Operní panorama Heleny Havlíkové (177)

  1. 1
  2. 2

Týden od 28. července do 3. srpna 2014
– Operní lahůdky z Aix-en-Provence
– Královna noci na invalidním vozíku
– Inspirace na dny příští
***

Operní lahůdky z Aix-en-Provence
Nejen u nás je o prázdninách v opeře živo – připomeňme New Opera Days Ostrava, Smetanovu Litomyšl, Otáčivé hlediště v Českém Krumlově s novou inscenací Rusalky, Dona Giovanniho ve Stavovském divadle Opery Mozart nebo českou premiéru Platée Jeana Philippa Rameaua, a také hned několik open-air produkcí.

Operou v červenci žije i jihofrancouzské město Aix-en-Provence, které je se svými sto čtyřicet dvěma tisíci obyvateli (z toho je asi pětina studentů) srovnatelné s Plzní. Má bohatou historii a je vyhlášené mimo jiné místní specialitou „calissons“, lahodnými zákusky s mandlemi a kandovaným melounem a pomerančovou kůrou (ročně se jich tu prý vyrobí více než dvě stě tun). Jinou, neméně oblíbenou lahůdkou, která toto starobylé hrdé město proslavila celosvětově, je Festival International d´Art Lyrique, který se koná každoročně už od roku 1948. V dubnu 2014 festival získal v rámci londýnských The International Opera Awards v této kategorii po Salcburku ocenění Nejlepší operní festival.Jeho letošní ročník zahrnoval pět hudebně-dramatických produkcí v nových nastudováních. Vedle tří oper – Mozartovy Kouzelné flétny, Händelova Ariodanta a Rossiniho Turka v Itálii – zde zazněla ve scénické verzi Schubertova Zimní cesta (vzpomeňme, že i u nás byl tento písňový cyklus uveden scénicky loni v rámci festivalu Struny podzimu). A pátým scénickým projektem byla koláž z kantát Johanna Sebastiana Bacha. Všechny inscenace vznikají v koprodukcích – nejen s jinými francouzskými divadly, ale i například s Holandskou operou, Anglickou národní operou, Lyrickou operou Chicago, Kanadskou operní společností, Lincolnovým centrem v New Yorku, Lucemburskou operou, Turínskou operou – ale také Polskou národní operou. Česká divadla v tomto dlouhém seznamu partnerů, kteří se podílejí na nemalých nákladech, chybějí – zatím. Je to škoda, protože podle záznamu operních představení jde o špičkové produkce.

Díky aktivitě pražského Francouzského institutu jsme si totiž mohli „zamlsat“ i my a od 15. do 17. července zhlédnout ze záznamu všechny tři operní inscenace letošního ročníku festivalu. Kouzelné flétně bude věnováno dnešní Operní panorama, Ariodantovi a Turkovi to následující.

Všechna představení byla zahájena vystoupením umělců, kteří vyzývali veřejnost a politiky k větší finanční podpoře kultury. Aktivisté, kteří se k apelu připojili, měli na klopách červené stužky, které si ponechali i během představení na kostýmech. Podobná vystoupení známe i u nás, například z doby, kdy se Státní opera bránila sloučení s Národním divadlem, ale i z přenosů ze Scaly. Při vší úctě k francouzským divadelním odborářům: naši umělci si stále o jejich podmínkách pro práci stejně jako rozpočtu festivalu mohou nechat jen zdát.
***

Královna noci na invalidním vozíku
Nové nastudování Mozartovy Kouzelné flétny získalo zajímavý výklad i podobu díky režii Angličana Simona McBurneyho (1957). Tento multidisciplinární umělec děj opery přemístil z pohádkového Egypta do dnešní „europejské“ současnosti. Sarastrova říše dobra se odpoutala od původních zednářských atributů a připomíná spíše dnešní bruselská rokování politiků a úředníků – zvláště hlasování o tom, zda Tamino ve zkouškách obstál, až mrazivě připomíná hlasování politiků v nejrůznějších parlamentech, kdy všichni čekají, jak se zachovají kolegové, a nejsou si tak docela jisti, jaký je vlastně příkaz stranického klubu.



Tomu aktualizujícímu přístupu odpovídaly i kostýmy Nicky Gillibrandové. Tři dámy (Ana-Maria Labin, Silvia de La Muela, Claudia Huckle) jsou navlečeny do maskáčů jako Kaddáfího ženská ochranka, bedlivě střeží i sebe navzájem, protože nijak neskrývají svoji milostnou touhu po pohledném mladíkovi. Maskáče má i Tamino Stanislase de Barbeyrac (který se do nich převlékne z teplákové soupravy), jako by plnil „mission impossible“. Za Papagenem (Josef Wagner), jakýmsi ušmudlaným opravářem, který se celou inscenací provláčí s batohem a štaflemi, se slétají „ptáčci“ v podobě třepetavých listů partitury v rukou černě oblečených „loutkoherců“. Pamina, obyčejná holka v bílé košilce a svetru, se v podání Mari Eriksmoen upřímně snaží vše pochopit a získat pro sebe kousek štěstí. Dětští Géniové jsou stylizovaní předčasně zmoudřelí malí Einsteinové s jeho typickou hřívou. Přísný úředník Sarastro (Christof Fischesser) se opírá o seniorskou hůlčičku – analogickou má Královna noci, která se navíc až zběsile pohybuje po šikmě na invalidním vozíku – obě její árie v podání Kathryny Lewek byly i díky jejímu pěveckému výkonu s dramatickým zdůrazněním hluboké nenávisti k Sarastrovi jedním z vrcholů inscenace.

Ale nikoli pouze díky ní, ale zásluhou všech sólistů, Freiburgského barokního orchestru a španělského dirigenta Pabla Herras-Casada měla tato Kouzelná flétna muzikantskou energii, mladistvě svižný dramatický spád a skutečně překypovala nečekanými scénickými „kouzly“.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat