Operní panorama Heleny Havlíkové (206)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 23. února do 1. března 2015
* Proč Cura?
* Brána nebes nebo pekel?
***

Proč Cura?
Proslulému tenoristovi Josému Curovi se v České republice zjevně zalíbilo. V posledních letech zde vystupoval opakovaně, ať už na koncertech v Olomouci nebo Ostravě, a dokonce pak v létě 2011 i 2012 přijal angažmá v nastudování Leoncavallových Komediantů na Otáčivém hledišti českokrumlovského zámku. A tento charismatický Argentinec mnoha talentů loni v Českých Budějovicích premiéroval svoji skladbu Stabat Mater.

Nyní Cura „doputoval“ i do Státní opery. Vystoupil zde v jedné ze svých parádních rolí, která typově přesně odpovídá jeho temné pevné tenorové barvě a má ji za téměř dvacet let, kdy Otella zpívá, dokonale zažitou. Že má postavu benátského mouřenína, který propadne zhoubné žárlivosti, propracovanou do posledního detailu, bylo však bohužel více vidět než slyšet.Inscenace režiséra Dominika Neunera, která měla svoji premiéru v roce 1991, situuje pěvce do hloubi jeviště a vyžaduje citlivého dirigenta, který toto uspořádání dokáže zvukově vyvážit tak, aby se neztráceli pod masou orchestrálního zvuku. Jenže toto umění Martina Turnovského, který inscenaci Otella nastudoval původně v roce 1991, nebo Heiko Mathiase Förstera, který také využil oproštěné scény ve prospěch komplexního hudebního účinku, Martin Leginus, současný hudební ředitel Státní opery a dirigent představení s Josém Curou, nesdílel. Nechal hřímat orchestr tak mocně, že tematicky „nepodstatné“ vyhrávky violoncell nebo klarinetů přehlušovaly nejen představitele menších rolí – Martina Šrejmu jako Cassia nebo Václava Siberu jako Rodriga, ale právě i Josého Curu. Jeden z klíčových důvodů, proč právě Otello dnes patří ke Curovým hlavním rolím, práce s dynamikou, zejména pak pianissima, například v nočním duetu s Desdemonou, tak přišla zcela vniveč. Soprán Pavly Vykopalové i baryton Richarda Haana se prosazovaly zřetelněji.Národní divadlo v tomto případě především přesvědčilo, že má schopné marketingové oddělení: postavilo na Curově pouhém dvojím vystoupení značnou část své aktuální reklamní kampaně tak, že z těchto představení Otella učinilo až snobskou záležitost a flexibilně tomu přizpůsobilo i výši vstupného (nejvyšší kategorie stoupla z 1100 na 1950 korun).

Je plným právem každého mecenáše rozhodnout, jak naloží se svými penězi. Nabízí se však otázka, jestli jsou finanční prostředky, které Bohemian Heritage Fund, partner Curova vystoupení v Otellovi a jinak mecenáš české kultury, především divadla a opery, takto vynaloženy dostatečně efektivně. A také je třeba se ptát, zda právě jednorázové hostování takových, jakkoli věhlasných sólistů je tím pravým, co z hlediska umělecké úrovně naše první scéna potřebuje. Až u nás budou standardně studovat původní inscenace režiséři formátu Roberta Carsena, Clause Gutha, Dmitrije Černiakova nebo Hanse Neuenfelse a připravovat hudební nastudování dirigenti jako Fabio Luisi, Riccardo Muti, James Levine nebo Antonio Papano, pak by pozvání tenorové celebrity mohlo mít svůj význam.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Brána nebes, nebo pekel?
Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě pokračovalo ve svém programu Operní hity XX. století skladatelů, kteří dokonce Ostravu osobně navštívili, a po Hindemithově Cardillacovi a Stravinského Životu prostopášníka uvedlo Ohnivého anděla Sergeje Prokofjeva, u nás poprvé v kompletním rozsahu a v ruském originále.Je to podivná opera. Prokofjev (1891–1953) byl fascinován stejnojmenným románem ruského symbolisty Valerije Brjusova z roku 1908. I román je to podivný. Míchá reálná historická fakta Německa šestnáctého století s postavami a mysteriózními vizemi a filozofickými úvahami o povaze dobra a zla. Brjusov byl dozajista velmi vzdělaný, ovládal řadu jazyků a vedle své vlastní literární tvorby byl i výborný překladatel. Při jeho posedlosti okultními naukami a hledáním „lepších zítřků“ lidstva nepřekvapuje, že revoluci 1917 přivítal a nakonec vstoupil do komunistické strany. Ohnivý anděl je ale hlavně reflexí jeho vlastního milostného trojúhelníku: se svým přítelem milovali stejnou, navíc vdanou ženu Ninu Ivanovnu Petrovskou.

Prokofjev si román do podoby libreta upravil sám a začal na opeře pracovat po dokončení námětem i zhudebněním zcela odlišné, humorně groteskní pohádkové Lásce ke třem pomerančům podle Carla Gozziho. S Ohnivým andělem se ovšem Prokofjev dost natrápil, několikrát ho přepracovával, nakonec mu práce zabrala osm let a za svého života se uvedení nedočkal. Výsledný tvar má pět jednání – první čtyři spíše vyprávějí, než rozehrávají okolnosti vztahů dívky Renaty, rytíře Ruprechta a hraběte Heinricha, kterého si Renata ve svých vidinách ztotožňuje se zjevením ohnivého anděla Madiela. „Až“ v pátém jednání vyústí opera do akce, navýsost dramatické v orgiastické extázi a rozhodnutí Inkvizitora upálit Renatu jako čarodějnici za její posedlost vidinami.

Ohnivý anděl je „filozofická“ opera – opírá se sice o některé reálné události středověkého Německa (zásah inkvizice v klášteře sv. Kateřiny v Bonnu v šestnáctém století) a myšlenkové proudy tehdejší Evropy (sebejistý rytíř Ruprecht vstupuje do opery s důvěrou v rozum, ale pak podléhá esoterickým naukám), vystupují v ní představitelé „bílé“ i „černé“ magie – humanistický učenec, ale i okultista a teosof Agrippa, který byl patrně předlohou Goethova Fausta a kterého Prokofjev pojal spíše jako nedůvěryhodného šarlatána, Tenorový Mefistofeles a basový Johann Faust, u Prokofjeva ovšem v groteskní nadsázce, jakkoli jsou to právě oni, kdo zadrží Ruprechta, aby následoval Renatu i při jejím exorcismu.

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Otello (SOP/ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="21273" size="small"]

Vaše hodnocení - Prokofjev: Ohnivý anděl (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="153254" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments