Operní panorama Heleny Havlíkové (199)

  1. 1
  2. 2

Operní bilance 2014
* Rok české hudby v opeře
* Operní inscenace roku 2014
* Ženské a mužské operní výkony a talenty roku 2014
* Divadlo roku 2014
* Operní přenosy do kin roku 2014
***

Reklama

Operní bilance 2014

Rok české hudby v opeře
Oficiálně vyhlášený Rok české hudby 2014 přinesl program podpory české hudby se státní veřejnou pobídkou Ministerstva kultury ČR. Do vládního programu, zaměřeného na českou hudební kulturu všech stylů, se mohli přihlásit profesionálové i amatéři.

Nechci zde polemizovat o obsahu pojmu česká hudba a o tom, co a proč v letech končících čtyřkou pod praporem Roku české hudby vlastně slavíme (jen připomenu, že brněnský muzikolog Jiří Fukač toto pravidelné celebrování označil za podivnou směsici komplexu malosti a velikášství). Pokud ale pragmaticky zúžím smysl Roku české hudby 2014 v operní oblasti na impuls pro dramaturgii našich operních divadel a na alespoň malé a žádoucí finanční přilepšení od Ministerstva kultury na některé inscenace českých oper, pak se v opeře projevil pozitivně.

Z celkem 35 operních premiér našich deseti stálých operních souborů v roce 2014 byl podíl českých oper poloviční. Divadla uvedla sedmnáct českých titulů. To je žeň vskutku mimořádná, umocněná ještě tím, že z oněch sedmnácti nastudování byla čtyři vůbec první uvedení. Kromě soudobých novinek – Alice in bed Ivo Medka a Markéty Dvořákové v Brně, Legendy o Kateřině z Redernu Sylvie Bodorové v Liberci a opery Šaty, jaké svět neviděl Jaroslava Krčka v Plzni, se po téměř osmdesáti letech od dokončení dostalo na operu Aloise Háby Nová země (pražské Národní divadlo). A u nás scénicky poprvé zazněla opera Viktora Ullmanna Pád Antikrista – v Olomouci. Ve všech případech šlo o díla, která přinesla inspirativní, jakkoli někdy kontroverzní vhled do možností operního žánru, a jejich nastudování překračovalo na našich jevištích obvyklé standardy. Podobně jako dvě inscenace oper z přelomu osmnáctého a devatenáctého století dnes „zapomenuté“ generace českých skladatelů – Fibichův Pád Arkuna a Foersterova Eva. K uvádění novinek českých skladatelů ovšem nutno přiřadit ostravský festival NODO – Nové operní dny Ostrava, jehož druhý ročník nabídl hned dvě světové premiéry, které vznikly přímo na objednávku tohoto jedinečného bienále – operu Martina Smolky Sezname, otevři se a Petra Kotíka s názvem Mistrovská díla, a jednu evropskou – No no miya Rudolfa Komorouse.Na Bedřicha Smetanu a zejména Antonína Dvořáka se v Roce české hudby vlastně ani příliš nedostalo, zato Janáček byl zastoupen Příhodami lišky Bystroušky v pražském Národním divadle, Výlety páně Broučkovými v Ostravě, Věcí Makropulos v Brně a Její pastorkyní v Opavě. Když k uvádění Janáčkových oper doplníme z festivalu Janáček Brno ještě dvě zahraniční Jenůfy – ze Štýrského Hradce a Záhřebu, pak byla paleta Janáčkových inscenací pestrá i s tím, že v případě Bystroušky, Broučka i obou zahraničních Pastorkyní přinesla diskutabilní pojetí s posunem akcentů a významů těchto oper. A pokud jde o Bohuslava Martinů, po ostravské Mirandolině premiérované ještě v prosinci 2013 s vtipným inscenačním řešením Vojáka a tanečnice přišli v Plzni.

Operní inscenace roku 2014
Divadla se u nás sice tradičně hodnotí po sezonách, ale začátek nového roku bývá příležitostí k bilancování toho předchozího. Ostatně po kalendářních rocích se udělují ceny Thálie a Divadelní noviny i časopis Svět a divadlo oslovují kritiky pro ankety, z nichž vzejdou inscenace nebo výkony roku. Držme se kategorií, které vyhlašuje časopis Svět a divadlo, jakkoli tentokrát nebude tato anketa podkladem pro udílení Cen Alfréda Radoka, jehož nadace se po dvaadvaceti letech rozhodla tyto ceny zrušit, ale pro Ceny divadelní kritiky.

První kategorií s možností tří nominací je inscenace roku 2014. Vybrat jedinou inscenaci z bohaté a pestré operní „úrody“ oněch 35 inscenací stálých operních souborů roku 2014 je obtížné, tím spíš, že operní produkce se dnes objevují i mimo tuto síť nejen díky alternativním souborům Opera Diversa nebo Ensemble Damian nebo projektu Opera pod hvězdami, který naopak sází na tisícovky diváků pro ty úplně nejslavnější operní tituly v atraktivním prostředí letních zámeckých zahrad. Vlastní operní inscenace zařazují do svých programů ale i již zmíněný ostravský festival NODO, Hudební festival Znojmo, Smetanova Litomyšl, Festival barokních umění Český Krumlov, bývalé přírodní divadlo v pražské Divoké Šárce.

A právě z tohoto okruhu mimo stálá divadla jsou hned dvě inscenace, které považuji za operní události roku 2014: již zmíněná inscenace opery Martina Smolky Sezname, otevři se a La Platée Jeana-Philippa Rameaua na znojemském festivalu. Jako třetí k nim řadím olomoucké nastudování Ullmannova Pádu Antikrista.Festival NODO vydal inspirativní zprávu o Seznamu, který se díky Martinovi Smolkovi, Jiřímu Adámkovi, skupině Boca Loca Lab, sboru Canticum Ostrava a Ostravské bandě s dirigentem Ondřejem Vrabcem otevřel „mluvcům“ a kontratenoristovi Janu Mikušovi – hovořili, rozmlouvali, vykládali, vemlouvali se, šeptali, šuškali, zpívali i prozpěvovali, skučeli, kvíleli, pokřikovali, huhlali, vrčeli, kničeli různé seznamy, jejichž bohaté asociace i humor vyústily do tajemného mysteria nehybnosti.

Opery, uváděné na znojemském festivalu v hudebním nastudování Romana Válka a Czech Ensemble Baroque Orchestra, mají už tradičně vysokou úroveň, zajímavou dramaturgii a vtipnou režii. Tentokrát zde nápaditě přenesli Rameauovu satiru do současnosti, když se bujný večírek high society „zvrhne“ do nápadu vymyslet komedii a vysmát se směšnostem. Třebaže by taková travesty opera snadno mohla sklouznout do lascivního nevkusu, udrželi přesnou groteskní nadsázku.

Reklama
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na