Operní panorama Heleny Havlíkové (227)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Pod otevřený dopis se podepsala i Soňa Červená, která při přebírání ceny Prague Classic Awards roku 2018 za celoživotní mistrovství z rukou ředitele této soutěže, Jiřího Bessera, tehdy jako ministr kultury podepsal v roce 2011 rozhodnutí o sloučení Národního divadla a Státní opery Praha, s poděkováním vyslovila i jedno přání. Podle jejího názoru, opřeném o její moudrost, mezinárodní rozhled i širokou znalost naší současné operní praxe bychom v Praze, ve městě s tak slavnou hudební tradicí, měli mít ZASE dva samostatné operní domy, které by si konkurovaly a pozdvihovaly se navzájem. A tento její názor není zdaleka ojedinělý.

A věřme, že současný způsob řízení Národního divadla Janem Burianem, který vygradoval do otevřeného dopisu se zásadními otázkami, bude zajímat ty kompetenční činitele, kteří jsou za stav Národního divadla odpovědní v čele s ministrem kultury Antonínem Staňkem. A otevře se tolik potřebná debata a hlavně řešení, jak skutečně vrátit pražská operní divadla do evropského kontextu, kam v té krátké nadějné éře samostatné Státní opery Praha patřila. Nikoli jen neustálými planými přísliby současného vedení Národního divadla, ale vytvořením podmínek a skutečnými uměleckými počiny.

Níže přinášíme text otevřeného dopisu:

 

Petr Nekoranec, William Kelley, Hana Fleková, Jan Krejča (foto Jan Slavík)

Pátrací výpravy Petra Nekorance
Tenorista Petr Nekoranec se po období intenzivního zdokonalování v operním studiu Bavorské státní opery a v Lindemannově programu newyorské Metropolitní opeře začal stylově i žánrově rozhlížet. Se svým útlejším světlým vysokým tenorem leggero se zatím prosazoval v rolích italského belcanta jako Rossiniho hrabě Almaviva v Lazebníku sevillském, Ramiro v Popelce nebo Hrabě Ory, na koncertě si troufl i na Toniovo Ah! Mes amis z Donizettiho Dcery s pluku s vyhlášenou sérií vysokých „c“ a převedl také operní árie z francouzského repertoáru.

Nedávno si na koncertě v Novoměstské radnici vyzkoušel písňový repertoár skladatelů, jejichž tvorba zasahuje do první poloviny 20. století – Ottorina Respighiho, Sergeje Rachmaninova a Leoše Janáčka, z jehož Zápisníku zmizelého zazpíval prvních šest částí. A nyní se v samostatném recitálu v kostele sv. Šimona a Judy vypravil do sféry hudby barokní s áriemi z oper nebo jinými vokálními kompozicemi od Giulia Cacciniho a Claudia Monteverdiho přes Alessandra Stradellu, Henryho Purcella, Alessandra Scarlattiho, Giovanniho Bononciniho a Antonia Caldaru s přesahem ke Gluckovi, Tommasovi Giordanimu, Paisiellovi až po Wolfganga Amadea Mozarta. A přidal ještě tenorovou verzi slavného Didonina lamenta z Purcellovy opery Dido a Aeneas a neméně slavnou árii Ombra mai fu, která zahajuje Händelovu operu Xerxes.

Nekoranec pro své vystoupení oslovil partnery navýsost povolané – nejen klavíristu a cembalistu Williama Kelleyho, který je se svým zázemím dirigentské zkušenosti Nekorancovou velkou muzikantskou oporou, ale hlavně specialisty na starou hudbu – violoncellistku Hanu Flekovou a theorbistu Jana Krejču, „vytrénované“ působením především v Collegiu 1704. Tito kolegové na jednu stranu Nekorancovi pomohli v základním nastavení historicky poučené interpretace, na druhou stranu však svým vytříbeným mistrovstvím nasadili Nekorancovi, v barokní hudbě zdaleka ne tak zkušenému, laťku hodně vysoko.

V dramaturgii koncertu Nekoranec rezignoval na efekt brilantních árií v rychlých tempech se záplavou koloratur nebo dramaticky vyhrocených afektů. Pohroužil se spíše do klidnějších lyrických „písniček“. V těch mohl s podporou akustiky kostela sv. Šimona a Judy uplatnit svůj vyrovnaný tenor, který se lehce vznáší do výšek, legatovou kantabilnost a zvládnutou techniku messa di voce s plynulým decrescendem na drženém tónu do hebkého, stále znělého pianissima. Jak ale mohou a měly by znít jemné finesy frázování, ornamentiky, použití vibrata a vyjádření obsahu hudby předvedla až Hana Fleková v sonátách pro violoncello Josepha Bodina de Boismortiera a Antonia Vivaldiho. Ač beze slov, Fleková na svém violoncellu doslova „zpívala“ v mnohem bohatší paletě odstínů výrazových nuancí, než Nekoranec s podporou textu. Je ovšem škoda, že programová brožura ke koncertu obsahovala jen výčet čísel programu a životopisy účinkujících. Koncerty Collegia 1704, ale i například souborů Collegium Marianum, Ensemble Inégal nebo Musica Florea posluchače „rozmazlily“, když jejich brožury obsahují vedle základních informací o skladatelích a uváděných dílech texty s českými překlady. Vždyť text byl pro barokní skladatele základním východiskem pro hudební varírování afektů.

Je dobře, že se Petr Nekoranec neuzavírá do jedné stylové ulity a na počátku své kariéry se vydává na pátrací výpravy do různých stylů a žánrů. K tomu, aby v nich dosáhl mistrovství, ho ještě čeká cesta hlubšího studia.

 

Hodnocení autorky 65%

 

Petr Nekoranec
Petr Nekoranec – tenor, William Kelley – cembalo, Hana Fleková – violoncello, Jan Krejča – theorba.

Program:

Giovanni Bononcini: Per la gloria d‘adoravi (árie Ernesta z opery Griselda)
Henry Purcell: Music for a while (píseň z hudby k činohře Oedipus)
Georg Friedrich Händel: Verdi prati (árie Ruggiera z opery Alcina)
Joseph Bodin de Boismortier: Sonáta pro violoncello G dur č. 2, op. 50
Giovanni Paisiello: Nel cor più non mi sento (árie ze sbírky Arie antiche, arr. Alessandro Parisotti)
Tommaso Giordani: Caro mio ben
Alessandro Scarlatti: Già il sole dal Gange (árie Saladina z opery L’honestà negli amori)
Giulio Caccini: Amarilli mia bella (madrigal ze sbírky Le nuove musiche)

Wolfgang Amadeus Mozart: Oiseaux, si tou les ans, KV 307 a Dans un bois solitaire, KV 308
Antonio Caldara: Sebben, crudele (árie Aminty z opery La constanza in amor vince l’inganno)
Antonio Vivaldi: Sonáta pro violoncello a moll, RV 44 (výběr)
Christoph Willibald Gluck: O del mio dolce ardor (árie Parida z opery Paride ed Elena)
Claudio Monteverdi: Si dolce è’l tormento (madrigal ze sbírky Quarto Scherzo delle ariose vaghezze)
Alessandro Stradella: Pietà Signore

Kostel sv. Šimona a Judy, 7. května 2019.

 

Erin Morley (Constance), Poulenc: Dialogy karmelitek (zdroj Met 2018)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na