Operní panorama Heleny Havlíkové (248)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Pochmurná zpráva o „posledních broučcích“. - Mimořádný tenorový talent Xabiera Anduagy. - L’Arpeggiata v uspořádaném Středozemí. - Inspirace na dny příští.
J. Jirásek: Broučci – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

Pochmurná zpráva o „posledních broučcích“
Se sloganem „rodinné představení pro malé i velké diváky bez věkového omezení“ uvedlo plzeňské Divadlo J. K. Tyla 12. října 2019 ve Velkém divadle premiéru Broučků, opery, kterou si objednalo u hudebního skladatele Jana Jiráska. Jejího prvního provedení se ujali dirigent Jiří Štrunc a režisér Tomáš Ondřej Pilař, šéf souboru plzeňské opery.

Jan Jirásek si pro svou čtvrtou operu (zatím neuvedené zůstaly Pinocchio, O chlapci, který se nechtěl stát číslem a R.U.R.) zvolil jako námět knížku Jana Karafiáta Broučci; básnické libreto mu vytvořil Tomáš Jarkovský, dramaturg a scenárista Divadla Drak (od 1. ledna 2020 jmenován jeho ředitelem). „Tomáš Pilař mi dal na výběr ze čtyř námětů, z nichž Boučci mi byli nejsympatičtější. Život broučků je totiž úplně obyčejný, až postupem času se přirozeným vývojem dostávají k řešení závažných otázek,“ zdůvodňoval skladatel v rozhovoru před premiérou, proč se rozhodl pro Karafiátovu předlohu. (Bylo by zajímavé vědět, jaké byly ty ostatní tři náměty.) Práce na opeře Jarkovskému s Jiráskem trvala čtyři roky.

Broučci (1876) faráře reformované, resp. českobratrské evangelické církve a spisovatele Jana Karafiáta (1846–1929) česky vyšli ve stovce vydání s ilustracemi předních výtvarníků, byli přeloženi do mnoha jazyků, stali se námětem pro divadelní, filmové i hudební zpracování – k animovanému filmu Jiřího Trnky složil hudbu Václav Trojan, Otmar Mácha vytvořil v roce 1992 balet, o tři roky později pro Národní divadlo moravskoslezské napsal operu Ladislav Matějka. Vedle obliby však Broučci vyvolávali i kritiku, hlavně svým důrazem na bezmeznou poslušnost, například v mnohokrát opakované modlitbě boučků: „Ó náš milý Bože, / povstali jsme z lože /a pěkně Tě prosíme, / dejž, ať se Tě bojíme, / bojíme a posloucháme / a přitom Tě rádi máme.“

J. Jirásek: Broučci – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

Napsat a inscenovat operu pro děti je ještě obtížnější než pro dospělé. Ve světě multimédií čím dál tím více. Dětské publikum je tím nejpřísnějším a zcela nesmlouvavým kritikem, které autor a divadlo může mít. To dobře ví právě v Plzni Lilka Ročáková, která už řadu let tak úspěšně uvádí v příhodném komorním prostoru Malé scény Nového divadla dramaturgicky dobře zvolené opery – jednak psané přímo pro děti, například Žvanivého slimejše Jiřího Pauera, Kocoura v botách Jiřího Temla, nebo adaptace „dospělých“ oper – Smetanovy Prodané nevěsty (Prodáváme nevěstu), Dvořákovy Rusalky (O Rusalce), Mozartovy Kouzelné flétny (Papageno v kouzelném lese). Systematicky se na malé diváky zaměřuje také ostravská opera se svým „dvorním“ skladatelem Pavlem Helebrandem. A opeře pro děti nejen jako diváky, ale i jako interprety se u nás už dvacet let věnuje Jiřina Marková ve své Dětské opeře, která vedle své stěžejní inscenace Brundibára Hanse Krásy uvedla například Rychlé šípy Evžena Zámečníka, Hry Jana F. Fišera, Brittenova Kominíčka, vtipné Miniopery Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka (Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách, Budulínek a Karkulka) nebo adaptaci Smetanovy Prodané nevěsty pod názvem (Vy)Prodaná nevěsta.

Broučci dnes už asi nejsou v obecném povědomí zakotveni tak jednoznačně jako do první půle minulého století. I když Karafiátův morální apel na víru v Boha, pokoru a poslušnost je stále potřebný a možná i naléhavější než v jeho době, způsob, který zvolili autor a inscenátoři pro jeho přetlumočení dnešní generaci, vyvolává řadu otázek. Od volby námětu přes způsob jeho libretního i kompozičního zpracování s rozsáhlým obsazením až po inscenační pojetí. A odpovědi nutně vyústí do tázání, kdo bude tou cílovou skupinou, kterou Jarkovského a Jiráskovo operní zpracování osloví, a čím.

J. Jirásek: Broučci – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

Jarkovský a Jirásek sice zachovali většinu postav ze světa broučků, ale děj pochopitelně zredukovali do dvanácti stručných obrazů rozdělných přestávkou do dvou dějství: Opera začíná velebením jara a malý Brouček chce už nedočkavě letět, pokračuje oslavou světla s odletem dospělých broučků. Broučkovi je ale doma dlouhá chvíle, urazí Berušku a neposlušně se vydá do lesa, kde ho málem sežere pavouk. Na poslední chvíli ho zachrání Tatínek s Kmotříčkem a doma dostane pořádně vyhubováno. Zamiluje se do Verunky se sedmi tečkami na červených šatičkách, která sice neumí svítit lidem, ale dokáže předpovídat, kam se kdo po smrti dostane. Tahle otázka – Verunkou nezodpovězená otázka – Broučka trápí až do konce opery. Hlubokým zážitkem pro Broučka je při prvním letu pohled do kostela na modlící se lidi. Se smrtí tatínka dospěje (takže dětskou představitelku vystřídá tenorista), ožení se s Beruškou a mají spoustu – vzorných – dětí, smíří se se smrtí Janinky a celá Broučkova rodinka končí v nebíčku.

Tento příběh, rámovaný připomenutím některých okamžiků při vzpomínkách dospělého Broučka v závěru, je proložený rozsáhlými sbory a tanečními scénami s obrazy jara, svatojanské noci, vynášení Moreny, pohřbu i svatby nebo s apelem Budiž světlo – a samozřejmě modlitbami. Autoři tak koloběh střídání ročních období omezili na dvě s přesahem do třetího jara, zcela vypustili například vyprávění o nebezpečné žluně, kolem dětí na zámku, Broučkova zranění a léčení (nebezpečné situace nahradili scénou Broučka s pavoukem).

J. Jirásek: Broučci – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na