Operní panorama Heleny Havlíkové (26)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 21. do 27. března 2011

° Ve Scale trefili nosorožce – nebo kozla?
° Ceny Thálie za rok 2010 vyhlášeny i v opeře
° Ministrova kuchařka: Vezmi dvě pražské opery, pořádně je naklepej, obal…
° Inspirace na dny příští

***

Ve Scale trefili nosorožce – nebo kozla?

Síť kin Palace Cinemas zařadila do svého programu – podobně jako jinde v 17 evropských zemích – přímý přenos Mozartovy Kouzelné flétny z milánské Scaly. Ve Slovanském domě, kde jsem ho viděla, byl tentokrát zklamáním. Nevím, kde se v technologii přenosu od hlasu pěvců a zvuku orchestru až po reproduktory v kině stala chyba. Nejen celá opera, ale i rozhovory během přestávky, zněly s nepřirozeným , hodně nepříjemným dozvukem. A také celková hladina hlasitosti byla nastavena oproti jindy až naddimenzované úrovni tentokrát slabě a k plastičnosti měla hodně daleko. Zvuková kvalita přenosu byla špatná natolik, že hodnotit úroveň hudebního nastudování pod taktovkou zkušeného Rolanda Böera skutečně nelze. Podle toho, co bylo ke slyšení ve Slovanském, by se zdálo až nepochopitelné, že právě role z Kouzelné flétny patří pro většinu sólistů k jejich parádním, s nimiž vystupují na těch nejprestižnějších světových scénách od Vídeňské státní opery a Salcburk přes tu Bavorskou až po MET: Ve Scale debutují ruskou koloraturní sopranistkou Albinou Shagimuratovou coby Královnou noci počínaje přes zkušenou rakouskou sopranistku Geniu Kühmeier v roli žensky energické Paminy, italského buffo basistu Alexe Esposita coby robustně rozpustilého Papagena, rakouského basistu Günthera Groissböcka jako důstojného Sarastra až po teprve třicetiletého albánského tenoristu Saimira Pirgu v roli vznešeného Tamina.

Inscenace vznikla v koprodukci s bruselským Théâtre Royal de la Monnaie, neapolským Teatro di San Carlo a operami z Lille a Caen. Režisérem je William Kentridge, který je známý především svými animovanými filmy i výtvarnými expozicemi. Tento Jihoafričan své profese nezapřel ani v operním divadle a coby svého druhu animovaný film pojal i Kouzelnou flétnu. Scéna byla prakticky „nakreslená“ jako ilustrace k verneovkám, v jednotné šedo-bílo-černé, do níž barevné oživení vnášely jen kostýmy zpěváků a svícení. „Nakreslené“ projekce doplnil Kentridge vizuálními kouzly, kdy (převážně bílou čarou) kreslil nebo spíše dokresloval do scény dynamické prvky, většinou vycházející ze zednářské symboliky (geometrické obrazce atd.) Patrně ale neměl možnost vidět třeba takový Zemanův Vynález zkázy – pak by si asi dal s koncepcí scény i režie více práce. Tradice a kvalita animovaného filmu je u nás unikátní a Kentridgeho snažení jen vyvolalo pocit hrdosti nad naším vlastním kulturním odkazem. Na druhé straně se ale poučil u pruského architekta Karla Friedricha Schinkela a prakticky okopíroval (ovšem v černo-bílém provedení) jeho slavnou scénografii s hvězdnou kopulí.z roku 1816.

Děj Kouzelné flétny není časově určený – odehrává se v jakési pohádkové zemi typu starověkého Egypta. Je to bláznivá, výstřední a současně tajemná opera, skutečně kouzelná. Kentridge děj zasadil kamsi na přelom 19. a 20. století – patrně aby mohl na scéně využít fotografického přístroje na stativu, který slouží jako univerzální rekvizita: Nejen že se z něj při fotografování blýská a kouří, ale slouží i jako filmový projektor a také ve svých útrobách obsahuje kouzelnou flétnu pro prince Tamina, jeho část s klasickou klikou starých kamer slouží jako zvonkohra pro Papagena. Jindy většinou pikantní turnýry tentokrát trojici dam neslušely. Z nepochopitelného důvodu pak Kentridge pojal Tamina jako lovce na jakémsi safari, postrojil tropickou přilbou, vyzbrojil puškou a na realisticky pojatých dotáčkách nakonec dva lovci triumfálně zdolají nosorožce. A Papageno si pro změnu pochutnává na velkém hamburgeru. Přiznám se, že tady už mi souvislost se zednářstvím a osvícenstvím unikala.

***

Ceny Thálie za rok 2010 vyhlášeny i v opeře

V ženské kategorii operní Thálii získala Christina Vasileva za roli Káti v inscenaci Janáčkovy opery pražského Národního divadla. A v mužské Richard Haan za roli Sebastiana v brněnském nastudování d’Albertovy Nížiny.

Za celoživotní operní mistrovství udělilo prezidium Herecké asociace Thálii Naděždě Kniplové. Tato především wagnerovská heroina ji ale nepřevzala. Sama to zdůvodnila takto: „…na toto ocenění jsem měla být navržena mezi prvními, tj. v rámci skupiny národních umělců“. Nyní ho považuje za milodar a ty ona nikdy v životě nepřijímala.

Zvláštní cenu Kolegia naopak s dojetím převzal Jiří Kout, světově proslulý operní dirigent, v současné době šéfdirigent FOKu. Stojí za to ocitovat, jak moudře reagoval: „Dirigování je spolupráce. Proto bych chtěl poděkovat třem kolegům, to jest mnoha báječným operním orchestrům, výborným sólistům a několika režisérům, kteří uměli poslouchat hudbu a používali stejné libreto jako skladatel.“ A podobně jako Richard Haan, který ve své děkovné řeči vyjádřil důvěru, že se najde řešení, aby operní divadla měla možnost důstojně existovat, také Jiří Kout před ministrem kultury Jiřím Besserem kriticky reagoval na postup ministerstva kolem transformace pražské opery: „Když dnes slyším, že se orchestr Národního divadla obává o svou existenci, je to pro mě nesmírně nedobrý pocit. Ale doufám, že paní Thálie pomůže.“


***

Ministrova kuchařka: Vezmi dvě pražské opery, pořádně je naklepej, obal….

Znepokojení nad současnými kroky ministerstva kultury se dostalo už i na parlamentní půdu. Kulturní výbory senátu i sněmovny vyzvaly ministra kultury Jiří Bessera, aby objasnil své transformační záměry, byl také interpelován na plénu poslanecké sněmovny. Ke slučování se negativně vyjádřila také KDU-ČSL.

Senátu byl podnětem otevřený dopis České hudební rady (najdete jej zde), v němž sotva přehlédnutelná národní organizace v rámci UNESCO, sdružující padesátku našich nejvýznamnějších hudebních institucí, vyjadřuje své znepokojení z vývoje událostí kolem pražských operních divadel.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (4) “Operní panorama Heleny Havlíkové (26)

  1. Děkuji paní Havlíkové za její články. Každý týden mě to uklidní, že někdo sleduje osudy pražských operních domů a objektivně o nich informuje. Mám z toho pocit, že není vše ztraceno. Zneklidnilo mě, že v Mladé frontě ani v Lidových novinách nenapsali o ceně pro pana Kouta ani slovo. Že by politická objednávka?
    Vojtěch Jouza

Napsat komentář

Reklama