Operní panorama Heleny Havlíkové (181)

Týden od 1. do 7. září 2014 

Operní plány stálých českých divadel na sezonu 2014/2015
Do nové operní sezony vstupuje našich (dnes už po sloučení Státní opery s Národním divadlem) devět stálých divadel s operními soubory, která (naštěstí) stále tvoří základ našeho operního života. Je ovšem třeba si uvědomit, že operní dění je u nás mnohem různorodější. Naší operní krajině dodávají pestrosti alternativní operní uskupení – Opera Diversa, Ensemble Damian, ale i Dětská opera Praha, inscenace uměleckých škol, festivalové produkce (zejména Hudební festival Znojmo, Smetanova Litomyšl nebo ostravské Dny nové opery, které nabízejí vlastní inscenace), dále přenosy opery do kin, v této sezoně zatím stále bohužel pouze z Metropolitní opery, k nimž ale začal Francouzský kulturní institut přidávat přenosy z Pařížské národní opery nebo festivalu v Aix-en-Provence. A vedle operních inscenací operní dění v širším slova smyslu obohacují koncerty – ať už celých oper (v tomto směru je napjatě očekávanou událostí první uvedení Dvořákovy prvotiny Alfred v německém originále na Dvořákově Praze) nebo jejich částí, pěvecké recitály a podobně.

Operní nabídka dle dramaturgických plánů našich operních divadel na sezonu 2014/2015 zejména ve srovnání s předchozím obdobím je mimořádně bohatá a také nebývale pestrá, ba přímo neobvyklá, až objevitelská. Divadla mají celkově v plánu pětatřicet operních premiér, což je obrovský nárůst zejména po propadu v minulé sezoně s pouhými osmadaceti premiérami.

Na tomto nárůstu se podílí především pražské Národní divadlo s novým vedením, které na tuto sezonu připravilo skutečně mimořádně ambiciózní dramaturgický plán: po loňském skomírání čtyř inscenací chystá téměř trojnásobný počet – jedenáct (!) premiér.Na opačném konci z hlediska počtu premiér je ústecké divadlo, které za ředitelování Miloše Formáčka už třetí sezonu přichází s jedinou novou inscenací, což je pro rozvoj souboru opravdu málo.

Letošní Rok české hudby, což je program podpory české hudby s finančním přispěním Ministerstva kultury, u našich operních divadel „zabral“. Taková plejáda českých oper, celkem šestnáct – to tu už dlouho nebylo! Po letech dokonce padla hegemonie italských oper. A zdaleka nejde jen o prověřené tituly typu Smetanovy Prodané nevěsty, kterou zařadilo Ústí, nebo Libuše, kterou plzeňská opera připravuje na 9. května do svého právě otevíraného Nového divadla.

Nebývale hojně bude zastoupen Leoš Janáček a inscenační týmy těchto titulů vesměs navozují očekávání netradičních přístupů: Věc Makropulos v Brně v režii Davida Radoka, Výlety pana Broučka v Ostravě v režii tandemu Skutr, Z mrtvého domu v pražském Národním divadle v režii Daniela Špinara, ale i Její pastorkyňa v Opavě.

Vedle Her o Marii Bohuslava Martinů v Brně, kam přenese svoji pražskou inscenaci režisér Jiří Heřman, budou všechny další české opery hodně zajímavé tím, že jde buď o tituly, které u nás dlouho nezazněly – Foersterova Eva, kterou připravují v Liberci (režie Linda Keprtová) a Fibichův Pád Arkuna v pražském Národním divadle (režie Jiří Heřman) – nebo dokonce půjde o novinky a další soudobé české opery.

Jan Klusák (1934) i mnohem mladší Sylvie Bodorová (1954) mají s vokální hudbou velké zkušenosti a na svém uměleckém kontě řadu úspěchů. Pro svou další operu si letošní jubilant (s onou příznačnou čtyřkou na konci svého data narození) Jan Klusák vybral Sofoklovu tragédii Filoktétes, pro jejíž uvedení v květnu spojí své síly soubory v Ostravě a v Praze. Takovou koprodukci je třeba velice přivítat. U Sylvie Bodorové si operu přímo zadalo liberecké divadlo včetně námětu ze severočeského regionu o regentce frýdlantského panství v šestnáctém a sedmnáctém století – opera se jmenuje Legenda o Kateřině z Redernu.

Po osmdesáti letech poprvé zazní v pražském Národním divadle v poloscénickém provedení opakovaně zakazovaná opera Aloise Háby Nová země o kolektivizaci sovětské vesnice. A Národní divadlo na Nové scéně otevřelo příležitost pro operní prvotinu Jana Kučery Rudá Marie. Prvního scénického provedení u nás se dočká také opera Pád Antikrista rakousko-českého židovského skladatele Viktora Ullmanna – to bude v Olomouci.

Tím ale nabídka českých soudobých oper zdaleka nekončí: po Praze také v Brně uvedou operu Marka Ivanoviće Čarokraj a v Plzni si pro Malou scénu Nového divadla vybrali dětskou operu Jiřího Pauera Žvanivý slimejš, byť ve verzi pouze s klavírním doprovodem.

Dalším charakteristickým rysem operní sezony 2014/2015 je významné zastoupení ruské, resp. sovětské opery. Těžko říci, zda jde o trend, ale tento zájem je nápadný zejména v kontextu malého zájmu o tuto dramaturgickou oblast v posledních letech. Pražské Národní divadlo zařadilo velkou historickou fresku Modesta Petroviče Musorgského Boris Godunov a dvě Šostakovičovy aktovky na Nové scéně. Ostravská opera pokračuje ve svém záměru zaplňovat bílá místa naší znalosti novodobých světových oper a uvede Prokofjevova Ohnivého anděla.Nejen uvedením Ohnivého anděla, ale svou celkovou dramaturgií ostravská opera znovu potvrzuje, že u nás dlouhodobě patří i z dramaturgického hlediska k nejzajímavějším. Po Donizettiho Anně Boleynové letos navazuje druhým pokračováním zamýšleného třídílného cyklu operních děl o životech britských panovnic tohoto mistra italského belcanta a v mimořádně náročných partech skotské královny Marie Stuartovny a britské královny Alžběty I. jsou mimo jiné obsazeny Jana Šrejma Kačírková a Michaela Kapustová. Dalším u nás málo známým titulem, který ostravská opera nasadí, je Andrea Chénier Umberta Giordana.

Minulý týden bylo Operní panorama zaměřeno na letošní výročí Richarda Strausse se „zdrženlivým“ uváděním jeho oper u nás, když straussovské výročí připomene pouze Národní divadlo inscenací Salome.
***

Inspirace na dny příští
– Jan Dismas Zelenka: Missa Dei Filii. Ensemble Inegal. Kostel sv. Salvátora Praha, čtvrtek 4. září 2014 19.30 hod.
– Antonín Dvořák: Čert a Káča. Produkce Originálního hudebního divadla Praha. Šárecké údolí, sobota 6. září 2014 14.00 hod.

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto archiv