Operní panorama Heleny Havlíkové (177)

Týden od 28. července do 3. srpna 2014
– Operní lahůdky z Aix-en-Provence
– Královna noci na invalidním vozíku
– Inspirace na dny příští
***

Operní lahůdky z Aix-en-Provence
Nejen u nás je o prázdninách v opeře živo – připomeňme New Opera Days Ostrava, Smetanovu Litomyšl, Otáčivé hlediště v Českém Krumlově s novou inscenací Rusalky, Dona Giovanniho ve Stavovském divadle Opery Mozart nebo českou premiéru Platée Jeana Philippa Rameaua, a také hned několik open-air produkcí.

Operou v červenci žije i jihofrancouzské město Aix-en-Provence, které je se svými sto čtyřicet dvěma tisíci obyvateli (z toho je asi pětina studentů) srovnatelné s Plzní. Má bohatou historii a je vyhlášené mimo jiné místní specialitou „calissons“, lahodnými zákusky s mandlemi a kandovaným melounem a pomerančovou kůrou (ročně se jich tu prý vyrobí více než dvě stě tun). Jinou, neméně oblíbenou lahůdkou, která toto starobylé hrdé město proslavila celosvětově, je Festival International d´Art Lyrique, který se koná každoročně už od roku 1948. V dubnu 2014 festival získal v rámci londýnských The International Opera Awards v této kategorii po Salcburku ocenění Nejlepší operní festival.Jeho letošní ročník zahrnoval pět hudebně-dramatických produkcí v nových nastudováních. Vedle tří oper – Mozartovy Kouzelné flétny, Händelova Ariodanta a Rossiniho Turka v Itálii – zde zazněla ve scénické verzi Schubertova Zimní cesta (vzpomeňme, že i u nás byl tento písňový cyklus uveden scénicky loni v rámci festivalu Struny podzimu). A pátým scénickým projektem byla koláž z kantát Johanna Sebastiana Bacha. Všechny inscenace vznikají v koprodukcích – nejen s jinými francouzskými divadly, ale i například s Holandskou operou, Anglickou národní operou, Lyrickou operou Chicago, Kanadskou operní společností, Lincolnovým centrem v New Yorku, Lucemburskou operou, Turínskou operou – ale také Polskou národní operou. Česká divadla v tomto dlouhém seznamu partnerů, kteří se podílejí na nemalých nákladech, chybějí – zatím. Je to škoda, protože podle záznamu operních představení jde o špičkové produkce.

Díky aktivitě pražského Francouzského institutu jsme si totiž mohli „zamlsat“ i my a od 15. do 17. července zhlédnout ze záznamu všechny tři operní inscenace letošního ročníku festivalu. Kouzelné flétně bude věnováno dnešní Operní panorama, Ariodantovi a Turkovi to následující.

Všechna představení byla zahájena vystoupením umělců, kteří vyzývali veřejnost a politiky k větší finanční podpoře kultury. Aktivisté, kteří se k apelu připojili, měli na klopách červené stužky, které si ponechali i během představení na kostýmech. Podobná vystoupení známe i u nás, například z doby, kdy se Státní opera bránila sloučení s Národním divadlem, ale i z přenosů ze Scaly. Při vší úctě k francouzským divadelním odborářům: naši umělci si stále o jejich podmínkách pro práci stejně jako rozpočtu festivalu mohou nechat jen zdát.
***

Královna noci na invalidním vozíku
Nové nastudování Mozartovy Kouzelné flétny získalo zajímavý výklad i podobu díky režii Angličana Simona McBurneyho (1957). Tento multidisciplinární umělec děj opery přemístil z pohádkového Egypta do dnešní „europejské“ současnosti. Sarastrova říše dobra se odpoutala od původních zednářských atributů a připomíná spíše dnešní bruselská rokování politiků a úředníků – zvláště hlasování o tom, zda Tamino ve zkouškách obstál, až mrazivě připomíná hlasování politiků v nejrůznějších parlamentech, kdy všichni čekají, jak se zachovají kolegové, a nejsou si tak docela jisti, jaký je vlastně příkaz stranického klubu.

Tomu aktualizujícímu přístupu odpovídaly i kostýmy Nicky Gillibrandové. Tři dámy (Ana-Maria Labin, Silvia de La Muela, Claudia Huckle) jsou navlečeny do maskáčů jako Kaddáfího ženská ochranka, bedlivě střeží i sebe navzájem, protože nijak neskrývají svoji milostnou touhu po pohledném mladíkovi. Maskáče má i Tamino Stanislase de Barbeyrac (který se do nich převlékne z teplákové soupravy), jako by plnil „mission impossible“. Za Papagenem (Josef Wagner), jakýmsi ušmudlaným opravářem, který se celou inscenací provláčí s batohem a štaflemi, se slétají „ptáčci“ v podobě třepetavých listů partitury v rukou černě oblečených „loutkoherců“. Pamina, obyčejná holka v bílé košilce a svetru, se v podání Mari Eriksmoen upřímně snaží vše pochopit a získat pro sebe kousek štěstí. Dětští Géniové jsou stylizovaní předčasně zmoudřelí malí Einsteinové s jeho typickou hřívou. Přísný úředník Sarastro (Christof Fischesser) se opírá o seniorskou hůlčičku – analogickou má Královna noci, která se navíc až zběsile pohybuje po šikmě na invalidním vozíku – obě její árie v podání Kathryny Lewek byly i díky jejímu pěveckému výkonu s dramatickým zdůrazněním hluboké nenávisti k Sarastrovi jedním z vrcholů inscenace.

Ale nikoli pouze díky ní, ale zásluhou všech sólistů, Freiburgského barokního orchestru a španělského dirigenta Pabla Herras-Casada měla tato Kouzelná flétna muzikantskou energii, mladistvě svižný dramatický spád a skutečně překypovala nečekanými scénickými „kouzly“.

Kouzelná flétna se hrála v moderním Velkém divadle Provence a inscenátoři jeho technických možností využívali kreativně. Scéna Michaela Levina vypadala sice jednoduše, ale technicky byla jistě dost složitá. Jejím základem je panel zavěšený z provaziště, ze kterého může být různě nakloněné pódium, ale i konferenční stůl, strop Pamina vězení nebo strop Sarastrova paláce s chladným světlem zářivek.Neotřelá byla další součást scénografie – na straně jeviště přiznaně pracoval „umělecký kulisák“ nebo jak jej nazvat – v barokních divadlech takováto kouzla obstarávali „mašinisté“ a jistě by žasli, jak „deus ex machina“ zasahuje do dění na scéně dnes, vybavený soudobými technologiemi. Na stolku tento novodobý mašinista vytvářel v malém modelu scénické prostředí, které se pak videoprojekcí přenášelo na celý zadní horizont. Když chtěl například Tamino vstoupit do Sarastrovy říše, měl mašinista na stolku vyrovnanou řadu starých knih, tři z nich měly na hřbetech názvy chrámů Moudrost, Rozum a Příroda a mašinista je posouval podle průběhu děje. Ostatně celá inscenace je podobných „zcizovacích efektech“ založena, když se do scénického dění zapojují i hráči orchestru – na „kouzelnou“ flétnu hraje flétnistka z orchestru a „komunikuje“ s Taminem, na Papagenovu zvonkohru cembalista, který se ale jednou zpozdí a přižene se s omluvným výrazem s kelímkem kafe. Tamino a Pamina zpívají „kouzelně“ za letu nad jevištěm, zavěšeni na lanech.Uvidíme, jakou Kouzelnou flétnu po Radokově inscenaci pro Stavovské divadlo připraví na únor příštího roku dirigent Zbyněk Müller a režisér Vladimír Morávek. Tým v Aix-en-Provence nastavil laťku hodně vysoko.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Inspirace na dny příští
Letní festival staré hudby: Grácie a majestát. Z barokní Prahy do klasicistní Paříže. Na programu orchestrální díla a árie z oper Johanna Josepha Fuxe, Jana Dismase Zelenky, Johanna Caspara Ferdinanda Fischera, Jeana-Philippe Rameaua. Isabelle Druet – soprán, Alain Buet – bas. Collegium Marianum, umělecká vedoucí Jana Semerádová. Pražský hrad, Španělský sál, středa 6. srpna 2014 v 19.30 hodin.
***

Festival International d´Art Lyrique 2014
Wolfgang Amadeus Mozart:
La Flûte enchantée
(Die Zauberflöte)
Dirigent: Pablo Heras-Casado
Režie: Simon McBurney
Výprava: Michael Levine
Kostýmy: Nicky Gillibrand
Světla: Jean Kalman
Video: Finn Ross
Pohybová poradkyně: Josie Daxter
Freiburger Barockorchester
English Voices
(koprodukce Festival International d´Art Lyrique / De Nederlandse Opera Amsterdam/ English National Opera Londýn)
Premiéra 2. července 2014 Grand Théâtre de Provence Aix-en-Provence
(záznam představení 9. 7. 2014 – projekce 15. 7. 2014 Francouzský kulturní institut Praha)

Tamino – Stanislas de Barbeyrac
Pamina – Mari Eriksmoen
Die Königin der Nacht – Kathryn Lewek
Papageno – Josef Wagner
Papagena – Regula Mühlemann
Sarastro – Christof Fischesser
Monostatos – Andreas Conrad
Erste Dame – Ana-Maria Labin
Zweite Dame – Silvia de La Muela
Dritte Dame – Claudia Huckle
Der Sprecher – Maarten Koningsberger
Erster Priester / Zweiter Geharnischter – Krzysztof Baczyk
Zweiter Priester / Erster Geharnischter – Elmar Gilbertsson
Drei Knaben – Knabenchor der Chorakademie Dortmund