Operní panorama Heleny Havlíkové (323) – Americký koktejl Joyce DiDonato a Italka Michaely Zajmi

  1. 1
  2. 2

Joyce DiDonato si může dovolit díky svému pěveckému mistrovství a osobnímu šarmu mnohé a s muzikálem získala zkušenosti při svých začátcích v rodném Kansasu. Nicméně pokud první pražské setkání bylo oslnivé a pro takovou synergii dramaturgie, pěveckého mistrovství a souznění s orchestrem Il complesso barocco tehdy 100 % nestačilo, druhé vystoupení takovou jednolitost nemělo. Duke Ellington a jeho (In My) Solitude, šanson Édith Piaf La vie en Rose a přídavky s muzikálovým I Love a Piano Irvina Berlina či závěrečný sentimentální hit Somewhere Over the Rainbow, původně z filmu Čaroděj ze země Oz, vyzařovaly sice postkovidové nadšení z návratu do koncertního sálu, které dokázala Joyce DiDonato vyjádřit i v zapáleném průvodním slově. Nicméně, je to repertoár, ve kterém se perfekcionistka brilantních koloratur v porovnání s tou přehršlí interpretací jiných nedokáže „odvázat“.  

Naopak se v těchto písních mohl naplno rozproudit Craig Terry. Z výkonu tohoto amerického klavíristy bylo zřejmé, že má se spoluprací s pěvci velké zkušenosti. Jedenáct sezon působil v Lyrické opeře Chicago jako asistent dirigenta, předtím spolupracoval v téže funkci v newyorské Metropolitní opeře a podílel se na Lindemannově projektu pro mladé umělce. V současné době je hudebním ředitel Operního centra Patricka G. a Shirley W. Ryanových při Lyrické opeře Chicago. Citlivým doprovodem alespoň částečně překlenul nedostatky volby klavíru především v barokní části programu

Nachtigall Artists, 13. června 2021: Craig Terry a Joyce DiDonato (foto Petr Dyrc)
Nachtigall Artists, 13. června 2021: Craig Terry a Joyce DiDonato (foto Petr Dyrc)

Dramaturgický mix a pouhý klavírní doprovod árií, jakkoli excelentní, vytvořil z koncertu koktejl příliš mnoha příchutí. Publikum, stále ještě v rouškách, si ho ovšem po té dlouhé „abstinenci“ báječně užilo.

Nachtigall Artists – Joyce DiDonato
Rudolfinum, Dvořákova síň 13. června 2021

Joyce DiDonato – zpěv, Craig Terry – klavír

Program:
Franz Schubert: An die Musik
Joseph Haydn: Arianna a Naxos,Hob.XXVIb:2
Gustav Mahler: Rückert-Lieder (Blicke mir nicht in die Lieder!; Ich atmet’ einen linden Duft;  Liebst du um Schönheit; Ich bin der Welt abhanden gekommen; Um Mitternacht)

Johann Adolf Hasse: árie Kleopatry Morte col fiero aspetto ze serenaty Marc‘ Antonio e Cleopatra
Georg Friedrich Händel: výstup Kleopatry E pur così in un giorno
– ​Piangerò la sorte mia ze 3. dějství opery Giulio Cesare.
Duke Ellington, aranžmá Craig Terry: (In My) Solitude
Louis Guglielmi-Louiguy, aranžmá Craig Terry:
La Vie en Rose

Přídavky:
Irving Berlin: I love a piano
Harold Arlen: Somewhere over the rainbow

G. Rossini: Italka v Alžíru - Michaela Zajmi - DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )
G. Rossini: Italka v Alžíru – Michaela Zajmi – DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )

Italka Michaely Zajmi
Plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla představilo v předpremiéře divákům inscenaci opery Gioachina Rossiniho Italka v Alžíru v hudebním nastudování Jiří Štrunce a v režii Jakuba Hliněnského. Před deseti lety tu uvedli Turka v Itálii, nyní inscenovali Rossiniho operu v obráceném vztahu Itálie a jiné orientální země, v tomto případě Alžíru. Dokonce s řadou stejných sólistů, kteří se v roce 2011 na tehdejší inscenaci podíleli, včetně Michaely Zajmi, tehdy v roli Zaidy.

Italka v Alžíru, v pořadí jedenáctá opera Gioachina Rossiniho (1792–1868), měla premiéru v roce 1813 v benátském divadle San Benedetto a stala se definitivním potvrzením operní slávy tohoto italského skladatele. Alžírského beje Mustafu omrzí jak manželka Elvíra, tak celý jeho harém. A když se doslechne, že italské ženy jsou plné vášně a nespoutanosti, dostane na nějakou takovou zálusk. Netuší, že půvabná Italka Isabella, která se svým průvodcem Tadeem právě ztroskotala u alžírských břehů, pátrá po svém milém Lindorovi. Ukáže se, že Lindoro se před časem ocitl v Mustafově zajetí a musí mu sloužit jako otrok. Isabella si Mustafu snadno otočí kolem prstu, dokonce si z něj udělá legraci, když ho pasuje na paroháče. Ze svých tří ctitelů, Mustafy, Taddea a Lindora zůstane věrná Lindorovi a přiměje Mustafu, aby na kolenou odprosil svou manželku Elvíru.

V Plzni si mohou Italku v Alžíru, titul vrcholného italského belcanta, dovolit především díky tomu, že opět získali do titulní role Michaelu Zajmi. Ta excelovala v tomto oboru nejen v Brně jako Rossiniho Popelka, ale zejména v Ostravě v tudorovské trilogii Donizettiho oper Maria Stuarda, Anna Bolena a Roberto Devereux, jako Alžběta, Jane Seymour a Sára, sokyně v lásce královny Alžběty I., respektive Anny Boleynové. Tentokrát si Zajmi jako energická a půvabná Italka Isabella podmanila svým lahodným mezzosopránem v belcantové kantiléně i perlivých koloraturách, k nimž by si mohla dopřát i ozdoby výšek, nejen Mustafu.

G. Rossini: Italka v Alžíru - Michaela Zajmi, Ivana Šaková a Zuzana Kopřivová - DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )
G. Rossini: Italka v Alžíru – Michaela Zajmi, Ivana Šaková a Zuzana Kopřivová – DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )

Směšně nafoukaná ješitnost tohoto alžírského beje je přesně typem buffo role pro Pavla Klečku. A je obdivuhodné, jak i po dramatičtějších partech, jakým byl například Macbeth, zvládl vylehčený rossiniovský styl. Se zvonivými sopránovými koloraturami si v roli zapuzené Mustafovy manželky Elvíry výborně poradila Zuzana Kopřivová, ač teprve studentka HAMU.

Méně výrazně prošel inscenací Jiří Hájek jako Isabellin zneuznaný přítel Taddeo. A pro Tomáše Kořínka se vylehčený tenorový part Lindora dostává mimo jeho současný pěvecký obor.

Podobně jako v Brně, i v Plzni se po té dlouhé pauze orchestr jako celek i jednotliví hráči v řadě brilantních sól blýskli v hudebním nastudování Jiřího Štrunce. Představení mělo po hudební stránce švih, přiměřená tempa s gradacemi do pověstného rossiniovského bria a sezpívanost ansámblů.

Ovšem pokud jde o scénickou podobu, kdybych nevěděla, že mladý Jakub Hliněnský končí studium operní režie (a zpěvu) na HAMU, řekla bych, že to je inscenace nenápaditého konzervativního aranžéra před půl stoletím, ze které se vytratil i humor. Neustálé přemisťování nábytku (bej si nejspíš potrpěl na evropské tonetky a pojízdné servírovací stolky), úklidová četa s lavory, kýbly, kartáči a košťaty, nebo vlnění tanečníků byly necitlivé k hudbě a k sólistům v náročných áriích. Permanentní nalévání a popíjení kafíčka nebyl dostatečně nosný nápad na celou operu. Nutno ovšem dodat, že inscenovat Rossiniho opery se směsicí komiky, sentimentu i vážnosti rozhodně není snadný úkol i pro mnohem zkušenější režiséry.

G. Rossini: Italka v Alžíru - Michaela Zajmi a Tomáš Kořínek - DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )
G. Rossini: Italka v Alžíru – Michaela Zajmi a Tomáš Kořínek – DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová)

Gioachino Rossini: Italka v Alžíru
Hudební nastudování Jiří Štrunc, režie Jakub Hliněnský, scéna, kostýmy a projekce Aleš Valášek, dramaturgie Zbyněk Brabec, sbormistr Jakub Zicha, choreografie Martin Šinták

Osoby a obsazení: Mustafa – Pavel Klečka, Elvíra – Zuzana Kopřivová, Zulma – Ivana Šaková, Haly – Jevhen Šokalo, Lindoro – Tomáš Kořínek, Isabella – Michaela Zajmi, Taddeo – Jiří Hájek
Pánský sbor a orchestr opery DJKT
Balet DJKT

Velké divadlo, první uvedení před diváky 5. června 2021

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments