Operní panorama Heleny Havlíkové (195)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 8. do 14. prosince 2014
* Ztraceni na Ukrajině – zpátky ni krok
* Jací Mistři pěvci z Met?
* Inspirace pro dny příští
***

Ztraceni na Ukrajině – zpátky ni krok
Pražské Národní divadlo uvedlo v pátek 12. prosince operu Aloise Háby Nová země. Jako další příspěvek k Roku české hudby tak ve světové premiéře zaznělo dílo, které od svého dokončení v roce 1936 dosud nikdy nebylo takto v úplnosti provedeno.

Opera na libreto režiséra Ferdinanda Pujmana podle románu Fjodora Gladkova nemá tradičně rozvíjenou fabuli, ale je spíše pásmem situací v kolchozu Nová země v době socialistické kolektivizace na Ukrajině v rámci Sovětského svazu za Stalinovy vlády. Jednotlivé postavy – bývalý partyzán a současný starosta obce Větrov, jeho manželka, která zarytě odmítá nové pořádky, traktorista Gríša, intelektuálský učitel Prochor a mnoho dalších v jednotlivých obrazech vyjadřují své názory na východiska z hladomoru, na pokrok a lepší budoucnost, kterou vidí v odosobněné práci pro blaho celku, nebo naopak v individualistickém hospodaření, přou se o rozestavěnou elektrárnu, o péči dětí v jeslích, ale i o nazírání na milostné vztahy.

Skladatel a pedagog Alois Hába (1893–1973) je, podobně jako o generaci starší Janáček (1854–1928), v zahraničí úspěšnější než doma, alespoň co do jeho orchestrální – instrumentální tvorby. Oba skladatelé se také intenzivně zabývali folklórem a hudební teorií – Janáček svými „nápěvky“, Hába pak „mikrointervaly“ ve snaze zformovat základy pro „novou hudbu“.

Hába koncem dvacátých let propadl antroposofii Rudolfa Steinera a snění o nových utopiích sociální spravedlnosti – ve výsledku je jeho ideologie bizarní směsicí východních náboženství (reinkarnace), předkřesťanského pohanství, mystického dědictví rosenkruciánů, esoteriky (numerologie, astrologie), ale také ideologie komunismu. Hábův koncept „zušlechťování lidstva“ si nezadá s orwellovskými vizemi budoucnosti nebo Huxyovým Brave New World, ovšem s tím, že Hába v „Novou zemi“ asi skutečně věřil a totalitní režim v Sovětském svazu nevnímal jako „konec civilizace“, ale naopak jako její nový, lepší počátek. Sovětský svaz ostatně navštívil právě v době ukrajinského hladomoru, ale jeho názory na nutnost nástupu nového světového řádu to nezměnilo – kolektivizace (ať již násilná nebo ne) byla jen prvním stupněm „osvobození“ ze zajetí individualismu.

S novými náměty souvisela i Hábova negace tradičních metod a hledání východiska v nových kompozičních postupech, které opustí dosavadní tradiční principy. Ovlivněn Arnoldem Schönbergem uplatnil v opeře Nová země takzvaný netematický sloh, ve kterém na rozdíl od kompozičních technik založených na rozvíjení a opakování témat vyjádřených melodií, jak je známe například ze sonátové formy, variací, ronda a dalších, se hudba vyvíjí bez opakování jednou použitých úseků stále vpřed – „kupředu, zpátky ni krok“, jak se zpívá v Internacionále, kterou Hába v předehře „navzdory“ netematickému slohu cituje.

Podle Háby tím hudební vyjádření dostává rysy opravdovosti, svobodné invence, „osvobozené“ hudby. Ve svém díle Psychologie tvoření Hába mimo jiné píše, že: „Duševní pohyblivost dnešního člověka jest čilejší a projevuje se též rychlejší modulací zvukovou. Čím vědomějším stává se duši lidské vládnoucí zákon pohybu a změny, tím určitěji projevuje se i ve výrazu uměleckém a v hudbě zvláště. Prodlevy harmonické vymizely z hudby, poněvadž i smysl stability z duševního života se poznenáhlu vytratil. Smysl reminiscence, vracení se k dojmům a dějům minulosti také pominul. Dnešní duše lidská koncentrována jest na pojem ‚v před‘, dobývati nových poznání a tvořiti nové formy životní. V hudbě jeví se toto přeorientování odklonem od pojmu reprisy (neopakovati větších částí hudební formy). Z opakování detailů se však hudební výraz dosud nevymanil. Úkolem nejmladší generace a příštích generací jest provésti vývojový přerod dokonale a vybudovati naprosto nový hudební sloh ze zásady ‚neopakovati a mysliti stále vpřed‘.“ Dále podle Háby „vzniká jen tolik hudby, kolik skladateli právě napadne – Souměrnost invence a formy může skladatel hledat jen ve svém tvůrčím uvědomění.“ Bez znalosti všech těchto souvislostí nelze Hábovo dílo interpretovat.

Opera Národního divadla pod vedením Petra Kofroně, který se také ujal hudebního nastudování, zvolila poloscénické provedení v režii Miroslava Bambuška. Vzniklo neobvyklé uspořádání: orchestr hrál standardně z orchestřiště, sólisté v „koncertním civilu“ se střídali u pultů a zpívali na krajích jeviště, sbor byl umístěn na jakési tribuně vysoko a v hloubi jeviště, které tak bylo „volné“ pro scénickou němou pantomimickou verzi opery v podání činoherců.Volba takového poloscénického uvedení (scéna a kostýmy Jana Preková) neznámého a komplikovaného díla se ukázala jako past. K Hábovi dozajista není snadné nalézt inscenační klíč. Vstupním tématem Bambuškovy režijní koncepce je projekce letadla kolem rolujících děsivých zpráv z Ukrajiny let 1932–1933. Letadlo je „sestřeleno“ a šest přeživších pasažérů musí s kašírovanými krumpáči a kosami pod knutou kladiva podstoupit drsnou „převýchovu“ v místním kolchozu, kde podle režisérových představ zažijí v jakési časové smyčce také návrat do doby hladomoru třicátých let minulého století. (Připomeňme, že podobný princip turistů, kteří se ocitnou v prostředí brutálního zacházení použila například v plzeňském Divadle J. K. Tyla Viktorie Čermáková při uvedení opery Philipa Glasse V kárném táboře podle povídky Franze Kafky.) V Bambuškově pojetí na konci všichni spáchají kolektivní sebevraždu, když si sáhnou na elektřinou nabité „ohradníky“ – v zásadním rozdílu od Háby, který naopak Pujmanovo libreto ve finále zakončil „veselou písničkou“.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hába: Nová země (ND Praha)

[Total: 48    Average: 3/5]

Vaše hodnocení - Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg (Met New York)

[Total: 17    Average: 3/5]

Související články


Napsat komentář