Operní panorama Heleny Havlíkové (40)

  1. 1
  2. 2

Týden od 5. do 11. září 2011

° Operní zábava v krumlovském barokním divadle (aneb klady využívání jaderné energie)
° Inspirace na dny příští

***

Operní zábava v krumlovském barokním divadle (aneb klady využívání jaderné energie)

Tento víkend měli diváci jedinečnou příležitost „vrátit se“ do magického a důmyslného světa divadla druhé poloviny 18.století a zažít něco z tehdejších panských oslav. Unikátní barokní divadlo krumlovského zámku ožilo pouhými dvěma představeními opery Dove è amore è gelosia (Kde je láska je i žárlivost). U italského skladatele ze slavného muzikantského rodu a rodinného učitele hudby Giuseppe Scarlattiho (1718-1777) ji objednal kníže Josef Adam ze Schwarzenberga, vévoda krumlovský, ctitel hudby a divadla. A to pro oslavu svatby svého syna Jana Nepomuka. Slavnost se konala 24. července 1768 a o její velkoleposti referoval dobový tisk dokonce i ve Vídni (v rubrice „Politické novinky“).

Děj je jednoduchý: Dvě dvojice (aristokratů a jejich služebných) – mladá půvabná šlechtická vdova Clarice a její roztoužený ctitel hrabě Orazio, podnikavá komorná Vespetta a tu důvtipný, tu natvrdlý sluha Patrizio – jsou zamilovaní, ale dokážou se vzájemně pořádně „vytáčet“. Vypuštěný džin žárlivosti postupně „zkoušce lásky“ podrobí oba páry, aby je ve finále, kdy se všechno vysvětlí a dvojice si padnou do náruče, poučil, že „lásku vždy provází žárlivost“.

Je úsměvné, že tato opera na libreto Marka Coltelliniho byla určena pro slavnostní operu právě u příležitosti svatby urozeného syna. Knížecí tatínek musel být vskutku osvícensky svobodomyslný, když schválil libreto, které by patrně jinde cenzurou (přinejmenším rodičovskou) neprošlo: rozvolňuje totiž vztah mezi panstvem a poddanými způsobem, který pak na prahu francouzské revoluce rozvinul Mozart ve Figarově svatbě. A kníže měl zřejmě i smysl pro černý humor, když k oslavě sňatku objednal operu, v níž peripetie namlouvání rozhodně nejsou nějakou milostnou idylkou, ale až drsným obrazem partnerských schválností a neshod.

Na rozdíl od patetických mytologických alegorií opery seria, obvykle v té době užívaných pro podobné slavnostní události v rodinách panovníků, je Dove è amore è gelosia čistokrevná buffa, kterou ostatně Scarlatti přesně nazval intermezzo giocoso – hravá, žertovná mezihra. Opera má však regulérní jeden a půl hodinový rozsah rozvržený do dvou dějství. Scarlatti plně dostál charakteru zadání a složil operu pro dvorskou slavnost, která měla panstvo pobavit. Tehdejší představení získalo na půvabu dozajista i tím, že roli Clarice zpívala knížecí dcera, princezna Theresa Swarzenbergová, Vespetu Scarlattioho manželka, Orazia hrabě Salbourg a Patrizia si střihnul libretista Coltellini. Profesionální zpěvačka byla jen paní Scarlattiová – ale party protagonistů sice nejsou exponovaně brilantní, rozhodně je ale nelze označit za pěvecky „amatérské“; v žádném případě nešlo jen o taškařici, z jejíchž pěveckých nároků se lze jen tak vylhat. Svědčí to o vysoké míře hudebního vzdělání, kterého se šlechtickým rodinám díky kvalitním učitelům hudby dostávalo.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (6) “Operní panorama Heleny Havlíkové (40)

  1. Ad předchozí: Je to přesně ve stylu – když má někdo jiný názor než já, tak tomu nerozumí:-))) Já byla Kateřinou K. při páteční premiéře nadšena! Jediné, co byla tk trochu škoda, že její part byl hodně ve střední poloze, ale popasovala se s tím skvěle! Typnula bych si, že komentář výše je od konkurence – to by se hodilo, kdyby KK přestala na rok zpívat, že? :-)))

  2. Předchozí: to máte sice pravdu (a platí to i inscenacích), ale tak to prostě je. Paní Havlíková narozdíl od Věry Drápelové zůstává při svém hodnocení v České kotlině. Nešpiní za každou cenu, co je české a nekriticky nevychvaluje zahraničí. To je pro mě přijatelnější. Vždycky je třeba žít a přemýšlet v souvislostech v souladu s tím, co mě obklopuje a ne být někde ve vzdušných zámcích. Realita v Česku je taková. Peněz málo, kvalita nízk, inscena průměrné až podprůměrné. Ale to neznamená, že budu jen hanět.

  3. Bohužel jsem neviděla toto představení, takže se nemohu k němu vyjadřovat, ale rozhodně nesouhlasím, že v současnosti nemáme v ND jediný hlas, který stojí za povšimnutí. Mám své oblíbené zpěváky a zpěvačky (nebudu jmenovat), ale proto, že jezdíme za operou i do zahraničí, mohu srovnávat. Hodně záleží na tom, jaké se sejde obsazení – podle toho pak představení dopadne. Červnová představení Cosí fan tutte i Dona Giovanniho s Adamem Plachetkou byla skvělá, protože se sešla "dobrá parta", hlasy spolu ladily a bylo vidět, že zpěváci jsou sehraní a rádi spolu na scéně. 26.8. mi v Giovannim chyběl pan Zahradníček i paní Fajtová. Nevhodné obsazení hlasů může poškodit výkon celého souboru.
    Ale hlavně – co myslíte, v jakém asi rozpoložení se může našim zpěvákům zpívat, když v Praze operu řídí diletanti bez lásky a úcty k tomuto hudebnímu žánru !!! A kdo ví, co ještě MK a ministr Besser upeče…

Napsat komentář