je vymezenost a konečnost lidského života s nadějí na posmrtné vzkříšení ducha na nebesích. Jde o monumentální dílo svým rozsahem o pěti větách (trvá na hodinu a půl) i obsazením včetně například dechových nástrojů po čtyřech až šesti i deseti (s jejich vyčleněním do samostatné žesťové „bandy“ v 5. větě), altu ve 4. a 5. větě, k němuž se v závěrečné větě, která dala název celému dílu, ještě připojují soprán a smíšený sbor. Premiéru měla v roce 1895 pod skladatelovým vedením v Berlíně.

Svědčí o vysokých ambicích Smetanovy Litomyšle, že si na takové dílo troufne. Do rozlehlého prostoru II. zámeckého nádvoří se tato symfonická kantáta velmi hodí a umístění žesťové bandy do nejvyššího patra arkád sice nesplňovalo Mahlerův předpis, aby zněla jako z velké vzdálenosti, ale zapadala do celkového interpretačního konceptu.

Volba Mahlerova Vzkříšení právě pro letošní festival měla i svůj symbolický význam. Podtitul Smetanovy Litomyšle zní festival s geniem loci – a revitalizace zámeckého návrší a rekonstrukce zdevastovaného kostela Nalezení sv. Kříže, který byl během Smetanovy Litomyšle znovu vysvěcen, souzněla s poselstvím Mahlerovy 2. symfonie podle Klopstockovy básně – vše, co zaniká, zase povstane.

O tom, že se Mahlerovo poselství podařilo dirigentovi Ondreji Lenárdovi, Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, Českému filharmonickému sboru a sólistkám – Evě Hornyákové a Terézii Kružliakové v Litomyšli zprostředkovat, svědčil přinejmenším potlesk zaplněného hlediště. Bylo zřejmé, že pro Ondreje Lenárda je Mahlerova 2. symfonie jeho srdeční záležitost. Lenárd nepřistupuje k partituře s racionálním kalkulem budování kontrastů, gradací, struktury, ale s pevnou oporou své rozsáhlé dirigentské zkušenosti dokáže vyjádřit především emoce, jimiž je Mahlerovo Vzkříšení prostoupeno s povznesením z prachu do tiché blaženosti Boží lásky. Pod Lenárdovou taktovkou bouřil orchestr a v poslední větě i sbor v mohutných plénech fortissima, aby se v ostrých střizích i plynulých decrescendech ztišoval do útlého pianissima ve frázích s obrovským napětím. Střídala se energie dramatického vzepětí s až rozšafnými glissandy ländleru, běsnění posledního soudu s étericky meditativními plochami, velebnost smutečního pochodu s radostným uvolněním. Při poslechu na zámeckém nádvoří bylo také možné ocenit, jak Ondrej Lenárd dokázal vybalancovat orchestr, sbor i sólisty tak, aby nezněli jako beztvará zvuková masa, ale plasticky v mnohobarevném rozvrstvení jednotlivých instrumentálních skupin i sólově exponovaných nástrojů a lidských hlasů.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Händelův Mesiáš
Podobně jako Mahlerova 2. symfonie je oslavou křesťanského vykoupení a vzkříšení i Händelův Mesiáš. Také zařazení tohoto díla do programu letošního ročníku festivalu mělo vazbu na rekonstrukci kostela Nalezení sv. Kříže – ostatně v něm byl Mesiáš uveden pod vedením Vojtěcha Spurného – Českými komorními sólisty a opět Českým filharmonickým sborem, v tomto případě ve výrazně komornějším obsazení než v Mahlerovi. Jakkoli Vojtěch Spurný patří u nás ke specialistům na barokní hudbu, je třeba si uvědomit, že Smetanova Litomyšl nepatří k festivalům, které se na historicky poučené provádění staré hudby specificky zaměřují. A interpretační tradice tohoto Händelova oratoria se slavným jásavým Aleluja, které založilo už od Händelova života setrvalou oblibu bez oné interpretační mezery devatenáctého století, kdy většina barokní hudby upadla v zapomnění, dává oprávnění k nejrůznějším přístupům od romantizujících pompézních provedení se stočlennými sbory a orchestry po komorní, zvukově subtilnější pojetí.Na rozdíl od přístupu s vycizelovaným frázováním a útlejším zvukem, který jsme nedávno mohli slyšet ve špičkovém provedení Václava Lukse a jeho Collegia 1704 v pražském Rudolfinu, volil Vojtěch Spurný kompromis. Nebránil se plnému zvuku, který umocnila i akustika kostela. Ale nepodlehl nějakému vnějškovému patosu této rozměrné reflexe Kristova života, která ústí do oslavy Ježíše jako Vykupitele. Výrazně k tomu přispěli sólisté, z nichž sopranistka Gabriela Eibenová, mezzosopranistka Markéta Cukrová a tenorista Václav Čížek mohli uplatnit své spříznění právě s barokní hudbou a ponorem do hudební podoby zpívaného textu. Také barytonista Roman Janál, jehož repertoár starou hudbu výrazně přesahuje včetně rolí veristických oper, zvládal technicky i výrazově náročný part natolik, že jeho dvě árie – jedna s dramatickou bouří koloratur ve fortissimu, druhá s jásavým vzkříšením provázeným trubkovými fanfárami a tympány, patřily k vrcholům provedení. K diskusi ovšem byla Spurného volba někdy velmi rychlých temp, jimiž se sice snažil dodat například sborům And He shall purify the sons of Levi, For unto us a Child is born nebo Let us break their bonds asunder lesk a vzlet, ale linie kontrapunkticky vedených hlasů v akustice kostela slévaly příliš.

Hodnocení autorky: 70 %
***

Návštěva v Teatro alla Scala
V dramaturgicky různorodém programu festivalu byl operní galakoncert, který navazoval na dřívější série Hvězdy operního nebe určen „melomanům“, jak výstižně zaznělo během takzvané ouvertury, tedy úvodu před koncertem. Tato letošní festivalová novinka se osvědčila – publikum mělo o tyto debaty s interprety a povídání o uváděných skladbách velký zájem.

Koncert dle svého názvu sliboval návštěvu věhlasné La Scaly (a putování po významných světových operních domech má v následujících letech pokračovat). Třebaže ani program tohoto koncertu ani interpreti toho se Scalou a její operou neměli – přísně vzato – až tak moc společného (například z uváděných oper, z nichž byly vybrány árie, se ve Scale premiérovala jen Butterfly, a ta ještě ke všemu skončila fiaskem, a Turandot), jako marketingový tahák to fungovalo stoprocentně. Na koncertě zazněly skutečně ty nejslavnější hity italské, především veristické opery a při účasti hned tří sólistů nebylo až tak nutné, aby byly sólové výstupy prokládány instrumentálními operními intermezzy, které lze pochopit při sólových recitálech. Tím spíš, že výkon PKF nebyl nijak oslnivý.

Italský dirigent Alessandro Ferrari áriím, ale i duetům a finále z 1. dějství Trubadúra dodal jižanský temperament, stejně jako tenorista Stefano Secco i barytonista Paolo Gavanelli, který operativně beze změny programu nahradil původně ohlášeného Vincenza Taormina. Ani jeden z nich sice dnes nepatří k té absolutní světové špičce, obě árie Cavaradossiho nebo slavné Nessun dorma z Turandot stejně jako Schicchiho Ach, che zucconi nebo Toniův prolog z Komediantů měly švih a bylo zřejmé, že oba sólisté je mají nazpívané s dokonale zažitou znalostí. Navíc si získali publikum i svým smyslem pro humor. V repertoáru ukrajinské sopranistky Oksany Dyky, třetí sólistky večera, mladodramatické role italských oper patří díky jejímu plnému barevnému témbru k těm, s nimiž se prosazuje na evropských scénách (jako Aida má příští rok vystoupit i v Metropolitní opeře). Nicméně porovnání jejího Vissi d’arte (Tosca), Un bel di vedremo (Čo-Čo-San) nebo Stridono lassù (Nedda) s Jaroslavnou, kterou známe v jejím podání z přímého přenosu z Met se v deklamaci i vyrovnanosti rejstříků jevilo, že tento part z Borodinova Knížete Igora jí je přece jen bližší.Hodnocení autorky: 60%

Smetanova Litomyšl 2014

Gustav Mahler:
Symfonie č. 2 c moll Vzkříšení
Dirigent: Ondrej Lenárd
Eva Hornyáková (soprán)
Terézia Kružliaková (mezzosoprán)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
4. července 2014 II. zámecké nádvoří Litomyšl
*** 

Georg Friedrich Händel:
Mesiáš
Dirigent: Vojtěch Spurný
Gabriela Eibenová (soprán)
Markéta Cukrová (mezzosoprán)
Václav Čížek (tenor)
Roman Janál (bas)
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
Čeští komorní sólisté Brno
Umělecký vedoucí: Ivan Matyáš
5. července 2014 Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže Litomyšl
*** 

Galakoncert – Návštěva v Teatro alla Scala
Dirigent: Alessandro Ferrari
Oksana Dyka (soprán)
Stefano Secco (tenor)
Paolo Gavanelli (baryton)
PKF – Prague Philharmonia
5. července 2014 II. zámecké nádvoří Litomyšl

program:
Giacomo Puccini: Tosca, Madame Butterfly, La bohème, Turandot, Gianni Schicchi
Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana
Ruggiero Leoncavallo: Pagliacci
Giuseppe Verdi: La traviata, Il trovatore
a j.

www.festival.smetanovalitomysl.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Smetanova Litomyšl – František Renza