Operní panorama Heleny Havlíkové (36)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 6. do 12. června 2011

° Kouzlo jménem Bartoli
° Státní opera Praha a Národní divadlo – projekt „kulový blesk“
° Inspirace pro dny příští

***

Kouzlo jménem Bartoli

Konečně se i Praha dočkala. Cecilia Bartoli v recitálu Vivaldi ritrovato předvedla, že její pěvecká virtuozita založená na doslova fenomenální technice není dílem zvukařských mágů kouzlících se současnými technologiemi (jak to známe z přímých operních přenosů do kin), ale nefalšovaným svrchovaným mistrovstvím. Obdarovala zcela zaplněné Rudolfinum programem mimořádným i svým rozsahem: obsahoval dvanáct (!) Vivaldiho árií, často velice rozsáhlých. A bouřlivé ovace Bartoli odměnila ještě dvěma händelovskými přídavky. Počtem árií by to vydalo tak na tři opery. Kongeniálním partnerem v rozdávání radosti z hudby jí byl dirigent, ale i houslista Jean-Christoph Spinosi a jeho orchestr Ensemble Matheus, který se specializuje na historicky poučenou interpretaci. Program proložili sinfoniemi z oper L’Olimpiade, Orlando Furioso a větami Allegro ze Sinfonie b-moll RV 168 a Koncertu pro dvoje housle RV 513.

V programu Vivaldi ritrovato Bartoli rehabilituje tohoto italského mistra barokní hudby, kterého především díky houslovým koncertům Čtvero ročních období známe jako skladatele instrumentální hudby, také jako autora operního ve stylu neapolské opery seria. Vivaldi se (i jako impresario) zapojil do největšího kulturního byznysu Itálie první poloviny 18. století, kdy opera patřila k nejpopulárnější formě zábavy se zázraky barokní scénické výpravy, vrtošivými primadonami a kastráty zahrnovanými obdivem i astronomickými honoráři a také řediteli, kteří zásobovali lačné publikum stále novými a novými operami. Vivaldi tvrdí, že jich napsal 94, identifikováno zatím bylo méně než padesát. Některé árie Bartoli představila už v roce 1999 ve svém Vivaldi albu. Pražský koncert byl složen z výběru z této nahrávky a doplněn o nově nastudované pro turné Vivaldi ritrovato, které začalo v Mnichově a po Praze pokračuje přes Versailles do Baden Badenu. Zahrnuje opery od Vivaldiho první Ottone in villa, kterou napsal pro Vicenzu v roce 1713, přes opery L’Olimpiade, Farnace, Bajazet, La Silva, Orlando furioso či Argippo (s premiérou v Praze ve Šporkově divadle v roce 1730) až po Catone in Utica z roku 1737 pro Veronu.


Bartoli Vivaldiho árie podala jako komplexní příběhy a svým strhujícím uměním vtáhla posluchače do detailů tak, že nedýchali. Svrchovaně vládne virtuózním pěveckým uměním, jako by to byla samozřejmost. Její hlas sestupuje do temného altu, vznáší se k jiskřivým výškám, klene se v širokodechých liniích i třpytivě skotačí, jemně se ztiší i vášnivě hřímá. Hýří bohatými koloraturami, které tak báječně kontrastují s jejími dlouhodechými kantabilními liniemi. Až se tají dech, když „soutěží“ se sólovými houslemi či flétnou. Uchvacuje útlým pianissimem, v němž umí i nasadit tón ve všech polohách i bouřlivými forte. Je intonačně přesná ve skocích přes oktávy. Její deklamace textu má perfektní srozumitelnost. To vše jsou v případě Bartoli ovšem pouze „samozřejmé“ nástroje, předpoklady, jejichž prostřednictvím Bartoli interpretuje pocity a nálady tak typické pro hudební rétorické figury barokní afektové teorie, která si tolik libovala ve vyhrocených emocích lítosti, nářku i rozhořčení, vášně, touhy…

Bartoli neprodukuje noty, ale v barokních hudebních obrazech a květnatých alegoriích překypujících citovostí bouří, žhne, září, zurčí, ševelí, šeptá, naříká, vzdychá, pláče, směje se, jásá, triumfuje. I když si může díky své pěvecké technice pohrávat se zdobením pěveckých linií, jak se v Itálii první poloviny 18. století od primadon očekávalo, zachovává vkus a charakter dané árie.

Bartoli nedosahuje vysoce dramatického výrazu objemem hlasu – tuto doménu ponechává dramatickým sopranistkám na velkých divadelních scénách. To neznamená, že se neuplatňuje v divadle – například jako Semele si v Carsenově curyšské inscenaci vychutnává roli rozmarné domýšlivé kokety, dcery vysoko postaveného tatínka, a suverénně ovládá své ženské zbraně, jimiž dokáže roztoužit i samotného Jupitera. A stupňuje svoji marnivost a hloupou ješitnost až k sebestřednému výbuchu arogantní pýchy ve víru dramatických koloratur. Otevírá nové interpretační přístupy také jako Belliniho Norma. Bartoli pochopila, kde svůj dar hlasu, ale i umění bezprostředního navazování kontaktu a inteligenci dramaturgického objevitelství uplatnit nejlépe: v recitálech. Její mistrovství je v neuvěřitelně bohaté škále výrazu od bolestné melancholie a jemné lyriky až po dramatické erupce; umí ale vyjádřit i hravé šibalství.

Do svých projektů se Bartoli vždy pouští s plnou vervou a spoustou nápadů. Když se před několika lety rozhodla připomenout 200. výročí narození legendární zpěvačky Marie Malibran, učinila tak způsobem, který je hoden obou div operního nebe. Křižovala Evropou ve stopách této nezávislé, vzdělané, výstřední a muži obletované ženy v nablýskaném černém obřím náklaďáku, v jehož útrobách byla pro návštěvníky volně přístupná putovní výstava objektů, dopisů a hudebních rukopisů k o tomuto idolu romantické revoluce. Maria Malibran prý milovala rychlou jízdu na koni, jedna z fotografií dnes zachycuje drobnou Cecilii Bartoli za volantem jejího monstrózního náklaďáku.


Osm milionů prodaných desek a několik cen Grammy, spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty, orchestry. Cecilia Bartoli už neuvěřitelných dvacet let září na pěveckém nebi jako fenomenální koloraturní mezzosopranistka. Exceluje na koncertních pódiích, v nahrávacích studiích a také jako skvělá herečka i na operních scénách. Její pěvecké mistrovství, dramaturgickou nápaditost a vynalézavost hodnotí nejvyššími superlativy nejen odborníci, ale jejímu zpěvu, šarmu i temperamentu propadly miliony lidí po celém světě. I těch, kterým opera do doby, než poznali její umění, nic neříkala.
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Super, takže Besser označil Černého za neschopného manažera a i přes to z něj udělal nejdřív protektora v sop a nyní s ním počítá jako s ředitelem spojených divadel.
Černý není nic než poslušný vykonavatel zlovůle ministerstva, kterému jde jen o své korýtko.
To, že výsledkem půlroční práce ministerstva je 2 stránkový dokument obsahující převážně obecné teze, je výsměchem všem, kterých se transformace dotýká a potvrzení inkompetence ministra, náměstka a ostatních, kteří se na koncepci podíleli.

Anonymous

Tak nějak mi přestává být jasný celý smysl oné akce spojení divadel…. Umělecký záměr to není a být nemůže, o ostatních důvodech pan ministr mlčí a mlží, obklopen armádou neschopných! Nevím, třeba se mýlím, ale čím dál víc se mi začíná jevit, že pravým důvodem je prodej právě těch lukrativních nemovitostí v centru Prahy. To by potom Národní divadlo potřebovalo nové prostory, které ovšem Státní opera má… Názor je to můj, ničím nepodložený, ale nemůžu si pomoci, logický.Celkem by mě zajímalo, jak se k celé problematice vyjadřuje Nadace Vize manželů Havlových, která v Anenském areálu sídlí a pokud se nemýlím,… Číst vice »

Anonymous

Ve včerejší MF paní Drápelová v článku o sloučení ND a SOP cituje ministra Bessera,že pokud státní příspěvková organizace dva roky po sobě vykazuje nevyrovnaný rozpočet,je ze zákona zrušená! Jak je tom případě možné,že ještě existuje ND? ( když by si jeho zrušení přál asi málokdo) Vždyť ND hospodařilo minimálně dva roky se značnými dluhy! Nebo se ta vyrovnanost rozpočtu posuzuje i podle loajality vedení? Myslím,že pan ministr by jako první měl dodržovat zákon,na který sám poukazuje a měřit všem stejně!!!